Obsah
-
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.Komentáře uživatelů k filmu (54)
-
radeckator
Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-).(9.10.2010)
-
Figuska
Nebudu dělat, že tomu rozumím a ani se o to nemám snahu pokoušet. Soudě podle ostatních pozitivních komentářů jsem zřejmě barbar, ale pro mě je tenhle druh české tvorby ztráta času, možná i něčeho dalšího, např. dobré nálady. Určitě je to výjimečné dílo, zajímavý pokus, filmová literatura nebo literární film (proto ta hvězdička), ale určitě ne film na volný večer. Hovory o mrtvolách, smrti, deprese, smetiště, české dráhy ... trochu příliš na mě.(21.12.2010)
-
Kubasino
odpad!Samotná předloha byla nehorázná vyzvracenina, která vycházela z nějakých halucinogenních stavu Jáchyma Topola. Prasečina je i hudba Psích vojáků. No a když se někdo ujme toto vše spojit a udělat z toho film, tak to nemohlo dopadnout dobře. Chápu, proč to někteří hodnotí kladně. Připadají si tak více na úrovni a intelektuálně. No...já jim to brát nebudu...(26.10.2011)
-
viktor.danek
Hluboká meditace nad nejlepším českým postkomunistickým románem. Z mnoha vrstev knihy si Pancíř vybral tu nejjednodušší, lásku k Černé. Trochu mě ale rušilo, že se Pancíř rozhodl vystřihnout celou rovinu Společenství a Davidův příběh, ačkoliv film začíná citací úvodu knihy, kde se právě mluví o Davidovi. Až do konce filmu pak o něm nepadne řeč, resp. Potok stále ulicemi bloumá osamělý. Na druhou stranu chápu, že tak brilantní úvod knihy nešlo pominout, i když je pro diváka zbytečnou stopou. Stěžejní částí knihy je určitý konflikt tvrdého odcizeného města a snové cesty venkovem na východ do jiných světů nebo do dětských vzpomínek a kvazivzpomínek na válku. Nízkonákladový projekt Víta Pancířa asi nemohl zahrnovat výlet na Kavkaz nebo do Osvětimi, a tak si režisér poradil po svém. Tentýž kontrast převedl na neustálý pohyb kamery ve městě a snové statické animované záběry "dovnitř" Potoka v jeho bytě. Filipova recitace byla úžasná. Když spustil moji nejmilejší báseň "Do města," tetelil jsem se blahem. Trochu nevyužitý zůstal ve filmu smeťák na konci, kterým Potok jen tak prochází a divák neví proč. Přitom v knize se na něm odehraje jedna z nejdramatičtějších katarzí. Přesto nelze románové symfonii propojené s Psími vojáky než zatleskat, i když uspěšnější filmovou adaptací Topolova díla pro mě stále zůstává Anděl Exit.(19.5.2012)
-
m-Jan
Když jsem do kina vcházel tak jsem čekal nezávislé dílko s dějem a syrovými pointami. Výsledek je takový že děj se tu sice nerozvine ale příběh je odvyprávěný. A syrový je celý film od prvního záběru. Trochu mi to zkazilo radost ale musím si zas připomenout pár věcí které mě dost nadchly: záběry na okno a měnící se denní doba za ním - super, procházka po městě a krokové variace - bomba a celou dobu jednoznačné stylizování do nevkusu mělo taky své důvody a aspoň se tím tento kus kategoricky vyhranil (ale kdo se na to má pořád dívat žee:). Chybělo mi zde více děje či náznaků děje jako takového s dialogy a reakcemi ne jen výstupy které za chvíli omrzí (ze sálu odešlo asi deset lidí jsem ještě nezažil). Shrnuto a podtrženo: příběh na takovou stopáž krátký, výstupy pro spoustu lidí nepochopitelné ale zase básně skvělé a můžu být rád za prokrvení, protože chvíli budu na další snímky koukat trochu jinak. Ale .... popsat právě Topolovi práce filmovou formou bylo těžké a je to na ní i vidět(16.12.2008)
-
R.Drson
Tak toto je pro běžného diváku opravdu silná alternativa. Vizuálně zajímavá podívaná spolu se zajímavou hudbou vytváří silný zážitek, ale ne pro masy lidí. Na film přišlo do sálu asi pět lidí...do konce zůstal jenom jeden a to já.(22.1.2009)
-
onde
