Obsah
-
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.Komentáře uživatelů k filmu (51)
-
charlosina
Zfilmovat "nezfilmovatelné" je vždycky výzva. Vít Pancíř do toho šel a vůbec se nebál. Já se jeho výplodu bála - zbytečně. Sestra je poetická, odvážná, originální, hudební. Obdivuju Jáchyma, miluju Psí vojáky, mám slabinu pro expterimentální tvorbu. Sestra mě okouzlila a taky trochu pobouřila. Ojedinělým, neotřelým způsobem.(23.4.2009)
-
Hellboy
Zvláštní film, bude to těžké pořádně rozebrat.. Ale skutečně oceňuji odvahu tvůrců takový experiment nasadit do kin! Snad jim to vyjde, ale je to dost těžce stravitelná látka..(4.12.2008)
-
Morien
Klasické téma /Nechala mě, jsem smutný./ zabalené do přesně takových slov, jaká se mi líbí. V několika scénách byl princip koláže využit takovým způsobem, že mě to vyloženě nadchlo. Fascinace oknem mi má co říct. Zároveň se mi dost líbila "bledá" scéna v zrcadle, výmluvněji v tak málo gestech a beze slov snad lásku ani popsat nelze. Hudební složka a hlas rovněž velmi autentické, tedy sžíravé. Jsem spokojena.(7.6.2010)
-
Bebacek
Zajímavý a osvěžující vánek v naší současné kinematografii, který však většina (nejen) zdejších konzumentů, vyjma dwiho a možná pár dalších, pošle někam do háje.(5.11.2008)
-
Mahalik
Pořád myslím na ty zvuky: na volání tramvaje, na zmrzlináře, na zrcadlo, které je v souladu s Vámi. Na pomíjivosti života nejsou medicíny, ba ani příručky. A co se filmu týče, rozhodně jeho působení tady světě souhlasně odkývám. Plápolá tu modrá, což je nepochopení a extrémní oddanost žánru mezi uživateli. Knížka volala o pomoc a byla tím nejtěžším, co jsem přelouskal. Film naopak rozpustil písmena a složil z nich pěknou výstavu zmaru. Nejdou ruku v ruce, což je dobře. Dává to tomu takovej další rozměr.(31.8.2010)
-
Ducharme
odpad!Málem jsem nudou rozhryzala sedadlo přede mnou. Borec čučí do zrcadla, pak jde, pak čučí do zrcadla holčina, pak jdou spolu. Tohle člověku obohatí život. Umění až mi z toho málem vlasy vypadaly!(16.12.2008)
-
hippyman
po technické a hudební stránce určitě zajímavý (a nutno dodat i odvážný) projekt... sestra není zrovna filmem pro běžného diváka a vyžaduje velkou koncetraci. mám z toho smíšené dojmy, některé momenty byly opravdu dost nepříjemné, dlouhé chvíle mi trvalo, než jsem si na formu zvykl, a neDeska se svými neBeskými přednostmi patří spíše kamsi k pohraničí... no takže to nechám asi na neutrálních 50%, ať jsem z obliga... možná, že si to dám někdy znovu a posunu hodnocení výš... a nebo níž.(3.12.2010)
-
Radko
Prevládajúce pocity samoty ovládajú myseľ mnohých mladých ľudí v čase, kedy chú sami zvládnuť svoj svet a dobrovoľne opúšťajú slasť spojenú s dotykom a ochranným závojom materinských pŕs. Osemhran smútku, melanchólie, rozkladu, túžby, spomienok. Po rozchode s prvou veľkou láskou sa tieto pocity vystupňujú. Mladí a talentovaní majú v sebe snahu tieto pocity zakódovať do reči experimentu. Tyc to skúsil so Žiletkami, Pancíř so Sestrou. Okrem odcuzenosti a generačnej spriaznenosti ich spojila aj topolovská poetika vnímania. Rozorvaná romantika smetiskových túžob. Zanikanie panenskej beloby roztápajúcich sa snehových fľakov. Plynutie času v kruhu. Režisér sa miestami veľmi pekne vyhral s obrazom. Len na môj vkus pridlho. Ako polhodinový film ideálne. Ako hodinový snový videoklip Psích vojákov pridlhé.(31.3.2009)
-
francis
