Režie:
Zeno DostálKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Luboš FišerHrají:
Ondřej Vetchý, Jan Hartl, Jiří Ornest, Mahulena Bočanová, Yvetta Blanarovičová, Jana Dolanská, Josef Kemr, Markéta Hrubešová, Oldřich Vlach, Lubor Tokoš (více)Obsahy(1)
Snímek vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937 a která je posledním původním dílem známého českého prozaika a publicisty. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové laděny do laskavého humoru. Obě prózy jsou ve filmu propojeny do plynulého toku vyprávění. Jednoduchý děj zachycuje příběh chuďase Bajnyše, který málem přijde o svou sedřenou kobylku Julču, a události, spojené s neblahou okolností, kdy ve venkovské posvátné lázni mikve je málo vody, a proto se v ní nemohou konat talmudem nařízené očistné obřady. Tvůrci filmu se soustřeďují na idylický popis prostředí v horské vísce Polaně (golet je označení židovské osady v cizorodém prostředí, též i vyhnanství) na tehdejší Podkarpatské Rusi a na vykreslení života jejích rázovitých obyvatel, chasidských Židů. V centru pozornosti jsou početné rodiny tří přátel, Bajnyše, Mojšeho a Pinchese. Děj je provázen smířlivým komentářem vědoucího vypravěče. Snaha autorů postihnout s příznačnou dávkou nostalgie dávno zemřelý svět židovské komunity se projevuje v každé složce filmového díla, především však v obrazech kameramana a hudbě s židovskými písněmi a popěvky. Snímek nijak nepopírá své původní určení pro televizní obrazovku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Český Lev 2 : Kamera, Hudba + 2 nominace: Herec HR - Ondřej Vetchý, Herec VR - Jan Hartl ()
Trochu úsměvné, trochu smuné vyprávění o životě v zapadlé židovské osadě kdesi na Zakarpatské Ukrajině. ()
Prumerny film, ale opet skvely Ondra Vetchy - jasne nejlepsi cesky herec. ()
Mně se to líbilo. Taková sonda do života židů... a pro příznivce Hrubešové a Bočanové povinnost vidět! ()
O tento film bych neměl absolutní zájem, pokud by nebyl podle knižní předlohy. V maturitním ročníku jsem poměrně často koukal na filmy podle knížek, abych se zároveň bavil i rozvíjel své vědomosti k maturitě z ČJ. Golet v údolí je docela povedený film, který je rozdělen do několika částí. V každé se nám dostaví příběh z židovského prostředí a díky českým hercům, kteří jsou pro podobné filmy poměrně vhodní, se na ponurý film dá koukat. 55% ()
Literární klasika. ()
Film, který mě nepřesvědčil o svých kvalitách. Vše od režie až po herecké výkony v hlubokém podprůměru a ve velmi nezajímavém televzním zpracování. ()
Takové seznámení se s některými židovskými tradicemi a kulturou, která ovšem není mému srdci ani trošku blízká. Právě tato snaha o okouzlení atmosférou zcela potlačila naprosto nevýrazný nosný děj, který byl opravdu enormně nudný. V podstatě pod tím židovským pozlátkem, které se snaží snímek dělat netradičním, není nic víc než tuctový příběh o pokrytectví, sobeckosti, vychcanosti a rodinné soudržnosti. Za celý snímek na vás dýchl jeden silnější moment. Zbytek snímku bylo takové popocházení od ničeho k ničemu a navzdory přátelské stopáži dost nepříjemně se vleknoucí nuda. Rád jsem si touto neatraktivní metodou rozšířil svůj obecný přehled. Nicméně jediné dva světlé momenty byly vždy naprosto skvělý Ondřej Vetchý a hodně kvalitní náprava Markéty Hrubešové, ze které by se každý obřezaný židovský pyj ihned stavěl do pozoru bez ohledu na jakékoli židovské přikázání. [25 %] ()
Podstatně slabší než nádherné Olbrachtovy povídky. Ctihodného starce Mordechaje Jida Feinermanna jsem si dle literární předlohy představoval jinak. A také podle mého názoru, nejlepší pasáž povídek vůbec, totiž popis vstupu starce Feinermanna do mikve, se tu v podání Josefa Kemra docela ztrácí... ()
,,Zítřek - to je to hlavní. Dneška jsme se už dočkali, zítřek musí být dobrý." Mám rád, když film v sobě nese osobitou vlastní atmosféru, což tenhle film bezpochyby má. Bohužel na úkor výrazného místa pro převedení židovských tradic, lidových písní jaksi zůstal v pozadu příběh, to spočátku krásné prolínání židovského a českého humoru, poetické krajiny a kruté reality bídy v době hospodařské krizy by si možná zasloužilo lepší vyvrcholení. Zachraňuje to Ondřej Vetchý v jedné ze svých lepších rolí. 65%. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Golet v údolí patří myslím k té lepší polovině toho, co bylo u nás v 90. letech natočeno. Je to roztomilé, něžné, poetické, podepřené dobrými hereckými výkony pánů Vetchého, Hartla a především Ornesta, zahanbit se nedávají ani ženy-herečky, na pozadí lahodný hlas Lubora Tokoše. A pro fajnšmekry se tu Markéta Hrubešová (zase!) svlíkne a nabídne na odiv ty svoje (výstavní) pětky. A kdo by přeci jen radši menší, je tu ještě "Mahu". Tímhle rozhodně nic nezkazíte. ()
