Užívej si, co to jde

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)

Byla jsem dosti rozrušená spoustou věcí, některými nejspíš naschvál a o většině se mi ani nechce rozepisovat, ale jeden hlavní zádrhel bych prohlásila za největší podpásovku: S takovým soustem, jaké si tady Woody nabral, by ten film měl mít alespoň čtyři hodiny, aby udělal všem náhle příchozím postavám spravedlnost. Takhle je roztažený začátek vůči konci strašlivě disproporční a většina zvratů dělá z lidí ploché idioty a z toho happy endu ne až zase tak moc happy end. A to se ještě ani nepouštím do toho, jaká je hranice mezi sebeuvědoměním a nechtěnou sebeparodií. (02.04.2016)

Prvně bych rád poděkoval Larelay za titulky, bez kterých bych to určitě nedal :-) a za druhé, už jsem na to přišel! K tomu, abych našel štěstí, musím vyskočit z okna. Proč mě to jen nenapadlo dřív? :-) Ikdyž se zde více mluví než jedná, právě ta mluva, která je mimochodem velmi inteligentní a né, že bych já byl nějak inteligentní, ta mluva, všechny ty slova dávají určitý smysl a jsou pravdivá. Jo, jo, užívej si, co to jde... :-) 70% (16.11.2009)

Další perla od Woodyho Allena. Ten chlap má snad na ty svoje filmy (konkrétně scénář) patent. To je prostě neopakovatelná smršť dialogů a myšlenek do velmi fajnového příběhu. Jen ta reálnost je dle mého názoru velmi vzdálená. Každopádně skvělý odpočinkový film, konečně něco, co můžu pustit doma rodičům, aby nemuseli furt trpět ty hloupé televizní pořady. 80% (24.05.2012)

Snad nikdy víc jsem netoužil být alespoň chvíli v New Yorku. Tohle město musí být tak inspirující, když inspirovalo Woodyho Allena k napsání a natočení tohoto filmu, který k Vám promluví (a to doslova). Opět dokonalý scénář, jehož dialogy jsou místy absurdní, že pobaví. Stejně tak i postavy, které se během filmu změní o více než 360 stupňů. Nezmění se hlavní postava Boris Yellnikoff, která díky svému věku a možná svému IQ 200 má nad vším nadhled a dospěl tak k závěru: "Whatever Works". Takže užijte si film, co to jde. (24.10.2009)