Láska a jiné kratochvíle

Hm. Věděla jsem to. Věděla jsem, že jednou přijde chvíle, kdy se má romantická duše definitivně odporoučí. A právě se to stalo. Zvítězil ve mně realista a zároveň i tak trochu cynik. Naservírují-li mi tvůrci filmu hlavní postavu v podobě krásné slečny, která nakráčí do firmy, zpřehází životní hodnoty jednoho bosse, rozbije mu rodinu, jeho malého syna dokonale mate a neumí se o něj ani v nejmenším zodpovědně postarat, tedy? Co se po mně chce? Mám s ní soucítit? Vžít se do ní? A proč? Mám to celé přijmout s vysvětlením, že se zamilovala? To už se fakt celej svět zbláznil? Postava Carolyn je tu neochvějně kamenována. Tedy já bych se s dovolením postavila za ni. Kdyby mně někdo tímto způsobem naburácel do života, nezván, neočekáván, nechtěn, troufnu si tvrdit, že by to neskončilo jen jedním hysterákem ve škole a jedním horkým telefonátem. A pokud by někdo ohrozil, či ohrožoval život (zdraví) mého jediného dítěte, inu, to by byla teprve mela. Další filmové peripetie snad už ani komentovat nechci, připadala bych si jako při hodnocení silikonových ňader. Umělé. Prostě umělé! Moje hodnocení: dvě pecky. Jedna za poselství filmu a tím je odpuštění, k tomu cítím respekt. Druhá je za herecké výkony všech zúčastněných, klobouk dolů, vážení. (27.12.2014)

Snímek, který dokáže dojmout - na druhou stranu silně nadlimitní množství neurovnaných, traumatizujících vztahů mezi jedinci stiženými rozličnými životními kalamitami ve mně probouzí myšlenky na tichou, leč rozhodnou vzpouru proti takovému systematickému citovému vydírání. Navíc nedokážu říct, nakolik jsou reakce protagonistů v jednotlivých scénkách (ne)reálné. Takže nakonec jen za 3* ... P.S.: 1) Scott Cohen alias Jack je v některých situacích TAK kladnou postavou, až mě to trochu děsí; 2) Hromadné rituály ani zdaleka nepomáhají vždycky ... a rozhodně nepomáhají každému. (27.05.2014)

Film mě vůbec nechytl. Bylo mi celkem jedno, jaké trápení zažívá postava Natalie Portman, přestože dokázala zahrát zcela "nemateřský typ ženy"a její vztah l nevlastnímu dítěti. Kdo mě ale dostal byl Charlie Tahan ve své postavě nevlastního syna, který svým negativním přístupem a neustálým strachem nedal možnost, aby se k němu Emilia dostala o krok blíž. Tenhle kluk je výborný a jen doufám, že ho uvidíme čímdáltím častěji. (08.05.2013)

Příběh od počátku založený na smrti blízkého s úmyslem citově vydírat diváka na mě působí jako by chtěl chytit dech. K tomu přičtu neustálý nátlak ze strany frackovitého spratka (potřeboval vyfuckovat jak sůl), pofiderné herectví všech zúčastněných, komplikovaná komunikace v rukavičkách asi aby byla splněna časová limitní kvóta, což jsou důvody proč tak nízké hodnocení. Ovšem fanoušci Natálie si jistě přijdou na své v podobě nekonečna detailních záběrů na její vnady zepředu, zezadu, zboku, shora atd. atd., což poněkud zavání balastem a blamáží. (31.10.2012)

Obvykle je problém smířit se s tím, že jak to není starší drama nebo drama ze severu, mohlo by to stát zato. Nebo to zato i stojí. Ačkoli služebně mladší, i Rabbit Hole se šťourá v tom, jaké to je přijít o dítě. A i když o něco lépe dramaticky, o nic méně kvalitně. Oba nejsou kategorií výše zmíněnou, ale jsou dobré, pokud máte náladu na melancholii a trochu velkého smutku. Tenhle snímek ovšem má trochu více toho patetismu, zvlášť závěr je takový. Musím ale uznat, že výkon Portman je slušný, koukatelný a na situaci, v níž se nachází postava, i přijatelný. (14.09.2011)