A Serious Man
A Serious Man
A Serious Man
Seriózny muž
Kamera:
Roger DeakinsHudba:
Carter BurwellHrají:
Michael Stuhlbarg, Richard Kind, Fred Melamed, Sari Lennick, Aaron Wolff, Amy Landecker, George Wyner, Katherine Borowitz, Fyvush Finkel, Simon Helberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V rádiu hraje Jefferson Airplane, píše se rok 1967 a Larry Gopnik (Michael Stuhlbarg), profesor fyziky na klidné univerzitě na Středozápadu se právě dozvěděl, že ho jeho žena Judith (Sari Lennick) opouští. Zamilovala se do jednoho z jeho okázalejších známých, Sye Ablemana (Fred Melamed), který na ni působí rozhodněji než nesmělý Larry. V bytě s nimi bydlí jeho věčně nezaměstnaný bratr Arthur (Richard Kind), Larryho syn Danny (Aaron Wolff) je neustále v potížích a dcera Sarah (Jessica McManus) krade Larrymu peníze z peněženky a spoří na plastickou operaci. Anonym se ho snaží připravit o místo, jeden ze studentů ho uplácí a současně vydírá a sousedka odvedle ho mučí tím, že se opaluje nahá. Zoufalý Larry se vydá s prosbou o pomoc za třemi různými rabíny, aby mu pomohli vypořádat se s jeho problémy a stát se lepším člověkem. Seriózním mužem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (430)
Buď zcela nejosobnější nebo naopak nejméně osobní film bratrské dvojice. V tom, že se pravdu nikdy nedozvíme, tkví celá ta dráždivá sofistikovanost. Osobně mě ale nebaví hádat, když mě až tak úplně nebaví sledovat (jelikož chápu kontexty a vím, že na konci nic nečeká, protože to, ehm, "není důležité"). Odprostí-li se člověk od té diskutabilní hry s neustálou touhou po uzavírání kruhu, zbývá klasická coenovská šablonka v úžasném retrobalení. Ale to je všechno! (6-7/10) ()
Oscar 2 nominace: Nejlepší film, Scénář ()
Obecně filmy bratří Coenů mám rád, vždy jsou něčím ujeté a výjimečné, čehož si obzvláště v dnešní době neustálých mainstreamových blbostí a remaků značně cením. Vyjma jedné výjimky - The Big Lebowski, mě však jejich filmy nikdy nedokázaly pohltit zcela, vždy mi něco chybí a vnímám je jako nedotažená díla. A Serious Man je seriously weird, ale ne nutně v tom špatném slova smyslu. Výborný úvod střídá rozmanitý a místy i dost zábavný střed filmu - např. úplatky ve škole + Sy Ableman. Zakončení jsem sice vstřebal a interpretoval si ho ve smyslu, že každá akce vyvolává důsledky, ale závěr bych si přál malinko jiný/delší. Každopádně chválím dobové zpracování, kameru, herecké výkony a to především těch méně známých herců. Bohužel jen (7/10) a stále čekám až mě bratři opět posadí na prdel. ()
Takovéhle Coeny mám nejradši. Dusno maloměsta, dobovka, ten nejčernější skrytý humor a řada nešťastných příhod. ()
Proč dávám tři hvězdičky se ale nedozvíte! Chachachá ()
║Rozpočet $7miliónov║Tržby USA $9,228,768║Tržby Celosvetovo $24,173,665║ ()
Nejlepší, nejcyničtější a nejvybroušenější Coeni od Muže, který nebyl. Nádherně nevzrušivý film o smolaři, kterého Bůh vroucně miloval, a proto jej mnohými protivenstvími navštěvoval... Židovská anekdota s naprosto bestiálním závěrem. ()
Scénář: Joel Coen, Ethan Coen .. Když Coeni přeladí svoji anténu na komediální vlny a vysílají je, jsem z toho povětšinou rozladěn. A Serious Man hodně šumí. Máme tu vycizelovanou dobovou výpravu, absurdní židovské figurky v ní a spoustu neurčitostí a neslučitelností. Tímto jejich světem jsem prošel sice bez úhony, nenudil jsem se, ale nic jsem si neodnesl. ()
Coeni jsou zase jednou docela originální a neotřelí, o to víc proto zamrzí, že je taková nuda se na to dívat. A Serious Man je vyzrálý pokus o film, řešící velké otázky, jenže tak činí způsobem, který asi sedne málokomu. Proč chybí uspokojivé pointy je sice úplně jasné, nic to však nemění na tom, že by ve filmu na tohle téma mělo být alespoň něco, o co se lze opřít. A místní sbírka podivných postaviček ani těch pár lepších fórů na to zdaleka nestačí, i když se Coeni sympaticky nezdráhají sem tam shodit sami sebe. Anebo mi ta genialita vážně unikla? [Londýn] ()
Významový protipól ,,Americké krásy". Bratři Coenové nerevoltující... Komorní variace na biblické podobenství o Jobovi, podané ve formě takové příjemné židovské anekdoty, která vlastně více než vtipná jest hořká jako sám život... ()
