Obsahy(1)
Dokument A. Kisila založený na reflexích z deníků básníka, překladatele a pronikavě vnímavého svědka i soudce éry reálného socialismu Jana Zábrany... Jan Zábrana (*4. 6. 1931 – †3. 9. 1984) pečlivě po několik desetiletí zapisoval své zážitky, dojmy, každodennosti. Stal se nesmiřitelným soudcem marasmu českého reálného socialismu. Měl k tomu svůj důvod – zejména mládí strávené na cestách mezi kriminály, kam mu zavřeli na mnoho let oba rodiče. Důvodem byla jen jejich stranická příslušnost – hlásili se k národním socialistům. Později vedl svůj nekonečný boj s větrnými mlýny, když se živil jako překladatel z ruštiny a angličtiny. Jeho nesmiřitelné, nepřikrášlené a sentimentem nezastřené vidění let, na které jsme zapomněli, nebo zapomínáme, nabízí zajímavou konfrontaci s filmovými materiály těch dob. Svou první sbírku mohl publikovat v roce 1965, poslední báseň mu vyšla tiskem v roce 1969 – poté následovalo těžké 15leté období duševního i fyzického strádání, které skončilo Zábranovou předčasnou smrtí. Deníky z jeho pozůstalosti, které se staly základem tohoto dokumentárního snímku, představují jedno z nejvýznamnějších a nejpalčivějších svědectví o životě v dusivých podmínkách minulého režimu. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Jan Zábrana, hrdina translatológie. ()
"... a tak má mluvit básník," dodávám jako echo se závěrečnými slovy dokumentu. Co dodat? Snad jen: S Kunderou se jděte bodnout. Ten rozhodně není nejzajímavějším autorem české poválečné literatury. ()
Ti nejlepší básníci netvoří verše, ale obrazy. Ale co je vůbec nejlepší - ty obrazy jsou moje, protože vznikají až v mé hlavě, bez imunitních reakcí, jaká to radost! A milého básníka už vůbec nepotřebuju. ()
"Celý národ kulturně sdružený pod střechou televizní blbosti. Matky bezmyšlenkovitě konzumující Chalupáře, majory Zemany, den ze dne. Koupili si přece přístroj, televizor. Už proto nutně považují to, co k nim tímto přístrojem proudí, za rozumné. Nad takovým drahým složitým přístrojem jaksi člověku dnes a denně nedochází, jak lacinou, primitivní a starou cenzurou je ten přístroj dnes a denně manipulován. A davy každý den, zaujatě, iniciativně a donekonečna diskutují a debatují o tom, co jim slouhové cenzury minulý večer předložili ke zhlédnutí." CO BY ASI JAN ZÁBRANA NAPSAL DNES? ()
Vydařená satira na život v komunismu s pohledu persekuovaného umělce. "Ti co se seznámili ve veselí na stavbě mládeže , proti komunismu nic nemají a ... vesele vraždí". . Jsou zde pěkné básnické postřehy ze života jako "Dítě je třeba naučit měnit drobně, vyrábět sodovku v sifonové láhvi, splachovat na záchodě, sněrovat si botky, číst, psát, čistit si zuby, přecházet ulici, neříkat co si myslí, takže na charakter už většinou nezbude čas". ()
Reklama