Daleko od hlučícího davu

Velmi pěkný film s atraktivním dějem plným dramatických i dojemných momentů, krásnou kamerou a sympatickým obsazením - Carey Mulligan (která je mimochodem v každé scéně) je ve své roli naprosto okouzlující a mimořádně přesvědčivá (stejně tak její mužské protějšky jsou výborní). Film potěší svým šibalským humorem a několika překvapivými dějovými zvraty, jakož i početnými záběry na krajinu britského venkova, která je důležitým spolutvůrcem atmosféry celého snímku (natáčelo se v reálné lokaci - v hrabství Dorset na jihozápadě Anglie; jako Batshebina farma posloužil Mapperton House poblíž Beaminsteru ve vlastnictví lorda a lady Sandwichových, tento panský dům má svůj vlastní kostel, stáje, holubník a nádvoří spolu s okolní zemědělskou půdou a lesy, které se daly využít). Tato filmová adaptace mj. dokazuje, že Hardyho stejnojmenná románová předloha neztrácí na své zajímavosti ani po 141 letech od prvního vydání a dokáže být stále aktuální - dilemata hlavní postavy řeší i dnešní ženy. Film zaujme např. tím, do jakých detailů zachází v zobrazování tehdejšího života - herci museli kvůli svým rolím podstoupit řadu příprav, včetně výuky jízdy na koni, honáckých lekcí a učení se zemědělským metodám 19. století (Tom Sturridge studoval šerm, zatímco Matthias Schoenaerts a Carey Mulligan se snažili ovládnout stádo 150 ovcí, které se objeví ve scénách spolu s nimi). Režisér Vinterberg (mj. jeden z původních zakladatelů avantgardního filmového hnutí Dogma 95) k tomu poznamenal: “Nikdy jsem nedělal film, kde jsem se musel vypořádat s nafouklými ovcemi… a možná to je ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy točil. Ale bylo to důležité pro navození atmosféry venkovského života, který je tak zásadní pro postavu Bathsheby.” Zásadní úloha na celkovém dojmu z filmu připadá práci kostýmní návrhářky Janet Patterson, jejíž asistentka Francoise Fourcade k filmu poznamenala: “Thomas měl vizi staromódního eposu, ve stylu Technicoloru se spoustou jasných, živých barev. Nechtěl dělat další hnědý, bahnitý, viktoriánský film! Takže jsme udělali podrobný výzkum a zjistili jsme, že mnoho originálních předmětů z té doby ve skutečnosti oplývá překvapivě živými barvami, jako jsou jasně modrá a světle fialová. V našem podvědomí si představujeme, že v 19. století převládaly nudné, šedé barvy, ale bylo vlastně plné velmi výrazných barev.” Pokud bych měl nějak shrnout svůj celkový dojem z filmu, opět bych použil vlastní Vinterbergova slova: “Je to příběh úžasných postav, které jsou napsány s velkou hloubkou a dojemně zasazeny do krajiny kolem. Chtěl jsem zkombinovat epickou krásu s věrohodností a poukázat na zranitelnost a křehkost těchto postav na pozadí velkolepého terénu a dramatu.” Což se mu podle mě povedlo na jedničku, "Daleko od hlučícího davu " je velmi příjemné filmové překvapení tohoto léta, které mohu (nejen) všem milovníkům historických filmů jen doporučit. (08.07.2015)

Jako román to může patřit k dílům světové literatury, ale jako filmová adaptace to patří leda ke kýčovitým banálnostem, kde neustálé náhody postrkují hrdinku trochu klikatou cestou do konečně správného náručí. Náhodou získá jmění, náhodou se zbaví nepříjemného závazku, náhodou si nevěsta splete kostely (cože?!). Hlavní hrdinka je nesympatická persona, která si hraje s muži, až si jeden trochu zahraje s ní. Ve skutečnosti to působilo dojmem, že zatímco ostatní se zmohli jen na zdvořilé nabídky, ona kývla až tomu, který se na nic neptal a šel rovnou na věc. Hrdinka prostě potřebovala pořádně ošu..... SHRNUTÍ: První nabídka může být někdy tou nejlepší. (29.07.2018)

Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo). (16.11.2015)

Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80% (20.10.2015)

Hlavní hrdinka je asi dobrá hospodářka, ale to je tak asi jediné její pozitivum. Jinak je to stejná husa jako ty, kterými ona sama pohrdá a příliš nechápu dobračisko rovinu chlapa Gabriela či solidního Williama, co na ní takovou dobu vidí. Madam si představuje nezávislost tak, že všem řekne své mínění o nich, ale ať se nikdo neopováží říct jí to svoje o ní (i když je k tomu sama přímo vyzve). Dále disponuje přímo ukázkovou neschopností porozumět lidem a naopak snadno podléhá klamu, důsledkem čehož zničí život (minimálně) jednoho člověka, který se pro ni obětuje, jen aby ona mohla prozřít. Je to výborně natočené, ale k hlavní hrdince nespravedlivě shovívavé. Ta přízeň osudu měla potkat spíš nebohou Fanny, která příliš tvrdě zaplatila jen za takovou hloupou maličkost, že si spletla kostely. Asi za to mohou mé odporné sexistické ochranitelské instinkty, ale volit mezi těmi dvěma by pro mne bylo velmi jednoduché. (11.07.2015)