FRI - FI - PI (TV pořad)
Hudební / Dokumentární
Československo, 1964, 77 min
Režie:
Martin FričHrají:
Jiřina Bohdalová, Oldřich NovýObsah
-
Jiřina Bohdalová a Oldřich Nový uvádějí Fričovy filmové písničky. (oficiální text distributora)
Jiřina Bohdalová a Oldřich Nový uvádějí Fričovy filmové písničky. Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Oskar
Setmělým koridorem se blíží temná maskovaná postava. Svítí si baterkou na cestu, ohlíží se, zda jí nejsou v patách nežádoucí svědci, až dojde k cíli - obrovskému trezoru. Sejme škrabošku a zatímco hudba dramaticky vrcholí, otevírá lupič trezor, mumlaje tajemnou šifru Fri-Fi-Pi. Střih, světlo a už zcela civilní Oldřich Nový vysvětluje význam té tajemné zkratky - FRIčovy FIlmové PÍsničky. ;-) Ano, je to zcela prozaický střihák hudebních čísel z filmů pro pamětníky, spojený inscenovanými dialogy. Šarmantní mentor Oldřich Nový v nich poučuje "naivní" Jiřinu Bohdalovou a v závěru si s ní dokonce zopakuje slavnou scénu "Zavřete oči, odcházím". Některé archivní kousky (zejména s Anny Ondrákovou a Ljubou Hermanovou) jsou téměř k nepřežití, ale spojováky jsou navzdory jisté strojenosti příjemné a kultivované. 60%(5.9.2008)
-
NinadeL
Tak tohle byla ta obludnost... "Ale paní Bohdalová, žůžo?" Aneb jak se Frič sám podílel na devalvaci celé předchozí filmové éry. Odtud pocházejí všechny ty zmatky, kde nikdo netuší, že Lelíček je film Lamače a Frič v něm jen hraje atd. Z Velké čtyřky se násilně dělá Velká pětka, ačkoli ve 20. letech vzorem byli zakladatelé United Artist a v Německu Wassermana pravidelně nahrazoval Zerlett. Chronologie je potlačena v rámci hrané žoviálnosti a celé to směřuje jen k tomu, aby Jižinka pomyslně navázala na Anny Ondrákovou, jejíž zcizenou fotografii nosí v peněžence (!). Co taky s pořadem, který operuje s tím, že Frič točí od roku 1930, přičemž vlastně až od roku 1932, ačkoli již od 1928. Ouha.(20.4.2009)
-
Marthos
Fričova hudební koláž, sestavená výhradně z vlastní tvorby, je sice divácky vděčná a v kostce obsahuje snad všechny zásadní evergreeny, ale ani v nejmenším netoleruje skutečná fakta a už vůbec se nenamáhá jít dál, než předepisuje absurdně čitelný scénář. Tím celá ta umělá šaráda s filmovým kvízem pro Jižinku postrádá význam a stává se pouze doplňujícím předstupněm k pozdějšímu trendu střihových filmů, neinvenčně opakujících v notorickém stylu tutéž šablonu (tady mám na mysli tvorbu Vladimíra Síse). Každopádně Jiřina a Oldřich byla opravdu žůžo dvojice: "Poslechněte, Jiřinko, vy už taky hodně pamatujete. - No, to ani ne, ale ráda čtu, chodím do kina a dívám se na televizi."(17.4.2009)
