Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937 a která je posledním původním dílem známého českého prozaika a publicisty. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové laděny do laskavého humoru. Obě prózy jsou ve filmu propojeny do plynulého toku vyprávění. Jednoduchý děj zachycuje příběh chuďase Bajnyše, který málem přijde o svou sedřenou kobylku Julču, a události, spojené s neblahou okolností, kdy ve venkovské posvátné lázni mikve je málo vody, a proto se v ní nemohou konat talmudem nařízené očistné obřady. Tvůrci filmu se soustřeďují na idylický popis prostředí v horské vísce Polaně (golet je označení židovské osady v cizorodém prostředí, též i vyhnanství) na tehdejší Podkarpatské Rusi a na vykreslení života jejích rázovitých obyvatel, chasidských Židů. V centru pozornosti jsou početné rodiny tří přátel, Bajnyše, Mojšeho a Pinchese. Děj je provázen smířlivým komentářem vědoucího vypravěče. Snaha autorů postihnout s příznačnou dávkou nostalgie dávno zemřelý svět židovské komunity se projevuje v každé složce filmového díla, především však v obrazech kameramana a hudbě s židovskými písněmi a popěvky. Snímek nijak nepopírá své původní určení pro televizní obrazovku. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (58)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Takové seznámení se s některými židovskými tradicemi a kulturou, která ovšem není mému srdci ani trošku blízká. Právě tato snaha o okouzlení atmosférou zcela potlačila naprosto nevýrazný nosný děj, který byl opravdu enormně nudný. V podstatě pod tím židovským pozlátkem, které se snaží snímek dělat netradičním, není nic víc než tuctový příběh o pokrytectví, sobeckosti, vychcanosti a rodinné soudržnosti. Za celý snímek na vás dýchl jeden silnější moment. Zbytek snímku bylo takové popocházení od ničeho k ničemu a navzdory přátelské stopáži dost nepříjemně se vleknoucí nuda.  Rád jsem si touto neatraktivní metodou rozšířil svůj obecný přehled. Nicméně jediné dva světlé momenty byly vždy naprosto skvělý Ondřej Vetchý a hodně kvalitní náprava Markéty Hrubešové, ze které by se každý obřezaný židovský pyj ihned stavěl do pozoru bez ohledu na jakékoli židovské přikázání. [25 %] ()

mafounkešu 

všechny recenze uživatele

Mnu co říct? Jednoduchý děj, spíš rovnou o koblize, ze začátku se to i zdálo dobrý, pak už to akorát zbytečně natahovali. Vždy to tak je: Mějte základní děj-ten zde stál za staré pantofle: Chlap nemá prachy, dělá podvody, ale to by neměl. A ten roztahujte. A když už jsem u konce myslel, že by mě konečně film mohl něčím uchvátit, tak se samozřejmně ukázalo, že bůh je, atd.. Stejně to mělo Happy End. Já čekal, že mi film něco ukáže. Ty 3 alespoň za to něco málo dobrého, jako "jejich typický život, jak uklidnit děti, že byste měli pracovat, že není snadné věřit v něco, jak to chodí u židů a že ta manželka asi byla naštvaná, že celej rok čekala na sex a stejně ji ten chlap nechal ležet v posteli." Hodnocení se ustaluje mezi *** a ** ()

Reklama

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Film podle stejného Olbrachtova povídkového souboru jako o pár let mladší Kachyňova Hanele, ale s poněkud odlišnou energií. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem příjemně překvapený, že i v našem malém českém (a dost stereotypním) rybníčku se občas objeví nějaká nečekaná rarita. Teprve potom jsem četl Olbrachtovu předlohu a líbila se mi ještě víc, přišla mi syrovější, hlubší, vážnější. A taky jsem zjistil, že scénář jí nemálo pozměnil. No a po dalších několika projekcích už mi začala víc a víc vadit i taková ta nasládlá komediálnost a rozvernost, ve filmu všudypřítomná, hlavně díky Vetchému, Hartlovi, Bočanové, Hrubešové... Z "laskavého humoru" s nechutí zvracím, mám holt radši vážnější notu. Přesto jde o vcelku uspokojivý materiál k případnému prvnímu (a povrchnímu) seznámení se s východoevropským chasidismem. ()

Willy Kufalt

všechny recenze uživatele

,,Zítřek - to je to hlavní. Dneška jsme se už dočkali, zítřek musí být dobrý." Mám rád, když film v sobě nese osobitou vlastní atmosféru, což tenhle film bezpochyby má. Bohužel na úkor výrazného místa pro převedení židovských tradic, lidových písní jaksi zůstal v pozadu příběh, to spočátku krásné prolínání židovského a českého humoru, poetické krajiny a kruté reality bídy v době hospodařské krizy by si možná zasloužilo lepší vyvrcholení. Zachraňuje to Ondřej Vetchý v jedné ze svých lepších rolí. 65%. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

V zásadě jsem proti zfilmovávání špičkových literárních děl. Golet v údolí je nádherná Olbrachtova kniha (spolu s Nikolou Šuhajem mě přesvědčila, abych se jel na Zakarpatskou Ukrajinu podívat), ale paskvil, co z toho Dostál udělal, s tím má společného asi tolik jako já s miliardářem. Dvě hvězdy dám jen za dvě...ehm, no, Markétu Hrubešovou :-) ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Protože tehdy údajně neměla Mahulena Bočanová na sobě vůbec chlupy (ani v podpaží), museli jí lepit pánské kníry do podpaží, protože by to bylo neuvěřitelné, že Brana, žena tělesná, chlupy v podpaží nemá. [Zdroj: Úsměvy Mahuleny Bočanové] (hippyman)
  • Jedná se o poslední film Josefa Kemra, který již v době natáčení trpěl rakovinou, které později podlehl. (Redyx111)
  • Film bol natáčaný v Chrudimi, Svobodných Hamroch a na skanzene Veselý Kopec. (dyfur)

Reklama

Reklama