Fame - cesta za slávou

Je libo filmovou hádanku? "Tak slibně to začalo, tak hloupě to pokračovalo, a tak tuctově to skončilo. Co je to?" Jistě, Fame... Náskok před Muzikálem ze střední si sice udržel, ale bohužel ne tak velký, v jaký jsem doufal. Škoda. Těšil jsem se, jak zde rozepíši klady, ze kterých jsem potěšen, namísto toho si můžu jen povzdechnout; co jsem vlastně čekal? (12.02.2010)

Docela nuda. Originál jsem sice neviděl, takže nemůžu porovnávat. Na filmu je ale dost vidět, že se chce svézt na vlně moderních teen hudebních filmů. A moc se mu to nedaří. Scénář je totiž až moc povrchní a celý čas sledujeme pouze prožité 4 roky 10(!!) hrdinů. Problémy některých jsou zde navíc prakticky jenom načrtnuty nebo nejsou moc dobře dořešeny. Navíc se v několika obměnách opakují. Ani ta hudební a taneční složka mě až na dvě vyjímky příliš nezaujala. To už i ty choreografie s Let´s dance měli lepší choreografii a větší šmrnc. Abych ale jenom nekritizoval, tak obsazení bylo docela fajn, zvláště roztomilá Kay Panabaker. Jinak ale nic extra, kvůli čemu by se mi chtělo tančit či zpívat.50% (13.01.2010)

Originál jsem jak bývá mým zvykem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Proto je pro mě tento remake další z řady hudebních tancovaček překypující puberťákama, kteří si chtějí splnit svůj sen a získat slávu.. Ničím neohromí a mě osobně ani ničím neurazí.. I když je děj předvídatelný, pokud se tomu tedy dá říkat děj? Herci jsou spíše neherci, ale copak je to v podobných filmech na škodu? Já jsem stejně půlku filmu přemýšlela, zda ten černoch má rty udělaný od stejného chirurga jako Angelina Jolie, nebo ho tak obdařila příroda :o) No chci prostě jen říct, že když se na film kouknete, neutrpíte žádné fyzické či psychické následky, jen si odpočinete.. a to snad neškodí :o) (14.03.2010)

Jelikož už jsem byl zvyklý, že předchůdci Fame alias Step Up (2) se ani moc nesnažili vyrábět příběh, jako ho spíš jenom podkreslovat skvělými tanečními výkony a chytlavou taneční hudbou, napadlo mě o Fame úplně to stejné. Film, kde se několik nadaných dětí snaží dokázat něco víc, budou tančit a zpívat a budu všichni hrozně krásní a talentovaní. Už prvotní chyba byla, že jsem si to opravdu myslel. Doopravdy si chce Fame hrát na nějaké existenční drama, kdy má každý z nás nějaký problém, ale jen díky happyendům všechno zlo světa zničíme a budeme žít šťastně až do smrti. Hlavní chybou jsou nudné dialogy a snaha dát filmu nějakou úroveň. Postavy jsou jen nastíněné, ani jednu z nich si nemáte šanci připustit k srdci, protože jsou všechny dost nesympatické a se svými malými životy chtějí, abychom jim zobali z ruky jejich problémy. Na dvouhodinové rozšířené verzi je skvělý jenom zpěv a tanec, ostatní motivy padají do háje a vytváří jen hustou univerzální hnědou omáčku, která se zaplácává do sebe a rozbředle se válí na předhozeném talíři. Až zas příště bude někdo dělat film o nadaných dětech na umělecké škole, neměl by zkoušet našít těm nebožákům na dres příběh. V takovýchto případech se nenosí. (17.01.2010)

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)