Užívej si, co to jde

I když Boris Yellnikoff hned na začátku varuje, že Užívej si, co to jde nebude žádným stupidním feel-good filmem, Woody Allen mu za pravdu nedává a koncipuje svoje nové dílko přesně podle této šablony. Whatever Works tak neskutečně příjemně glosuje vztahy, současnou Ameriku, rozpad Vesmíru nebo překonávání stereotypů, přičemž všemu cynickou rukou kraluje génius Boris, mezi jehož osobní kvality se počítá i nadávání mladým neschopným šachistům. VCB měla ve výsledku větší sílu, tuhle nezávaznou, nijak zvlášť originální newyorskou etudu ale není třeba zatracovat – je vtipnější, chytřejší a zábavnější než většina letošních hollywoodských romantik dohromady. A to se počítá. 85% (21.11.2009)

Jo jo, musíme přeci plnit jeden film ročně. Jinak si to od Woodyho nelze moc vysvětlit. Znovu se tu snažíme sdělit něco podstatného a důležitého, na úrodnou půdu to ale tentokrát nepadne. Hlavní hrdina hází jeden trefný vtípek za druhým, má kousavé poznámky, vždy musí mít pravdu, je paranoidní a permanentně s něčím nespokojený. Jenže tak nějak nechutná jako před lety. Bělovlasý komik Larry David mi navíc do role totálně nesedl, cítil jsem nejen z něho, ale i z ostatních postav a hlavně ze scénáře, že je to prostě tak nějak „za každou cenu“. (24.07.2013)

„Why do all the religious psychotics wind up praying in my doorstep?” Oldschool Allen. Hloupoučká a dobře hrající Evan R. Wood (devítka, už jen kvůli očím). Jedinečný výkon šarmantního Larryho Davida. Příběh a dialogy o životě, smrti, koncentračních táborech, sexu a lásce. Technicky totožné s většinou allenovek nového tisíciletí. Vše je zde tak trochu postavené na hlavu, ale stejně má ten plešatej šílenec, co kulhá na pravou nohu, pravdu. (24.08.2010)

S potěšením můžu konstatovat, že Woody je pořád ve formě, alespoň po té tvůrčí a režisérské stránce. Whatever Works je totiž opravdu vtipný film, napěchovaný vypečenými hláškami, narážkami a scénami. Larry David si to tam hází neuvěřitelným způsobem a ikdyž je jeho postava ve své podstatě nepříjemná a asociální, mně přišel Boris Yellnikoff jako děsnej sympaťák a hned se zařadil mezi mé oblíbené filmové postavy. Co si budeme povídat, ostatní herci Davidovi víceméně jen (zdařile) "přicmrndávali", ale jejich absurdní příběhy se do toho Yellnikoffova moc dobře hodily. Vlastně ani nevím, proč bych měl tomuhle moc pohodovýmu snímku upřít plný počet, protože já se fakt bavil, a přestože v některých romantických chvílích filmu lehce docházel dech, já se ani na chvíli nenudil a podařený konec to hezky uzavřel, takže to bude za 5* (a taky moc nechápu vcelku nízké hodnocení, takže tím spíš). "Mami, já sem vdaná!" - "To prostě neuznám. Co děláš s kulhavým budižkničemem, který musí spát s rozsvíceným světlem? Jak přišel k té noze?" - "Skočil z okna a sebevražda mu nevyšla." - "Pokaždé se nezadaří...". (14.05.2010)

Beru to tak, že Larry David zde zaskočil v hlavní roli za Woodyho Allena - ne ovšem náhodou, ale zcela právem a režisér si za to vyslouží pochvalu. Ztvárnil zde postavu Borise Yellnikoffa, člověka téměř nominovaného na Nobelovu cenu, který - jak jinak - trpí neurózami všeho druhu a "tak trochu" opovrhuje světem, tedy především lidmi v něm. Tato postava je sice stejně jako většina postav ve filmech od Allena neskutečně ukecaná (režisér si ji dokonce dovoluje nechat konfrontovat s divákem), ale je o něco agresivnější, než ty předchozí, proto si myslím, že Larry David byl výbornou volbou. Sekunduje mu Evan Rachel Wood v roli Melodie, ale ta je zde téměř jen od toho, aby Borisovi nadhazovala narážky (Scarlett to není:). Přesto se jedná o výbornou neurotickou komedii, na kterou se rád někdy podívám znovu. (07.01.2010)