V zásadě jsem proti zfilmovávání špičkových literárních děl. Golet v údolí je nádherná Olbrachtova kniha (spolu s Nikolou Šuhajem mě přesvědčila, abych se jel na Zakarpatskou Ukrajinu podívat), ale paskvil, co z toho Dostál udělal, s tím má společného asi tolik jako já s miliardářem. Dvě hvězdy dám jen za dvě...ehm, no, Markétu Hrubešovou :-) ()
Film podle stejného Olbrachtova povídkového souboru jako o pár let mladší Kachyňova Hanele, ale s poněkud odlišnou energií. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem příjemně překvapený, že i v našem malém českém (a dost stereotypním) rybníčku se občas objeví nějaká nečekaná rarita. Teprve potom jsem četl Olbrachtovu předlohu a líbila se mi ještě víc, přišla mi syrovější, hlubší, vážnější. A taky jsem zjistil, že scénář jí nemálo pozměnil. No a po dalších několika projekcích už mi začala víc a víc vadit i taková ta nasládlá komediálnost a rozvernost, ve filmu všudypřítomná, hlavně díky Vetchému, Hartlovi, Bočanové, Hrubešové... Z "laskavého humoru" s nechutí zvracím, mám holt radši vážnější notu. Přesto jde o vcelku uspokojivý materiál k případnému prvnímu (a povrchnímu) seznámení se s východoevropským chasidismem. ()
Poměrně zdařilé převedení stejnojmenné knihy Ivana Olbrachta ve film, v němž se stejně jako se obyvatelé židovské vísky Polany noří do mikve, i divák noří do obrazu každodenního, v tomto světle příliš často nezobrazovaného, života židovské komunity.. Nicméně člověku / diváku alespoň částečně znalému tématu nenabízí nic zajímavého, a tak pouze sleduje velmi lidský, ač jednoduchý, příběh chudého Bajnyše a jeho kobylky, nutno říci dost zchátralé, Julči. Bajnyše Zisoviče tradičně skvěle ztvárnil Ondřej Vetchý, jehož dojemně civilní a svojí až naivně strhující herectví patří k nejzapamatováníhodnějším stránkám Dostálova snímku.. ()
Vcelku příjemný poetický snímek s překrásnou kamerou a výbornými herci. Nicméně postrádá v podstatě jakýkoli děj a místy trochu nudí. Ještě, že délka filmu je poměrně přijatelná. Podobná témata zkrátka patří spíše na stránky knih než na obrazovku. Zajímavost: poslední filmová role Josefa Kemra. ()
Je velká škoda, že Zeno Dostál natočil jen tak málo filmů, mezi které patří Golet v údolí k těm nejlepším. Je z něho cítit Kachyňův styl natáčení a poetiky, aby taky ne, když Zeno Dostál dělal k nějakým Kachyňovým filmům druhého režiséra. Poetické vyprávění o lidech, kteří žiji ve své židovské osadě někde na Podkarpatské Rusi po První světové válce a o jejích zvycích má půvabnou atmosféru, které krásně ladí hudba Luboše Fišera a lahodí vypravěčský hlasový projev Lubora Tokoše. Předlohu Ivana Olbrachta zpracovala Jana Dudková, Josef Kemr si střihl svoji poslední filmovou roli a Markéta Hrubešová opět ukázala svoje ukázková ňadra a krásnou postavu. ()
62 % - Vynikající Vetchý a velmi dobře zachycená atmosféra, jak se asi v takové komunitě žilo. ()
Zajímavý vhled do židovské komunity na konci první republiky, který je krásně natočený a i dobře zahraný. Ale nic víc mi to nedalo. Jedině pocit příjemného filmu na jedno zhlédnutí se zajímavým tématem, který sice má svou poetiku a atmosféru, ale žádný silný dojem prostě nezanechá. Navíc by se tomu dost šikl nějaký celistvý příběh. Sledujeme sice osudy několika lidí, ale nejsou natolik zajímaví, aby to bylo dostatečně zajímavé na celý film. Navíc to ani pořádně nikam nejde. Ale i tak jsem rád, že jsem to viděl, něco do sebe to má určitě. 3* ()
Dobra a pozvolna atmosfera zidovske osady z podkarpati. Vyborny Hartl, jeho pribeh me ale oproti Bajnyse ( Vetchy ) bavil o poznani mene. Na to, ze se puvodne jednalo o televizni film, tak Golet v udoli nedopadl vubec spatne... ()
Pekne zpracovany pribeh podle stejnojmenne predlohy, hezky ukazane zidovske zvyky, chudoba, ale take charakterove vlastnosti jako jsou pokrytectvi, rodinne pouto, sobeckost aj. ()