Baaria

Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné? (28.01.2011)

Tornatoreho filmy mám moc rád, ale tady pan režisér poněkud přestřelil. Na první pohled je sice poznat typický T. rukopis, film se tváří rozmáchle a září technickou bravurou, ale výsledek je nemastný neslaný... Hezky se kouká na obrazy, ale příběh je rozvláčný, myšlenka nejasná, divné řazení scén... Baaria je pro mě ale zvláštní film hlavně proto, že nedokážu říct, že je "vyloženě špatný", nebo "přiměřeně dobrý", nedokážu ho nijak zařadit a vlastně je mi ten film úplně jedno - pokochal jsem se hezkými obrazy, pobavily mě (občas) vtipné momenty, ale tím to pro mě skončilo. Teplé barvy na mě paradoxně sálaly chlad. Mám-li sáhnout po filmu, který těží ze vzpomínek, bezkonkurenčně vítězí Amarcord. Mám-li sáhnout po sáze, která reflektuje politickou i rodinnou historii Itálie, sáhnu po XX. století. Pokud bych srovnal přímo Tornatoreho snímky, tak zatímco Bio ráj nádherným způsobem bezpečně eliminoval jakoukoli sentimentalitu, v tomto filmu se jí už nevyhnul. Slabé 3*. (19.09.2011)

Tak už i režisér mnou zbožňovaného Bio ráje si vybral svou slabou chvilku. Sledovat přes dvě hodinky tenhle portrét poválečné Itálie prostřednictvím hrdinů jedné zapadlé italské vesnice, která se zmítala ve víru politiky a komunismu, není žádná slast. Z celého filmu si zapamatuji jen milostné vzplanutí mezi hlavními představiteli, protože to jediné bylo uvěřitelné a krásné. Pro mě další z filmů, u kterých jen milosrdně čekám, kdy skončí. (13.08.2014)

Hned poznáte, že film dělal Tornatore. Zase pohledy zpět, zase metafory. Zase je tu malý kluk, který za něčím běží nebo jen tak se někam žene, je tu despotická škola, je tu Sicílie, je tu chudoba, je tu Duce, je tu válka! Příběh je bohužel postaven příliš autobiograficky a věřím, že na Sicílii se líbil. Proti Maleně je to velmi slabé, spousta zbytečných scén, někdy to zachází až do nesrozumitelnosti. Vypíchl bych ale závěrečnou scénu, kterou si nenechte ujít. Hudba Morriconeho je skvělá, kamera taktéž a filmu neškodí zvýšený kontrast a přídavek žluté. Vůbec mi naopak nevadilo, že film je o komunistech. Chátra momentálně vládnoucí by si to měla vzít jako školní představení. Čím více je národ zbídačelý, tím více inklinuje ke komunismu. Pendrek záleží na tom, zda jsou to Češi nebo Italové. (07.07.2010)

Neznatelně se přeléva z komediální stránky (válka, komunismus) k dramatické (život a smrt), ale nějak jsem nepochopil, proč bych měl tenhle životopis sledovat, i když by měl svým metafyzickým koncem vypovídat něco o bludném kruhu života a o tom, jak snadno nám proklouzne prsty a jak se svět kolem nás neustále proměňuje a věci, které máme rádi, jsou bez milosti bourány. (12.05.2010)