Zatopené osudy

Voda jako živel v posledních letech stále častěji dává lidem pocítit svou přítomnost i nezkrotnost. Vzpomínka na nedávné několikeré povodně znovu ve společnosti otevřela diskuzi o tom, jestli české přehrady dokáží před velkými vodami dostatečně ochránit. Málokdo dnes ale přesto ví, jaké přehrady u nás máme, proč se stavěly, čím jsou unikátní i např. v evropském kontextu. V českém prostoru, na „střeše Evropy“, kde voda pramení, ale pak už jen odtéká, byl vždy problém ji zachytit a využít.

Vodní nádrže se tu stavěly od středověku (kdysi zde bývalo na 75 tisíc rybníků, za nejstarší vodní stavbu u nás je považován rybník Jordán nedaleko Tábora z roku 1492). Nešlo ale jen o jejich hospodářský význam, ale také o ekologický aspekt. Moderní přehrady se u nás začaly budovat na počátku 20. století. Původní účel ochrany před každoročními menšími povodněmi se ovšem v průběhu desetiletí změnil na hledisko energetické, zásobárny vody pro průmysl i obyvatelstvo nakonec poskytly často druhotně i význam rekreační.

Už od počátků se proti přehradním stavbám protestovalo, někteří poukazovali na to, že ničí krajinu a řadu usedlíků nutily nedobrovolně se stěhovat ze zatopených míst. Ale obecný zájem byl silnější. Přehrady měnily nejen krajinu, podnebí, ale i osudy lidí. Braly, ale na druhé straně taky dávaly. Neopominutelné je, kromě praktického aspektu, kupř. i hledisko estetické. Nejcennější jsou v tomto ohledu prvorepublikové přehrady, tyto kamenné stavby dokonale zapadly do krajiny a některé z nich (jako třeba romantizující Les království na Labi) už byly vyhlášeny za kulturní památky. I proto jsou dnes přehrady vyhledávaným turistickým cílem.

Dokumentární cyklus Zatopené osudy si klade za cíl přiblížit a zmapovat přitažlivou formou historii míst, která zatopila voda přehradních nádrží na území České republiky. Pod hladinou zůstaly lokality, které už nikdy nespatří světlo světa, kus krajiny, historie, ale i lidských příběhů, důkazy o tom, že zde žili a tvořili lidé. „Nejde nám ale jen o to vzbuzovat nostalgii, chceme divákům ukázat i mimořádnost přehrad samotných. Budeme sledovat genezi budování a technických zajímavostí stavby samotné, ale také osudy obcí, staveb, rodů, spolků i lidí, jejichž „stíny“ se ocitly natrvalo na dně nové vodní plochy,“ říká scenárista Marek Hýža, „Každá přehrada přitom skýtá zcela jedinečné příběhy romantické i drastické, události pozoruhodné i v kontextu doby svého zrodu (výjimkou není ani společensko-politický přesah projektů), legendy, nespravedlnosti s vyvlastňováním půdy, přesídlování lidí z vesnických domků do městských sídlišť.“

Budeme také hovořit o ekologickém a protipovodňovém významu přehrad. Mnohé z nich jsou navíc skutečnými skvosty a důkazem technické vyspělosti i lidského umu. Tyto konstrukční, často i architektonicky originální rozmanitosti jsou už samy o sobě zárukou atraktivní podívané na místa, která možná známe, ale přesto o nich doposud tak málo víme.

Zatopené osudy se budou opírat také o bohatou dochovanou dokumentaci. Před započetím každé stavby byla totiž daná lokalita často filmově zmapována a kamera samozřejmě rovněž sledovala průběh budování díla až do jeho nové podoby. Unikátní archivní materiály ukážeme po desetiletích divákům. Hovořit budou pamětníci i odborníci, stavitelé, budovatelé i lidé, kterým voda vzala domovy. Podvodní kamerou se podíváme na to, co z původní krajiny, výstavby a infrastruktury zbylo.

Tým dokumentaristů Zatopených osudů navazuje na zkušenost s prací na už odvysílaných cyklech Osudové okamžiky a Zapomenuté výpravy. Už tam si ověřili, že divácký zájem o zapomenutý svět událostí, které se vepsaly do osudů individuálních i společenských, je stále fascinující i poučný.

Jednotlivé díly:  1.-Žermanická přehrada
2.-Švihov
3.-Slezská Harta
4.-Přehrada Orlík
5.-Šance
6.-Kružberská přehrada
7.-Slapy
8.-Vranovská přehrada
9.-Lipno
10.-Karolinka
11.-Nové Mlýny
12.-Štěchovice
13.-Vír (oficiální text distributora)