Hm, co na to říct. Chtěl jsem dát odpad, ale bylo mi líto těch Psích vojáků, kteří by si odpad prostě nezasloužili. Film bych rozdělil asi do 3 dimenzí. Vizuální, myšlenková a hudební. Hudební je fajn, pro ty lidi co mají rádi PV. Myšlenková čast Jáchyma Topola, je pro někoho více nebo méně stravitelná. A pak je tu ta vizuální, což je samotný "film". Optimální by bylo, kdyby celý film tvořil kompaktní celek, jenomže tady se netvoří nic nic... Vít Pacíř natočil slátaninu největšího kalibru, za kterou by měli v ČT dostat přes hubu... To o co se snažil režisér byly chatotické, pseudostylové, okatě prvoplánové záběry na nepříliž půvabné věci, které mnohdy s velkou dávkou představivosti mohly vzdáleně připomínat jisté skryté významy. Ovšem když se vrátím zpět k tomu jak by snad mohla vypadat optimální kombinace všech tří prvků, tak musím konstatovat, že Vít Pacíř tohle těžce nezvládnul. Ještě, že to trvalo jenom 62 minut, a po dlouhé době mi bylo líto vyhozených peněz za film..(25.1.2009)
-
Mullholand
na filmu jsou nejlepší literární části a hudba, ale to si člověk může dát zvlášť a koncentrovaněji, jinak mi po filmu zbyl neodbytný pocit "umění pro umění"(21.9.2010)
-
rigby
Filip Topol čte Jáchyma Topola a poetické obrazy doprovází vlastní hudbou Psích vojáků. Nečekejte komerční film, jedná se o experiment. Dlouhý špinavý videoklip ke krásným slovům, která zanechají rýhu v srdci. Magnetizující, nedávající prostor k vydechnutí, k odtržení očí od obrazovky.(5.10.2010)
-
lysohlava
Ani tak se mi nelíbil film, jako se mi líbil Topol.(13.10.2011)
-
MK_ultra
Mám ráda poetiku bratří Topolů, ale jaksi...nemůžu najít to správné, slovo kterým bych tentot snímek charkterizovala, ale nejblíže tomu je asi slovo nestravitelný. Sdělené filmu je zaobaleno do složitého kokonu obrazů ,narážek, někdy nepochopitelných, někdy okatě patetických a v celku jde vlastně o obrazově zvukový mišmaš, který to důležité sdělení zakopává někam do hlubin smetiště, ze kterého pochází i ústřední motiv zrcadla. Oceňuji minimalistickou a výtvarnou stránku snímku, surovost, skvělý hudební doprovod, ale to "něco" se bohužel proměnilo v nic.(17.5.2011)
-
ammina
Oba bratry Topoly mám moc ráda. Sestra je to nejlepší co Jachym Topol napsal a co Psí vojáci zhudebnili. Film je jenom doprovod ke knížce, bez její znalosti by nedaval smysl. Ale je to tam všechno....(10.6.2011)
-
Ksukol
Původně se mi do kina nechtělo, ale nakonec nelituji, i když jsem to musel dát od Vinohradského sokola na Můstek za 10 minut, na což už jsem trochu starý. Film mne poněkud minul v tom, že žiji v jiném světě, ve světě, ve kterém je mnohem méně svobody a mnohem více její sestry. Film si tak trochu vynucuje označení nezávislý, na to je však příliš zjevně propracovaný. Vyniká zhuštěným způsobem vyprávění, hojným použitím filmové montáže (však jde ve své podstatě o němý film) a zřetelným využíváním klasických estetických výrazových prostředků: opakováním a rytmem. Rytmus se pravda občas zadrhne, to je však zjevně záměrné, opakování je využito jednak prosté, ale také formou her se zrcadly, fotografiemi a ojedinělým využíváním stejného motivu v různých rámcích (krajinách) v ďábelsky rychlém sledu střihů. Zaujal mne ten jakoby surrealistický černobílý (sic!) obraz, který mi připomněl hrůzný (dnes by se řeklo traumatický) zážitek z dětství, a sice obraz Hnízdo od Toyen, a jež dobře předznamenal, co bude následovat. Vychvalování cikánů mi poněkud zavání hospodskými moudry, ale to může celkem vyplývat z kulturního pozadí filmu (a z očekávání cílového konzumenta). Nejslabší mi přišli nakonec Psí vojáci. Co myslíte, nejsou trochu laciní?(5.1.2012)
-
El_indiano
Film mě zaujal nevšední výtvarnou stránkou. Příběh je zde odsunut do pozadí a hlavní roli v ní mají emoce chrlící se na nás skrz rychle se střídající koláže záběrů, recitované texty Jáchyma Topola a syrovou hudbu Psích Vojáků. Zprvu mi z toho kolotoče vjemů šla hlava kolem, pak jsem přivykl, užíval si to a ještě několik dní po něm, jsem přemýšlel o jeho sdělení. Totiž o tom, jak moc musíme dnes čelit hlavnímu proudu nejen v kultuře a naši touhu po svobodě a opravdovosti nahrazuje "TO" kosmopolitní, prefabrikované "NIC". Ač jsem předlohu nečetl, film mě natolik zaujal, že to asi změním. Chápu, že Sestra nezaujme toho, kdo si chce u filmu odpočinout a vypnout, takže hodnocení 60%+ odpovídá. Pro mě to byl skvělý zážitek, často na něj vzpomínám. Moje hodnocení 85-90 %(24.1.2012)
