Arn - Riket vid vägens slut

Tento rádoby historický film je totální blbost. Stejně jako Království nebeské se jedná jen o další odpornou bolševicko-muslimskou agitku (vymývání mozků), která divákovi nenápadně podsouvá mylnou představu, že plivání na křesťanské rytíře, křižáky a církevní představitele je OK, ale také že je OK mít vlastizrádné sklony, paktovat se s nepřítelem a že je super mít za kámoše sultána Saladina (Usámu bin Ládina s hrdým obličejem Che Guevary), zobrazeného opět idealizovaně jako vážného a spravedlivého vládce, který však ve skutečné historii nebyl ničím víc než jen obyčený tyran a masový vrah, který plenil a vyvražďoval celá města, která se mu se svou chabou vojenskou posádkou nedokázala postavit ani na odpor. Proto muselo dojít i ke katastrofální bitvě u Hattínu, kde se křižáci snažili marně přispěchat městu Tiberias na pomoc, ale o tom se v žádném z těchto filmů nedozvíte. Za všechno přeci můžou ti zlí křesťané-křižáci, to je jasné. Že Američané dlouhodobě przní naší historii se ví už dlouho, ale že totéž začnou dělat i Švédové, mě rozhodně překvapilo. Dobrák Arn se již na začátku filmu Saladinovi svěřuje, že přečetl celý Korán, což je v pozici templářského rytíře těžko představitelné (templáři se museli celé dny ustavičně modlit a cvičit k boji), zato Arn má na svém meči vyrytý slogan užívaný svobodnými zednáři Yorkského ritu. V druhém díle se lidumil Arn vrací do rodného Švédska společně s jedním Saladinovým sluhou, který pak bude udělovat evropským rytířům před bitvou lekce v šermu (toť zřejmě ono mezikulturní obohacování tolik velebené multikulturní propagandou), což mi připadá jako čirá provokace vzhledem k tomu, že tato individua dnes ve Švédsku páchají tolik kriminality, že žijou často jen ze sociálních dávek a že jejich oblibou je zapalovat Švédům jejich zaparkovaná auta. Poselství filmu je tedy zcela totožné jako v případě Království nebeského - vštěpování bezmezné tolerance zvrhávající se až v servilnost a sebenenávisti ke své vlastní kultuře. Jedinou obranou proti tomuto braku je přečíst si historickou knihu, protože dějepis na školách se této tématice vůbec nevěnuje.