Zdaleka ne nejvíc košer Coenovci, ale i navzdory vší té "nediváckosti" je to zdařilé, byť v zásadě ani trochu vtipné. I když nejen ze závěru je jasné, že nic jiného než jeden velký vtípek to od bratrského dua nebyl. A vyvedl se jim náramně, to se jim musí nechat (jakkoli jsem podezření pojal již po té zubařské vsuvce). ()
Bez pointy. Sice na to tvůrci během filmu neustále upozorňují skrz všechny ty podobenství a historky, ale zas taková zábava, aby obstála absenci dějového vyvrcholení, to není. A je tam přežidováno. Už mi tam všichni ty židi vadili. ()
Postmoderní zvěstování konce malých i velkých dějin a nemožnosti dosáhnout odpovědi kvůli proměnným a nahodilostem ve variaci biblického příběhu o Jobovi. V porovnání s předchozími mistrovskými kousky (TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ a PO PŘEČTENÍ SPALTE) bratrů Coenových není SERIOUS MAN košér, ale stále je dostatečně chucpe na plný počet a zachovává si přístup míchání vysokého a nízkého, zdánlivě neslučitelných a nespojitelných prvků. ()
,,PŘIJÍMEJ S POKOROU VŠE, CO TĚ POTKÁ“..... /// Larry má důvod dívat se na svět unaveným zrakem. Žena ho opouští, problémy v práci, s parchantama (jako dětma...), se sousedem.... pičo – to je nuda. Furt čekám na styčnou myšlenku.....Kde? Bar micva? Hledání principu neskutečnosti? Možná jen snaha bejt ,,SERIÓZNÍ MUŽ“. Ty vole – já to nechápu! Nejsem žid, kontakt s Ha-Šem nemám (aspoň o tom nevím, furt si myslím, že za všechno (dobré) si můžu sám...). Pičovina desetiletí (řekl jsem si, že budu mírnej...) Chápu Larryho problémy, ale nechápu jejich předvedení, a .... vlastně nechápu vůbec nic, ani důvod, proč jsem se na to díval ... (a proč píšu tenhle komentář....) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem (alespoň ze 4%) Žid. 2.) Mám pocit, že jsem ztratil kontakt s Ha-šemem. 3.) Zjistím, že vodejít vod ,,starý“ může bejt hrozná nuda. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Všechno zlé i dobré pomine. ()
Při znalosti libovolného množství coenovek bude po prvních pár minutách jasné, že to na nás tvůrčí bratrská dvojice zkouší zase podobně. Nešťastník v hlavní roli (tentokrát zase jednou doslova životní ztroskotanec) má smůlu doma, v práci i všude jinde a divák může jenom čekat, kam ho ta hromada nešťastných náhod a nehod zavede. Vyprávěcí um samozřejmě nechybí, ale záměrná nedořečenost a absurdnost je jenom příjemně originální. Výrazněji zapamatovatelná už bohužel ne. ()
Accept the mystery. ()
No zadnej masterpiece se nekona. Dokonce bych rek, ze si Coeni uvedomili, ze v ruce nedrzi buhvijakej scenar a proto to cely zasadili do zidovsky komunity. Coz filmu pomaha v tom smeru, ze vypada radne divne. Divny postavy se chovaj divne a obcas pronasej nesrozumitelny veci. Ale jinak to je takovej ne zrovna dvakrat originalni pribeh o skoro looserovi, co mu kazdej dela problemy a presne se stalo, co jsem cekal. Proste me kazdej druhej zacal srat a doufal jsem, ze mu hlavni hrdina nakope prdel. Jenze od tohohle schematu se Coeni ke konci odklonili, takze ve vysledku je celej film proste takovej divnej a vypada jine, az je to svym zpusobem originalni. Navic obcas, misty docela necekane, tam Coeni flaknou nejakej brutalni cernohumornej for, ale jinak to zadna velka komedie neni, spis drama. Co se tyce hercu, nikdo nehraje spatne, ale jsou to pro me samy neznamy, divny xichty. No a co se tyce konce, docela nastve, ze tu zadnej konec nebo pointa nejsou a tak ty jednotlivy dejovy linie zustanou otevreny a vsechny vyzni do prazdna. Takze nevim, jak hodnotit. Na jednu stranu Coeni maj na vic a film me buhvijak nebavil, hlavne v prvni polovine, ale jakmile jsem si na ten divnej look filmu zvyknul, tak se z toho stala docela zajimava podivana. ()
Marně si nad tím lámu hlavu. Taky. ()
Související novinky