Určitě půjdu na Sestru ještě několikrát, chci vyzkoušet, co to se mnou udělá příště. Ovšem napoprvý to na mě hodně zapůsobilo, úplně mě ten film pohltil. Hudba Psích vojáků se střídá s Filipem Topolem chrlenýma pasážema ze Sestry (dost syrovým způsobem - "když on měl Filip zrovna nový zuby", jak prozradil režisér Pancíř), k tomu precizně, působivě a rytmicky sestřihaný obrazy zabíraný ruční kamerou, chvíli roztěkanou, chvíli soustředěně statickou... a dohromady něco, co mě vtáhlo do sebe a vypustilo až na konci. Při sledování takovýho filmu je pro mě důležitej pocit, kterej ve mně vyvolá, a tenhle pocit byl zatraceně silnej... Myslím, že se Sestra povedla - ačkoliv totiž stojí spíš na básnivých a snových pasážích románový předlohy, dokázala způsobit, že se mi v hlavě objevovaly další a další obrazy, který tam byly porůznu naskládaný a poschovávaný od doby, kdy jsem čet román. V tomhle filmu neni důležitej příběh (ne že by tam nebyl), ale pocity, reminiscence, atmosféra. A tohle všechno funguje. Pro fanoušky Jáchyma Topola a kapely Psí vojáci je to od Víta Pancíře moc pěknej dárek.(9.1.2009)
-
Premiere_*
Film tak divný, až je krásný. Buď vás osloví skvělou hudbou a celkovou koncepcí, nebo budete zcela zmateni.(30.11.2008)
-
dzej dzej
Zřejmě nejzajímavější český film letošního roku: dokonale čistý a dokonale náročný. Experimentální film v celovečerní podobě a velká výzva pro české diváky...(7.11.2008)
-
rawen
Po dlouhé době opravdu originální a intenzivní český počin. Výborně zpracované po vizuální i hudební stránce, navíc dlouhé (spíše krátké) tak akorát, vzhledem k tíži a způsobu sdělení obsahu. Výborně, skvěle, a to nejen pro milovníky bratří Topolů! 9/10 PS: útěk některých diváků z kina jsem zažil také, není se ale čemu divit, toto není film vhodný pro masové publikum, je to typický art, spíš by bylo divné kdyby nahodilí "popkorňáci" reagovali jinak...(23.1.2009)
-
blackrain
odpad!Vysvětlí mi někdo, proč se takové filmy vlastně točí? Jejich smysl mi pořád uniká.(23.8.2010)
-
giblma
S filmovou adaptací nejlepší české knihy nemohu být spokojená.Pravdou je, že realizace proběhla nejlepším možným způsobem - žádné dialogy, jen hlas Filipa Topola, hudba pPsích vojáků a zdánlivě nesouvisící umělecké obrazy. Asi ve dvou momentech to bylo přesně ono, zhmotnění atmosféry. je sympatické, že spousta věcí není vyřknutá nahlas. Ale co si z tohoto film odnese člověk, který předlohu nečetl?(2.8.2009)
-
Rimsy
Samoúčelný lartpourlartismus - po prvním shlédnutí. 3 dávám za zajímavou hudbu, některé výborné pasáže a potenciál, že až se jednou odhodlám pustit si to znova, přehodnotim svůj názor:)(4.12.2008)
-
Cimr
Jáchym Topol je můj nejoblíbenější český spisovatel. Psí vojáci má nejoblíbenější kapela vůbec. A vzhledem k tomu, že Sestra je v podstatě celovečerní klip Psích vojáků, nemůžu dát jiné hodnocení. Zhudebněná deprese, zmar, konečnost, hnusný špinavý pajzly, smradlavý metro, ochcaný rozbitý posprejovaný baráky, kýčovitý výlohy, nemožnost útěku, střepy, žiletky a láska, co neexistuje. A do toho hlas šeptá verše "V noci nespavosti / někdy ve tmě plavou obličeje / tu a tam se vyloupne tvář / někoho kohos znal / Všichni pak mizí s ranními tramvajemi / Tohle znají všichni blázni." A je to podbarvené dokonalou hudbou. Jeden z nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Oceňuju to, že je úplně jiný než kniha a album, a přitom je vlastně úplně o tom samém. Z kina během projekce odcházelo dost lidí, ale to mi nevadí. Vážně ne, jen ať si jdou. Nechápou to, nepochopí "brutální lyriku". Sestra není film pro každého, ale koho chytne, toho pořádně. "Viděl jsem slova: Svobodu nebo smrt / vymyslel jsem je. Jsou to sestry."(13.12.2008)
