Návrat do Silent Hill 3D

Kvůli tomu plesu příšer se na to stojí za to podívat - tři hvězdy. Zbytek je bohužel jen amatérismus s pozlátkem, což u Bassetta není nic až tak nového, ale doufal jsem, že po dvou předchozích filmech se stejným problémem už by mu to mohl někdo z produkce vysvětlit...Škoda! Takhle tlupě nejrůznějších digi-degen stvoření sekunduje plesnivá puberťačka našlapující jak lipican a stokrát probuzení se ze sna s výstavním výkřikem. 60% (30.01.2013)

Ned Stark má po první sérii Hry o trůny volno a Jon Sníh má pauzu, takže Silent Hill podruhé. No, poprvé bylo líp. Nicméně vybydlený a doutnající hornický zapadákov má svoje kouzlo i bez joysticku. P.S. A to jsem neseděl se ségrou v multikině s 3D brýlemi na vodnaté hlavě a nehýkal jako pyča: "Jéééé!" (05.03.2013)

Příběh je sice trochu přihlouplý (stejně jako byl přihlouplý už v prvním dílu), ale vizuální stránka a atmosféra filmu jsou tak povedené (stejně jako už v prvním dílu), že na nějakou hloupost příběhu kašlu. Oproti S.H. 2006 je myslím jeho pokračování trochu víc klasický dějový film než zfilmovaná hra, ale třeba se mi to jen zdá. Každopádně je podsvětí Silent Hillu opět zabydleno bizarními stvůrami, které si libují v nejroztodivnějších formách týrání a mučení obětí, z nichž asi nejvíc zaujme staré známé přerostlé hovado v kožené zástěře se struhadlem na hlavě, tentokrát pracující s obří halapartnou (a že mu jde práce s rukama hezky od ruky...) Jeho příbuznost s mým oblíbeným monstrem z Resident Evil: Afterlife je více než zjevná. (08.08.2014)

Po zdrcujících recenzích jsem druhý Silent Hill v kině vynechal, čímž pádem jsem byl ochuzen o zážitek z 3D, o jedinečnou možnost mávat kolem sebe rukama a retardovaně volat "Jéééé". Což mě vskutku velmi mrzí, ale pochybuju, že bych si následkem toho o kvalitě filmu myslel něco jiného. Silent Hill: Revelation je jeden z absolutně nejdebilnějších hororů poslední doby (beru-li v potaz kinoprodukci). Vůbec to nedává smysl, s každým zvratem se film stává čím dál tím víc směšnějším a zhruba v polovině ho musí přestat brát vážně snad i ten největší optimista. Strašná mizérie. (21.01.2013)

Páni kritici sice rozcupovali první Silent Hill jako noviny, stejně ale šlo o film, do něhož se temnofilní videoherní duše ráda zamilovala. Byl to prostě fajn fanouškovský počin, který si našel ten správný poměr mezi potemnělou krásou a přiúchylnělou brutální historkou o příšerách a paralelních světech. Dvojka se rozhodla, že situaci zkomplikuje, takže se na scénu vrací Sharon, zatímco její táta se stává jakýmsi anti-silenthill agentem. Vedle toho by také ráda vysvětlovala... abych ty řeči zkrátil, oboje je solidní průšvih. Postavy si jsou vědomy nejasného, ale velikého nebezpečí a přesto vykonávají neuvěřitelně zbrklá a nesmyslná rozhodnutí. Celý druhý Silent Hill je souvislým sledem drastických výjevů, mezi nimiž se dozvídáme, že je třeba jít tam a tam, najít tohohle a tamhletu, spojit se s tímhle a vybodnout se na tamto, což je ozvláštněno zejména tím, že se titulní hrdinka chaoticky rozhoduje, co z toho udělá a co ne. Zásadní nedostatek spočívá v nesmyslné existenci všeho: Některá monstra se objevují zcela náhodně a nevíme proč, stejně tak některé osoby a situace. Když už je nám něco objasněno, tak si zase uvědomíme, že příběh buď nedává smysl vůbec, nebo pajdá na obě nohy a slintá si na triko. Jistě, pro kdekoho půjde o snáze pochopitelnější story, než jakou disponovala jednička - což není nutně klad. Potěšen jsem byl v průběhu celé stopáže celkem třikrát: V prvních sekundách filmu, při nástupu "pavouka" z figurín a při závěrečném souboji, protože mě bitka Pyramid Heada s dámou fetišisticky bavila (dáma ve své finální podobě připomíná slayery z videohry Suffering, což je mimochodem velice podařená hororová záležitost). Bohužel, impozantní scéna z jedničky, v níž úřaduje temnota a Pyramid Head před kostelem, strčí celou dvojku do kapsy... (12.02.2013)