Profesionál, specializující se na tzv. poradenství pro změnu kariéry (eufemismus pro vyhazování lidí z práce), se snaží dosáhnout dvou hlavních cílů ve svém životě: 1. Procestovat v letadle alespoň milion mil v tzv. frequent flyer programu, ve kterém sbíráte peníze za nalétané míle. 2. Získat práci v záhadné managament společnosti MythTech. (JayZak)
70%. Tak trochu jako Vratné láhve. Tak trochu óda na Clooneyho šarm. Tak trochu povaření všech klišé z filmů o lidech, kteří měli ve dvou hoďkách prozřít a poznat, o čem je život. Tak trochu komedie a tak trochu drama. Tak trochu přednáška o lásce a rodině. Tak trochu vražda nezávislýho filmu jako škatulky, ze který Reitman vzal všechno podstatný a taví to ve svoje dokonale přístupný mainstreamový věci. Prostě... tak trochu dobrej film.
Vyhřátá postel je lepší, než studená a studená je občas lepší, než vyhřátá za každou cenu. A pak tam bylo něco o té rodinné posteli. Někdo musí nalítat míle s kovbojským veteránem, někdo nejdřív natočit film o těhotné teenagerce, ale oba na to nakonec přijdou. Sentimentem to může smrdět sebevíc, ale víc obhajob pravých hodnot už se do jednoho filmu vejde jen těžko.
Reitman dospěl. Dosáhl kvalit vlastních kraťasů a natočil myšlenkově nejzajímavější film o (ne)obyčejnosti života od Americké krásy. Opakovaná projekce v nejbližší době.
„Mysleme tržně. Doba je zlá, lidé ztrácejí práci a mají depku. Krizi nezastavíme, tak alespoň natočme nějaký nadějeplný, ne moc nákladný film, který vyzdvihne důležitost rodiny a připomene, že peníze sice hýbou světem, ale štěstí si za ně nekoupíte.“ Ano, Up in the Air dokonale vyhovuje současné poptávce, dokáže však budit dojem, že promyšleným marketingovým tahem je až v druhé řadě. Prvoplánově neútočí na bránici ani na city a nekončí stoprocentním happy endem (se svými životy jsou v závěru teoreticky spokojenější lidé nemajetní a nepříliš bohatí). Reitman vsadil zejména na Clooneyho charisma, jemný, běžnými situacemi podepřený humor a posmutnělou atmosféru, kdy věci nejsou úplně v pořádku, leč tušíte, že se změní k lepšímu. Ryan Bingham je typem muže zkušeného, dobře zaopatřeného a sebevědomého, přesto muže, kterému jeho pozici nelze závidět. Něco podstatného mu chybí, jak po návratu z oblak zpátky na zem sám zjišťuje. Není postavou, na níž by celý příběh stál, slouží jenom jako sympatický průvodce světem, který postihla krize. Věřím přitom, že má moc někoho navést tím správným směrem nejen po dobu trvání filmu, ale dlouhodobě. Podobně jako Amélie, k níž je skrze fotky s papundeklovým párem (namísto trpaslíka) odkazováno. Nejvýstižnější adjektivum k sobě samému má Up in the Air obsažené v sobě samém: glokální. Film časoprostorově omezený na Spojené státy a přitom vycházející vstříc divákům z celého světa. 80% Zajímavé komentáře: imf, Marigold, handsome, Flipper, FlyBoy, agathon, Orthank
Scénář: Jason Reitman, Sheldon Turner ..
Hodnotné. Šarmantní George Clooney v roli střižené na míru osobnosti a zároveň výborně satirická reflexe krize, plná úvah a čistých pravd ze života. Progresivní Anna Kendrick a uhlazené filmařské řemeslo jako potěšující přídavek. Naplnit dlouho prázdný batoh může bolet, ale odhodit svůj zaplněný taky nejde lehce.
Skvělé. Svým minulým snímkem mě Reitman obletěl jako americká stíhačka Juno ruský vzdušný prostor, ale tentokrát dostal povolení k průletu. Příběh muže, který žije na cestách a přednáší sám o sobě a o svém vlastním baťohu je poutavý, lidský, sympatický a především skvěle natočený. George Clooney zraje jako víno a pomáhá mu podobně "chutná" Vera Farmiga a roztomilá Anna Kendrick (její scénu s smskou v mobilu jsem rozdýchával asi 10 minut:)). Jediné, co mi chybělo bylo více emočně silnějších scén. Film působí inteligentně, vyváženě a nenuceně, ale prostě nemá silnější momenty (kromě těch výrazně vtipnějších:)), což je trochu škoda. Takhle si jdu zopáknout opening a end credits, protože Reitman ty oblaka natočil pro mě:)). Sympatiemi a lehkostí přeplněný film, co nezklame. PS: škoda, že si Reitmanův poklad přišel pro oscara ve špatný rok... ovšem jeho čas jistě přijde...brzy...
Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal.
Pro mnoho lidí velmi očekávaný snímek, pro mě to bylo "Hm, tak se podívám..." a tak jsem se dočkala výsledku, který jsem čekala / nečekala. Film kolem mě projel, nic mi nedal, nic mi nevzal. Příběh muže, který létá a příběh ženy, která létá taky, mi vůbec ni neříkalo. Clooneyeho asistentka mi lezla krkem a ten dojemný konec mě teda nedojal. Tak nějak nemastný neslaný, ale nic jsem od toho neočekávala...
Mihne se kolem jako letadlo a zanechá za sebou kondenzační páry hezkých frází, učebnicových pravd a povzbudivých výroků. Stačí pohyb Clooneyho obočí a svět se zdá být laskavým místem, kde i největší ztráta má své kladné stránky. Jenže podobně jako hrdina Ryan i Reitmanův film nabízí především ošetřené motivační poplácání – sice mě nikterak neurazilo, ale popravdě, lítal jsem úplně mimo.
Jason Reitman zase inak a zase výborne. V tomto "avatarovskom" období je veľkou úľavou vidieť film s dobrým scenárom, ktorý má snahu niečo povedať (niečo naozaj o nás) a zároveň je miestami vtipný, miestami smutný (skoro až depresívny) a tak správne oscarovo sa pohybuje na hrane sentimentu. Neznášam ten výraz, ale má to "výpovednú hodnotu" a zároveň je to skvelá zábava. Reitmanova réžia vynikajúca, herci skvelí (Clooney do tej úlohy pasuje dokonale a Anna Kendrick je zjavenie takmer o sile Ellen Page). Veľká spokojnosť.
Každý má svou "slabinu" a nikdo není bezemoční a nedotknutelný. Na otázku jestli měl George Clooney špatně zvolený životní styl samotáře, nebo udělal chybu že porušil svůj kodex a pustil si někoho k tělu si každý může odpovědět sám. Mě se k tělu pomalu, ale jistě dostal ten film, až natolik, že jsem s hloubavým zaujetím a pohledem do prázdna doposlouchal celou smutnou písničku v závěrečných titulcích.
Pokud bych měl použít jedno slovo, kterým bych odůvodnil své hodnocení, neváhal bych ani chvilku a použil bych slovo OPRAVDOVOST. Zdařilé prolínaní, smutných, zábavných i životně drsných chvilek je vynikající. Tak trošku film a tak trošku pan život osobně. Při scéně z Detroitu bylo v kině naprostý a totální ticho, jo ano, to byla nejtvrdší reálná scéna ze života za posledních x let, co jsem viděl. Vynikající i když pakliže někdo zažil podobnou situaci co onen pán z detroitské firmy, asi mu v tu chvíli bylo hodně úzko. Já sobně jsem při některých scénách viděl taky slušný zrcadýlko. George Clooney pomalu, ale za to zatraceně jistě vchází do mé herecké Top, nejen , že je vynikající herec, ale vybírá si vynikající filmové projetky a to prostě nemůže být náhoda, navíc má v sobě víc charisma než velryba tuku. Po všech strankách dokonalej filmovej zážitek. Jen jednu věc je ještě třeba zmínit. Pokud bych měl film někomu doporučit, nejdříve bych se ho zeptal na věk, protože, ale to je jen můr názor, mám dojem že u mladších ročníků nemá film Lítám v tom šanci dostat se hluboko do srdce a tam pomalu, ale jistě rozkvétat.
Absolutne nadcasove, prirodzene, inteligentne a do/vyspele... Bez pretvarky, bez umelych vsuviek, ktore so zivotom nemaju nic spolocne. Po Away We Go a 500 days of summer sa Up in the Air stava pre mna rozhodne tym najlepsim, co som v poslednej dobe videla. A poprosim Oscara pre Veru Farmigu - ta zena ma tolko talentu, tolko charizmy, ze aj keby nevyhrala, pre mna je vitazkou vo vsetkych ohladoch.