-
hygienik
Na sestru som išiel, lebo nemám rád tú knižku a bol som skalopevne presvedčený, že niečo tak mnohovrstevné a odtrhnuté od "reality" nikto nikdy nesfilmuje. Lenže ono to je výborne sfilmované. Úryvky z literárnej predlohy sú doplnené vhodnými zábermi a to až natoľko, že text, ktorý mi pri čítaní knihy pripadal pózerský, je v kombinácii so zábermi filmu geniálny. Veď kto by hľadal vizuálnu metaforu k textu "Láska a smrt jsou sestry a spí u mně v bytě."?? A Pancíř to dokázal. Prvých 30 minút záberov z ulíc mesta (Prahy) bolo skvelých - dynamika, estetika škaredého, odcudzenie sa spoločnosti, kritika súčasného sveta, ktorá na mňa chvíľami doľahla veľmi intenzívne vďaka zvoleným záberom.Čaro jednoduchého strihu a výberu lokácii upadlo v druhej polovici filmu, keď sa autor uchýlil už aj k "trikovým montážam", ale vcelku prekvapivo dobrý a originálny kúsok(5.4.2009)
-
wovsi
Film jsem viděl v rámci doprovodné akce jihlavského dokumentárního festivalu "Živé kino". I když to bylo zadarmo, sedělo nás v hospodě, kde se to promítalo, asi sedm, zbytek (většina) šel na pivo. Trochu mě také zarazila úvodní hláška Marka Hovorky (ředitel festivalu), že skoro všichni Topola četli, ale málokdo ho dočetl do konce. Nepovažuju se za člověka bez rozhledu, Topola jsem nečetl a tenhle výrok mi přišel dost intoušskej stejně jako veřejná projekce pro sedm lidí. Ale k filmu. Napadají mě Sedmikrásky (trochu hyperbola). Ne kvůli nějaké podobnosti, ale kvůli tomu, když si vzpomenu, co o nich říkal můj učitel na film: "Něco takového nemá nikde obdoby." A vždycky když je něco jiné a svébytné, prostě originálnější než ostatní, tak je to něco, co má význam i kvalitu a stojí za pozornost. To je Sestra. Celý film na mě nějak zvláštně depresivně působil, i když jsem nestíhal vnímat to, co jsem potřeboval, protože toho tam je přehršel. A taky pokud někdo předkládá divákům něco jinak, je to nepředvídatelné a zpočátku je těžké se zorientovat. Není to film na jedno zhlédnutí. Je to film, velký film, ale také film, na který přijde při promítání sedm lidí...(23.8.2009)
-
jitrnic
Je pro mně nemožné objektivně zhodnotit tento snímek. Určitě by na něj neměl chodit někdo, koho míjí poetika Jáchyma Topola a Psích vojáků, ani ten, kdo očekává adaptaci románu Sestra. Chápu proto diváky, kteří to po čtvrthodině zabalili. Tento snímek (zdráhám se napsat film) totiž na Topolovy neználky celkem kašle, což lze možná odsoudit, z mého úhlu pohledu je to spíš obdiv k neústupnosti a neochotě podřizovat se masovějšímu vkusu. Zkrátka, bratry Topoly mám rád, Sestru považuju za jednu z nejlepších knížek, co jsem přečetl a tento celovečerní klip její náladu dokonale vystihuje, tímto chválím i Víta Pancíře za jeho perfektní vizuální zpracování.(14.12.2008)
-
kisha
odvážně tomu střelim celých pět a předpokládám, že se na mě od přátel opět sesype vlna označení jako "rádoby intelektuálka apod.:)každopádně ač nejsem schopna kvalitně odvyprávět Sestřin děj, působivost na diváka tady funguje jako už dlouho v ničem, hudba Psích vojáků je jedinečná a pokud mi film rozhází všechny myšlenky v hlavě a na to mi podsune nový, aniž bych se o to nějak snažila, je to v hodnocení poměrně jasná volba...však je to až tak experimentální, že mě v tuhle chvíli nenapadá jedinej člověk, kterýmu bych to doporučila(9.1.2009)
