Píše se rok 1947 a doba přeje smyslnosti, extravaganci, humoru a nekonečnému očekávání. Ivanu Heinzovi, pohlednému dandymu a vtipnému provokatérovi je právě devatenáct. Utíká z domova, aby
se vydal na nekonvenční pouť oslavující svobodu a umělecké ideály. Žije přítomným okamžikem, obdivem k surrealismu a krásným ženám.
Život se zdá být báječný, pokud ho vychutnáváte v cigaretovém kouři, lehkém opojení likérem a po boku fascinující, krásné a zkušené ženy. Ivan píše básně a vrhá se nadšeně do zničující romance s nezávislou
a bisexuální Janou. Akční život plný inspirujících erotických her, hádek, výbuchů ... (zobrazit celý text)
Čím to sakra je, že když u nás vznikne jen trošku jiný film, mnoho lidí se může zbláznit z toho, že je to událost fenomenálního významu??? Přitom ročně u nás vznikají jeden, dva vynikající snímky, tři nadprůměrné, přibližně deset šedivých a zbytek kolem bodu mrazu. Liší se pouze počet, natáčí se čím dál větší množství, což je div, vzhledem k financování a tak. No a tenhle příklad? Z druhé kategorie. Nevidím sebemenší důvod, dělat z něj něco víc. Tečka.
Hovno rozběh, hovno postsynchrony, hovno příběh, hovno sex i hovno krev, hovno odvaha a hovno česká povaha. Hovno umění? 3 sezóny jsou nekonfliktní a bez konfliktu. Po většinu času. Teprve v poslední třetině se skrze všechny ty samoúčelné provokace a letmé náhledy do života poválečných umělců začne prodírat jakási zápletka. Dramatická v neošizeném smyslu onoho slova je nanejvýš sekvence „poslíček pohřebního ústavu“. Navzdory promyšlené práci s kamerou a barevností záběrů (výborně je vizualizovaná Janina ztracenost v temnotě) by ale mnoho podobných scén vyznělo bez hudby do ztracena. Pěkný zevnějšek prozrazuje schopného reklamního režiséra. Minimální důraz kladený na obsah taky. Práce s psychologií postav žádná. Z Hádkových činů a výroků jsem, v rozporu s tím, co se nám film snaží sdělit, cítil pozérství, neupřímnost. Z filmu vlastně taky. Jakoby snaha vyhovět všem koprodukujícím zemím (a nejlépe celé Evropské unii) tvůrcům znemožňovala vyřknout něco na plnou hubu. Hovno hovno. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, triatlet, Botič, fuckme
Spadl mi kámen ze srdce – naděje, které jsem do Mašínova filmu vkládal, se splnily beze zbytku. 3 sezóny v pekle jsou stejné jako jejich hlavní postava – zažrané do sebe, do své fantazie, překotné, naivně horující a místy velmi přesvědčivé. I když po expozici, která překypuje výbornými vizuálními metaforami a filozofujícími vhledy do života poválečné inteligenci, nastoupí trochu tuctová romance, Mašínův snímek si jako zázrakem drží integritu a jasné morální poselství. Můžeme se bavit o tom, že podobně jako Heinz i film sám až příliš rád poslouchá sám sebe, ale postavy i jejich činy vyplynou do zcela konzistentního podobenství člověka hozeného pod kola dějin. Na 3 sezónách se mi zamlouvá jejich přístupnost – své si najde jak znalec dobové společnosti a osobnosti Egona Bondyho, tak ten, kdo si "největšího ne-žijícího básníka" plete s prodavačem z německého teleshoppingu... a Kryštof Hádek se konečně etabluje jako velký herec. Tomáši Mašínovi patří dík, že 50. léta nahlédl bez ignoranství, přepjatosti a navyklých schémat. Vyvodil z nich morální poselství sice třeskutě prosté, ale platné naprosto univerzálně. Někdy je důležitější než velkolepá IDEA... prosté lidské HOVNO. Za celkově příjemný pocit na duši zaokrouhluji hodnocení nahoru.
Jak básníkovi chutnal život a jak básník přišel o iluze. Prostě básník z jakého by Dušan Klein radost asi neměl. Pozér Bondy by z výsledku sice asi radost měl (ale stejně by to vyjádřil jak zmínil Tetsuo), ale to se již nikdo nedozví. Ovšem čert to vem, protože co je nejpodstatnější - JÁ mám z výsledku radost. A to tak, že velkou. Akorát jí v plném pětihvězdičkovém rozletu přibržďuje střední pasáž, kde se to zbytečně táhne a vlastně se ani nic moc neuděje a Hádek, který sice hraje fantasticky, ale sedmnáctiletého mladíka mu uvěřit nelze.
Možná je to tím, že k večeru na všechno seru, ale tenhle film prděníčko nečechrá, tenhle film je jeho esencí. I když pěkně navoněnou. Budu si muset Bondyho konečně nastudovat, protože se mi nechce věřit, že by zůstal nudným frackem, který v životě nic nedokázal a má z toho mindráky.
Tomáš Mašín, Egon Bondy a Kryštof Hádek. Vlastně jsou to jenom tři argumenty ve prospěch Mašínova debutu. Světová filmařina Tomáše Mašína o buřiči české literatury v čele s výborným Hádkem. No, to by prozatím mohlo stačit, ale co dál? Otřesný dabing zahraničních herců bije do uší o to víc v kontrastu s evropským "lookem" celého filmu. To ale není nic proti skutečnosti, že v polovině snímku tvůrci přehodí výhybku a z plátna se na nás valí lavina konformity pro konzervativního diváka. Chápu, film to byl drahý a zaplatit se musí. Ale poté, co jsme svědky snahy o neotřelou filmařinu, která by souzněla s životem a dílem Egona Bondyho, film najede na zajeté divácké jistoty, kdy sledujeme ostřílené drama o mladých v nešťastné době. Žádné rebelství, umělecké pózy, ale drama klasického stylu i střihu. Nic proti tomu, ale vůči první polovině to byl pro mě malý únor. Protektor tak zůstává králem letošní sezóny.
Vizuál ok, ale proč z toho hned pouštět do kalhot. Začalo mě to bavit až v okamžiku, kdy to začalo být trochu žánrové (s věncem do Rakouska - ačkoliv z Úštěku do Vídně opravdu cesta dlouhá:), bohužel to moc dlouho nevydrželo. O boření nějakých maloměšťáckých nepsaných pravidel nemůže být ani řeči. Heinz byl možná nonkonformní ve scénáři, ne tak ve filmu...
Lyrická báseň o vystřízlivění z mladické naivity a o ztrátě pochybných ideálů. Divácky poměrně nevděčné, tak jako u většiny filmů, v nichž se klade důraz na abstraktnější dějovou linii. Vizuální stránka pěkná, herci nad očekávání dobří, režie (vzhledem k námětu) pohříchu příliš obyčejná. Každopádně udělat hlavního hrdinu z člověka, kterého si divák zaprvé oblíbit nemůže, a za druhé si ho z logiky filmu ani oblíbit nemá, je poměrně hodně odvážný krok. Vzít si Ivana Heinze za vzor je totiž možné pouze při špatném čtení snímku. Naprosto špatném. Zajímavý a nevšední přístup, proto tentokrát 7/10 zaokrouhlím nahoru.
