Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    ***

    Možná to měl být sicilský Amarcord, ale přes skvělou kameru a báječnou hudbu tomu prostě schází nějaký příběh, který by udržel moji pozornost po dvě a půl hodiny. Takže převládá pocit, že si Tornatore při poctě svému rodnému městu ukousl moc velké sousto.(25.5.2014)

  • joehot
    ***

    Fragmentované vzpomínání se zajímavou kompozicí skladby, bohužel však se slabším obsahem i nevelkým emocionálním dopadem. Amarcord meets Bio Ráj meets Maléna. (U mě prozatím nejslapší Tornatoreho film.) Morricone - jak jinak - na výbornou.(18.7.2013)

  • gogo76
    ***

    Stačí pár sekúnd a viete, že toto robil Tornatore. Niekto si to v zlomku sekundy môže pomýliť s Malenou. Tu však Tornatore rozpráva v podstatne širšom zábere. Osud malého chlapca, z ktorého sa v dospelosti stáva komunista, nám predostiera v rozmedzí niekoľkých desaťročí a okolo jeho detstva, dospievania, svadby a založení rodiny tu sú namotané i udalosti, ktoré hýbali vtedajším Talianskom. Atmosféra mesta, život v uličkách a trhoch je jednoducho úžasná, v tomto je Tornatore majster. Filmu strháva body trochu menej záživný príbeh, čo je dosť zásadná vec. Nepochopil som ani ten "vtip" s M. Bellucci, ktorá je v niektorých prameňoch uvádzaná v titulkoch dokonca na druhom mieste! V skutočnosti tu má niekoľko sekundový, nepochopiteľný štek, ktorý ani nestojí za reč. 60%.(26.12.2013)

  • TheSame
    **

    Hm, trošku nepřehledný a chvilkama dosti uspávající... ani to, že trvá téměř 2,5h tomu moc nepřidá... A to, na co sem se těšil nejvíce, hudba Ennia Morriconeho, mě tentokrát (narozdíl třeba od takové Misie či směsi všech možných westernů) bohužel opravdu moc neoslovila... Škoda, není to dílo, které byste si pamatovali nějak opravdu dlouho... 45% Respektive, po dvou týdnech již ani nevím, co se tam dělo...asi tak(11.5.2010)

  • Lavran
    ***

    Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné?(28.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace