O perlové panně

Mám za to, že v devadesátých letech u nás vznikly ty nejhorší pohádky (O zapomnětlivém kouzelníkovi, Kačenka a strašidla, Pták Ohnivák, Jezerní královna, Kouzelný měšec). Jakoby se uvolnila atmosféra a otevřely možnosti a všichni se, ač na to neměli „materiál“ a um, pokoušeli navázat na úspěšné kousky od Vorlíčka nebo Hynka Bočana. Marně.. (02.05.2015)

Tradiční české téma pohádky s tradičním zpracováním... Asi už tušíte, že to byla opět nudná blbost. To se dá poznat hned při prvních několika sekundách, kdy stačí vidět kvalitu zbytečného šermařského souboje a je jasné, co vás čeká. Suchá, ničím nezajímavá slátanina bez většího významu a se spoustou nelogických chyb - jak tvůrčích, tak filmových, a s mizernými hereckými výkony. Ale abych nepředbíhal, začnu hezky od začátku. Příběh zahrnuje hned tři strany, které se šikovně (snad jediný klad snímku) proplétají mezi sebe, a z toho dvě jsou dobré a jedna špatná. Samozřejmě mezi tu hodnou musí patřit také hezounek (bez většího talentu Filip Blažek), kterému po celý film nemůžete přát nic jiného, než smrt. Potom tu ještě máme již ohrané charaktery jako spanilá dívka uvězněná v domě svým otčímem (nijak zvlášť hezká Jitka Ježková) nebo zdá se šílený dědek, který měl však nakonec pravdu (poměrně dobrý Jaromír Hanzlík). Špatnou stranu potom tvoří zlý loupežník a jeho sluha - nenápadně připomínající dvojici z Les Visiteurs (u nás spíše známé pod názvem Návštěvníci). Už jenom po téhle stránce nás film nijak neoslní a nezaujme, a když potom loupežník hned v úvodu zapíchne pověstného šermířského mistra a potom ho náš hezounek, který mimochodem nejspíš nikdy předtím nedržel žádnou zbraň, porazí jenom blbým koštětem, tak se vám z toho chce vážně plakat. Spousta dalších nelogičností, jako třeba otčímský malíř (proč to dělal, jaký to mělo smysl, kam nakonec zmizel...) potom jenom film posílají čím dál tím víc do odpadu. Herecké výkony, jak jsem nicméně již výše zmiňoval, stály za tak velké lejno, že by po něm uklouzl i Jan Werich. Nejlepší výkon podává stále skvělý Ota Jirák, kterého jsem si asi hlavně oblíbil pro jeho dabérskou kariéru, a potom i trochu Jaromír Hanzlík, což však už není žádná sláva. Prostě děs a běs, nic tu nefunguje a jestli jo, tak to musí mít režisér nebo scénárista v hlavě fakt hodně popletený. Nebýt pana hezounka by to mohlo být na tři hvězdičky, ale s ním.. může být rád, že jsem mu nedal Odpad! a nepoložil mu lejno na rohožku. (28.09.2011)

Hanzlík jako šlechtic v donkichotském stylu, Jirák a Hartl jako dvojice věčně přiopilých, ale laskavých parťáků. Filip Blažek v typické roli krásného zachránce, výborný Lukavský jako starý malíř a Pomeje, který výborně pasoval do role obhroublého loupežníka, zaujal i Filip Rajmont jako zlodějský sluha pana Cypriána v podání Radka Žáka. Děj je sice plný nesmyslných situací, například když zlodějský sluha Hubert (F. Rajmont) prchá po provaze z hradu, ze kterého mohl normálně odejít, ale je také plný vtipných situací, například, když se Kornelius (Hanzlík) diví, že mu neteče modrá krev, nebo poznámka, že si komediantka Linda vybrala dobře, protože ženich ani nepotřebuje chomout. Takže já jsem byl docela spokojen, protože je to opět trochu jiný pohádkový příběh. (17.11.2021)

Především J. Hanzlík jako Don Quijote je trochu nepovedená adaptace. Šermířské souboje docela udjou, ale co je to platné, když zápletka je tak chabá, ale zároveň bláznivá. Malíř unese dívku, aby mohl dokončit obraz. A dcera navíc jako by matce z oka vypadla. Jen konec byl s tou hudbou poetický, romantická duše musela plesat. Ale mě se o perlové panně nejspíš zdát nebude. (06.01.2020)

Neotřelá, působivá a trochu nostalgická pohádka o hledání, lásce a perlách. Nebo pro děti převyprávěný rytířský román. Nebo příběh o psychopatickém malíři a kouzlech. Ať to je žánrově cokoliv, tak to má své kouzlo a to nemluvím o tom kouzlu, které se vztahuje k těm perlám, myslím kouzlo toho příběhu. Mimochodem, kdo z vás si taky všiml filmového psa - "Kopretiny" z Císaře a tambora? (05.09.2010)