Reklama

Reklama

Škola života

  • Velká Británie An Education (více)
Trailer 1

Divoké dospívání v divokých šedesátých. Píše se rok 1961 a atraktivní, chytrá, šestnáctiletá studentka Jenny (C. Mulligan) poslouchá desky Juliette Greco, ochutnává počátky ženství, sní o výjimečných zážitcích a životě zahaleném do cigaretového dýmu „gauloisek“. Vítejte v poválečném, předbeatlovském Londýně v době, kdy upjaté maloměstské poměry dávají jen stěží tušit, že zlatá šedesátá už klepou na dveře... Film je adaptací memoárů novinářky Lynn Barber. Do režisérské židle usedla dánská režisérka Lone Scherfig (Wilbur se chce zabít, Italština pro začátečníky) a scénář napsal známý spisovatel Nick Hornby (Všechny moje lásky, Jak na věc). (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (368)

H34D 

všechny recenze uživatele

Film je více než průvodcem dospíváním jednoho roztomilého děvčete. Na postavě Jenny ilustruje, jak se úloha ženy ve společnosti začíná měnit. I ženy mohou mít ambice, vzdělání, stejně jako mohou zasahovat do vědy. Už není třeba jen stát za plotnou a sypat ze sebe děti. Jenny předčasně objevuje krásy bohémského života, projde si svou osobní revoltou, s kterou jí nikdo nepomůže a správnou cestu nalezne až díky hořkému zklamání. Ač trochu vykalkulovaně, stále to působí přirozeně a lidsky. Dopomáhá tomu zejména skvělý výkon Carey Mulligan. Škola života sice není žádný zázrak, mohla být v určitých bodech více průrazná a jinde zase méně předvídatelná, ale jako celek působí příjemně. 7/10 ()

IQ Tiqe 

všechny recenze uživatele

Atmosféra 60. let a zpracování je na vysoké úrovni, od příběhu jsem možná čekal něco víc, moralizace se nenosí, ale stále se jedná o nadprůměr. Nenudil jsem se, spokojenost. 75% # pozn.: Pro zajímavost - jedný důvod, proč jsem se na tenhle film díval byla podoba carey na plakátu - připomínala mi Audrey Hepburn. ()

Reklama

lesumir 

všechny recenze uživatele

Po dvaceti minutách jsem si přál, ať to skončí. Ne proto, že by mne to nebavilo, naopak, něco takhle stylově-retro božskýho jsem dlouho neviděl. A tak jsem se těšil, že tomu dám plnej poečet, konečně zase budu moct ohodnotit naplno, ale přišlo očekávané, film ke konci uklouzl do nahoněných "oscarových vod". __ Ta zašedlá Anglie a v ní přesný opak Holly Golightly a tajemný muž se sporťákem v podání čím dál tím lepšího Petera Sarsgaarda. Ten kontrast s Pařížem je výbornej a do posledních půlhodinky se to nese opravdu v kouzelném rytmu a čisté, plynulé romantice. Jenže... blbej konec, blbej film. Ne vždy, ale tady bohužel ano. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Jistě, vždycky existují postarší pánové, kteří svádějí mladá děvčata. Ne každý je ale vezme do Paříže a ne každý dokáže okouzlit i jejich rodiče. Tenhle to uměl. Přestože se k mladičké a inteligentní Jenny zachoval v mnoha ohledech jako sviňák, zároveň jí otevřel dveře z dusného regulovaného života do širého světa. Ublížil ji ale dost, pořád je z příběhu cítit, jak se s ním stále vypořádává - ty narážky na sexuální nedostatečnost. _____ Poctivě natočené retro je svým způsobem jednoduchý, ale silný příběh, kde velkou roli hraje i docela pevný charakter a rozhodnost teprve šestnáctileté dívky. ()

predators 

všechny recenze uživatele

Dospívající holka si místo školy trochu povyrazí, aby posléze zjistila, že život není žádný med, a že k tomu, aby něčeho dosáhla, bude muset vynaložit mnohem větší úsilí, především to studijní. Herecké výkony jsou přirozené a jsou jasným lákadlem pro diváka. Mnohým také napoví, jak "zpracovat" rodiče oné dívky. Jinak mě ale tahle životní etapa jedné britské studentky nenadchla. 55% ()

Galerie (100)

Zajímavosti (11)

  • St John's, Smith Square bylo v roce1941 vybombardováno a jeho rekonstrukce nezačala dříve než v roce 1965 a dokončena byla až v roce 1969. Koncerty se tu tedy odehrávaly přibližně až o deset let později od doby, v níž se odehrává film. (hansel97)
  • Jedna z prvních scén, když David (Peter Sarsgaard) zastaví autem a pomáhá Jenny (Carey Mulligan) s jejím cellem dovnitř, nakládá ho předkem do auta. Později, když si ho Jenny bere z druhé strany, měla by ho tahat opět krkem napřed, ale tak tomu není. (Aknah)
  • Předlohou pro film se staly memoáry Lynn Barberové, známé britské novinářky píšící v posledních letech pro nedělník The Observer. Samotná Barberová skutečně v šedesátých letech vystudovala Oxford, po jehož absolvování publikovala sedm let v časopisu Penthouse a posléze například ve Vanity Fair či listu The Daily Telegraph. Proslula svými nesmlouvavě až agresivně vedenými interview. (curfew77)

Reklama

Reklama