Lištičky

Syrové, emotivní, únikářské, ne-záchranářské, tísnivé, vyhošťující... Situace lišek v Dublinu, kde nejsou doma, ale urousané, ztracené a ostražité hledají příležitosti k obživě, je výstižnou metaforou pro pudové, nervní, vzteklé chování hlavní postavy vehnané do stejné pasti... *** Je to nepříjemný, bravurně zvládnutý, vyspělý film o existenčně-existenciální tísni ekonomických migrantů, který jen předběhl v čase svoje téma... V roce 2022 se podobným, byť zdaleka ne tak dobrým snímkům tleská, viz třeba Nikdy nepláču. *~ (28.02.2023)

Duševně nemocná Slovenka, která krom toho, že chlastá, píchá s každým, koho najde, blije a chlastá, dělá občas příležitostné práce kdesi v Dublinu, je hrdinkou divného filmu. Je silně nesympatická, ostatně jako všechny postavy tady, děj nikam nevede, mejdan, blití, potácení, křik a rány, mejdan...hodně špatný film. Prý je nějaké vysvětlení na konci, ale tam jsem nedožil, tak zůstanu u toho, že je to megasračka, nafouklá jak měsíc starý pes. Nebo liška...:-) Nakonec jsem pro klid duše dokoukal i ten konec, ale kromě komického pokusu nahradit robertka nůžkama a pěkně si to s nima udělat, jelikož bez jakéhokoli dalšího vysvětlení to tak vypadalo, tam už nebylo nic. Takže hodnocení zůstává, je to sračka! (08.04.2010)

Prečo tie odpady? Mimoriadne nesympatickú postavu Alžbety vnímam ako plus, film vyvoláva emócie, nech sú už akékoľvek. Striedavo som sa vedela stotožniť ako s Betkou, tak i s jej staršou sestrou Tinou. Zúfalí ľudia robia zúfalé činy a pokiaľ ste v cudzom prostredí a každodenne sa pozeráte na to, ako si vaša "veľká" sestra pláva životom co by dup /hoci možno iba zdanlivo/, platí to dvojnásobne. Podarené stvárnenie pocitov z jednej i druhej strany, tak ako v reálnom živote, i tu sledujeme volanie o pomoc, ktorú neskôr teatrálne odmietame, hnev a závisť, nekontrolované výbuchy a frustráciu, ktorá sa nekompromisne premieta do každej oblasti života, ale i ľútosť, snahu pomôcť na úkor vlastného života a výčitky svedomia, lebo "rodina je rodina". Páčilo sa mi, že film nakúka do života imigrantov, páčila sa mi ponurá atmosféra a autenticita; chvíľami som mala pocit, že bývam niekde povedľa a sledujem video denník mojich známych. Naopak, znervózňovali ma pridlho zbytočné scény, v anglicky hovoriacich pasážach sa mohli pridať titulky /ja s angličtinou problém nemám, ale niektorých "neanglických" divákov okolo to znechucovalo/ a niektoré počiny Betky boli už za hranicou, kde si človek musel film stopnúť a ísť si zapáliť, popr. inak vyventilovať zúrivosť. Koniec prekvapil, ale "prišiel neskoro" a následne pôsobil skôr rozpačito ako uspokojivo, keďže väčšina už Alžbetu nenávratne odsúdila a tak teda prišlo skôr na dvíhanie obočia, ako na "rozsvietenie žiarovky". Škoda. (13.03.2010)

Nelehký život a mysl jedné východňárky, snažící se najít ono pověstné štěstí v ulicích Dublinu, je takovou směsicí reality show, home videa a dokumentu o slovenské a české komunitě toužící žít na britském "venkově". Vše se točí kolem Betky, která je vhozena do irského moře plného dravých ryb, toužící po její hrudi (není se co divit) a snažící se chudinku Au pairku jen a jen zneužít. Životní odevzdanost a prázdnota v cizím prostředí, ochota jít za čímkoli i stín osudného činu z minulosti. Skvělá, potemnělá atmosféra Dublinu i basová linka provázející drama scény. Takže by mělo být všechno v pořádku. No, bylo by, kdyby režisérka divákovi nenabídla jen střídání prázdných a bezduchých scén, o kterých se dá říci, že kdyby jich byla jen půlka, bylo by to stále moc. Vlastně se celou dobu čeká na odpověď. Proč je Betka taková, jaká je. Otázka je zodpovězena, tak ještě jednu totálně prázdnou scénu nakonec a je po všem. Sledování všedních starostí typu, kdo, kde, s kým a jak a střídání maniodepresivních stavů hlavní hrdinky. To vše v Irsku, bez sebemenšího náznaku irského přízvuku. Dobrý námět, který však zůstal někde za kamerou. (26.06.2014)

Film má své právo na existenci, už třeba proto, že podobný téhož stylo-žánru u nás ještě nebyl. Chtělo by se mi ho sladit do kontextu Báby a Kdopak by se vlka bál? a pojmenovat to mottem: Kdopak by se Lištiček bál? O červené karkulce Dorotce Dědkové, jak cestou k bábě/babičce natrefila ne na vlka ale lišku. (A osa Berlín-Cannes-Benátky by v tom hrála prim.) A mluvit o tom a trochu to rehabilitovat. // Jenomže posledních 30 a 10 minut Lištiček, jež se mi v hlavě rozléhají po týdenní pomlce, mě nyní tak štvou, že od toho upustím. Byť lituji.// Lituji: nedokonalého, nedůsledného, nesprávného a všeho i falešného, co nezkušená Slovenka Mira Fornay v Lištičkách natropila. Nelíbí se mi: fádní dramaturgie (vše od půlky filmu už je navíc), alibismus v pomyšlení, že stereotypní struktura děje je tím nejlepším tvarem (byť kopíruje právě takovou reálnou skutečnost), že při odepření si elegance a mírné stylizace obraz zafunguje líp, hudební proč? hororový podkres (hudební komentář je zcizením, s ohledem na zde užité prostředky je tu jediným a stává se nadbytečným), přílišná blízkost polo- a detailů (k hrdince, kdo ji chce mít tak nahou a na dosah tváře zvláště v obřím plátnem vybaveném kině?). A pomyslná myšlenková linie autora - ta se totiž kýve, a sice na křivce kritika - obhajoba - zmatek - a snad dokonce lítost, s níž máme v závěru přehodnocovat dojmy předchozí. S tím ale také souvisí problém střihové skladby, která nebyla uspořádána do dobrého výsledku.// Mohlo by to být podobenství a poetický postup - ale "lištičky" a "bloudící liška a lišky bez domova a bez rozumného směřování jen za základními potřebami a jídlem" jsou k dívkám toulavým cizinou přirovnání, které rychle vyprchá a je také brzo odhaleno. Ale jinak se mi líbí. Líbí se mi: kontaktní a přímo v centru dění se nacházející kamera, absence vaty a třeba svodů k záběrům města. Troufalost, to není tak bezpředmětné. A - zde to je - já bych chtěl zmínit ještě něco, ale vskutku se mi rázem ty příklady už jeví jako mínus než palec nahoru. Koukám, koukám. Tento text se rozpadá. Postrádá svou osu. Bloudí, je nudný, chaotický. Jaký, už to mám, z toho máte pocit? No já přesně takový jako z toho filmu...!// Lištičky, co si ukoply palec v lese o pařez. (27.09.2009)