Ha-Sodot

téma filmu je tak rozsáhlé, že jej neumím s čistým svědomím omezit na nic menšího než je láska sama. dominantní je přitom romantická láska mezi dvěma mladými ženami z židovského semináře, přítomna je tedy i láska k Bohu. dále také láska rodičovská a romantická láska mezi mužem a ženou a aspekt svátosti manželství. i přes tak široký záběr se můžeme jako diváci odrazit od ústředního motivu: vztahu mezi Naomi a Michelle v kontextu víry. nejde o film spirituální ani duchovní, když už, pak pouze náboženský, ale snad ani takové označení není snadné obhájit. nejde o film sebenepatrněji neobvyklý, ač z hlediska distribuce spadá do oblasti festivalového filmu. naopak, dá se popsat jako velmi tradičně formálně zpracovaný. dominatní je vyprávění a vše ostatní (hodnoty a významy) se odvíjí ze syžetu a z poetiky. opojnou výjimkou ve filmu, kde pokus o experiment jinak docela absentuje, je překrásná surreálná scéna, atmosférou jak vystřižená z některého Buñuelova filmu. přes jistou standardizovanost zpracování, na kterém samo o sobě není nic špatného, jde o film mimořádně působivý, neboť v rámci své "konformizované" koncepce dosahuje maximálních kvalit. (08.10.2012)

Tenhle film mě naprosto rozložil, ale na všechen špatný způsob. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli je tak hrozně špatný, nebo jestli se jen potřebuju naladit na správnou vlnu. Ve výsledku jsem znechuceně odložila učebnici hebrejštiny a proklela režiséra, scénáristu i hlavní představitele. Jednou se mi možná podařít dát dohromady střízlivý kritický komentář, ale prozatím jsem jen silně přesvědčená, že tohle je průšvih. (15.02.2014)

Velmi působivý film. Není tak úplně lehké ho hodnotit, protože většina lidí ne tak úplně ví, co vše je pravda a co čiré producentské vymýšlení. Je ovšem jisté, že být židovka ještě v centrum tohoto náboženství - Jeruzalému a chtít své vlastní svobody, není úplně lehké. Ženy byly odedávna utlačované, ale náboženství tomu ještě přihrává. A co když náhodou ještě máte slabost pro druhé pohlaví? Není problém u některý sekt na základě tohohle "hříchu" klidně vzít dané osobě život. Velmi se mi líbilo, že se příběh nezaměřuje jenom na vztah Michelle a Naomi, ale věrohodně nám vykresluje jaké to je, žít v téhle oblasti, snažit se do ní zapadnout, když nejste tak úplně normální. Osobně si myslím, že na to potřebujete kupu odvahy, kterou si většina z nás ani nedokáže představit. Film o sebevzepření, touze poznat sebe sama, postavit se proti všemu "svatému" a přesto uspět. Kamarádství = láska. Tak trochu Don Tiqoutské jednání, které i tak skončilo. Vlastně ten konec bylo jediné, co mě mírně zklamalo. (30.01.2011)

Ve filmu se objevují dva velice zajímavé příběhy. Jeden sleduje cestu osobního sebepoznávání zbožné a talentované Noemi z Jeruzaléma, která se vydává studovat midraš v pokrokovém ženském semináři do jednoho z nejposvátnějších míst judaismu - města Safedu. Tam potkává Michelle, Židovku z Francie, která byla na studia poslána nedobrovolně svým otcem. Uvnitř silně ortodoxního prostředí se pozvolna mezi oběma vyvíjí nekonformní vztah (téma, kterému se věnuje také novější film Einayim pkuhot). Druhou, vedlejší linii představuje smrtelně nemocná Francouzka Anouk, které Noemi a Michelle z pověření rabínky pomáhají. Tato žena s kriminální minulostí a bolestnými vzpomínkami přijela do Safedu, aby se zde očistila od hříchů a výčitek před tím, než zemře. K tomuto úkolu si vybrala právě ony dvě mladé ženy... Bohužel po skončení filmu jsem ale měl pocit, že tyto dva základní příběhy nebyly dostatečně rozvedeny, že nebyly úplné, poněvadž jeden druhému tak nějak ubíraly místo. Až jsem byl trochu zmaten, co si z nich mám nakonec odnést. Přesto mě film dokázal pohltit a zaujmout po celou jeho délku, ať už dějem, tématem, postavami, atmosférou či malebnými záběry Safedu. (29.12.2011)

První linka je vlastně klasický motiv zakázané lásky, kdy se dívka vychovaná v konzervativním prostředí nechá strhnout světáčtější spolužačkou. Tahle linie je natočená na výbornou a prostředí safedského centra a vůbec židovská kultura jsou velkým plusem. Druhá linka se ženou stiženou smrtelnou chorobou a pronásledovanou hříchy minulosti je už trochu slabší, protože místy si s ní režie neumí poradit a i proto občas působí jen jako přehnaná stafáž na obraze dominantního vztahu obou hlavních hrdinek. I když je fakt, že z této stafáže vyplynula jedna z nejhezčích scén. K hercům nemám výhrad. Ania Bukstein byla vlastně tím důvodem, proč jsem do filmu šel a potěšila i Michal Shtamler. 75% (18.09.2017)