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Názory na postmodernu se různí. Tam, kde pojímá Baudrillard postmoderní situaci bezmála jako konec světa, nachází Lyotard potenciální zdroj zcela nové hry, jejíž možnosti zůstávají otevřené. Tento rozdíl se stal jedním z pilířů toho, co se vzápětí – když do půtek vstoupil Jürgen Habermas – mělo stát nejznámější verzí „modernisticko-postmoderních debat“. Zatímco Habermas kritizoval všechny, včetně francouzských poststrukturalistů, kdo se staví za odluku od modernistického projektu osvícenství, neboť v době globálních krizí je třeba nalézt „společný jazyk lidstva“ a na postmoderní flirtování s relativismem nezbývá času, Lyotard varuje před totalizací vědění, společnosti i kultury; před pokušením nerespektovat pluralitní komunikaci. Příklonu Coenů k postmoderně nasvědčuje ohlášení konce snu v habermasovské pojetí rozumu a v univerzalismus matematiky, kterým se Larry doteď zaštiťoval, ale i silně spletité scénáře, které popírají možnost jakékoliv základní jistoty nebo úniku k jednoduchému, vysvětlujícímu, třebas jen náboženskému ideálu; ať už se spletitým scénářem míní síť vypravěčských komplikací (Fargo), pravděpodobností mapa vesmíru (na které pracuje bratr Laryho, strýc Arthur), osudové hody mincí (Tahle země není pro starý), camusovská absurdita (Muž, který nebyl - nahodilost pojatá jako osudová zákonitost ochromující lidskou vůli), variace na princip neurčitosti (Po přečtení spalte - vzhledem k nevypočítatelnému chování občanů je jejich měření-monitorování orgány CIA v praxi neproveditelné) či deterministický chaos (Zbytečná krutost - Abby zabije místo svého manžela úplně cizího maníka). ____ Využití známého paradoxu Schrödingerovy kočky – ani živé, ani mrtvé –, skrz níž objevila širší veřejnost nespolehlivost a relativnost vědeckého poznání, se ve filmu ozývá z vícero míst: dybbuk na začátku je mrtvý i živý; Clive tam „ty peníze buď nechal, nebo nenechal“ ap. Larry není moderní ztracená bloudící figura v klasickým světě, ale klasická racionální figura v postmoderním světě, kde přestaly platit bipolární zákony, na něž bylo dříve spoleh. Někdo Larrymu doslova vytrhl koberec zpod nohou a rozpustil jeho „já“. Svět, v němž se ocitá, splňuje všechny nezbytné předpoklady fuzzy logiky. Je to svět, kde přestala platit opozice malý/velký, černý/bílý, chytrý/hloupý, 1/0. Co zůstalo, je neprozkoumané místo mezi tím; oblast, pro níž nemáme slova – tornádo rozkládající se mezi zemí a nebem. Jazyk nám svět „předžvýkává", deformuje, strukturuje; jazyk rozděluje nediferencované kontinuum, kterým svět původně je, a vytváří tak rastr, kód, strukturu. Cosi obdobného přichází už s počátkem novověku, který pasuje idealizovaný svět na reálný a snaží se „vecpat" reálné tvary do ideálních. Dochází k matematizaci přírody a k tomu, že matematizovaná příroda začíná být považována za pravou, reálnou, zatímco na přirozenou, skutečnou přírodu je pro její nedokonalost nahlíženo jako na odvozenou. Oba světy se od sebe odtrhávají, což vede k tezi, že při poznávání světa se k věcem musíme dostávat složitě oklikou. Proto není Serious Man ani zábavný, ale není ani nezábavný. Proto může uživatel kOCOUR tvrdit, že je to buď zcela nejosobnější, nebo naopak nejméně osobní film bratrské dvojice. Protože Serious Man ohledává neznámé území mezi body rastru; krystalickou mřížku složenou z velkého počtu elementárních buněk, ke kterým se nelze přiblížit. Tam je s božím souhlasem přenesen i Satanem zakoušený Larry, na území nikoho, kde se vyjímá v celé své hrůze a kráse jako gigantická nahá oční bulva, která opustila oční důlek. „Vo to ale právě víc, vole, když se nedaří a zlomí se to, že jo. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec.“ Larymu je nabízeno v průběhu filmu dvojí východisko: fatalistické „Who cares?“, jinými slovy je třeba přijmout realitu, jaká je, anebo mantra táhnoucí se napříč celým dějem: „When the truth is found to be lies, and all the hope within you dies, you better find somebody to love.“ Láska jako jediná neleží v bodech rastru, taková je leda sebeláska bodu k sobě samému; na lásku je zapotřebí dvou lidí. Nákazu vidí Coeni v zaobírání se sebou samým, v odvratu od zdravého sebevědomí otevřeného objektivního života k sobectví, k sebelásce a konečně k solipsismu. Pro Coeny i pro Ježíše je solipsismu vrcholem nemocné duše. Jeho nemocí je zaujetí sebou samým, zatímco zdraví je otevřená orientace k druhému a ke světu. Láska – poslední známé útočiště hloubky v postmoderní éře povrchu – je pozitivní protiargument k pesimistickým názorům, které propracoval Jean Baudrillard. () (méně) (více)