Nastala chyba při přehrávání videa.
  • emma53
    ***

    Francouzský film bych poznala i kdyby nepronesli jedinou větu. Mají svá zvláštní specifika, že se to nedá přehlédnout, mimo jiné i hudební podkres. Co na Krásnou Junii říct je pro mě tentokrát velmi obtížné. Něco jako sen, kde se prolínají životy pár mladých lidí, kterými zmítá láska v různých podobách. Jen se v tom trochu vyznat, proniknout víc do mysli a emocí všech zúčastněných by mně možná pomohlo k trochu většímu ocenění. Christophe Honoré chtěl divákům jistě něco sdělit, žel já budu patřit mezi ty, kteří to plně nepochopili. Třeba někdy příště.(22.9.2015)

  • PetGriDus
    ****

    Příběh, který může zažít každý z nás, o tom kam až může vést láska ...(28.11.2010)

  • Hellboy
    ***

    Jaký to rozdíl oproti například filmu Mezi zdmi! Také se jedná o středoškoláky, také se celý děj odehrává ve škole, ale zatímco v Mezi zdmi se řešily otázky rasové diskriminace, šikany žáků i učitelů, sociální problémy a celkově věčné otázky spojené se školou a učením, Krásná Junie nabízí "jen" sladkobolný příběh o tom, jak 17 leté děti hledají své lásky a sexuální orientaci a věnují tomu veškerý svůj čas na škole. Není to špatné, film je zručně natočený, scénář je moderní adaptací jednoho z vůbec prvních (psychologických) románů - La Princesse de Clèves od Madame de La Fayette, což je také zajímavý postup, ale nějak mě to nevzalo. Asi nejsem cílový divák:) Do postav jsem se nedokázal vcítit, jednali všichni tak podivně, nepředvídatelně a nepochopitelně, jak to vídávám snad jen v jihokorejských dramatech, což mě u francouzského filmu vážně překvapilo.(2.12.2010)

  • thommas
    **

    Honorého moderní adaptace francouzské klasiky dopadla značně neslavně. Ve snaze vytvořit něco nového a zároveň nezklamat tu část fanouškovské základny, kterou si vydobyl svým Les Chansons d'amour, vznikl jakýsi filmový patvar slučující chladné středoškolské drama a osobitý muzikální pohled na La Princesse de Clèves, aniž by ve finále byl alespoň v jednom nadprůměrný. Honoré tentokrát nepracuje v komorním prostředí, jak je zvyklý, ale na zaplněných chodbách lycea a s příliš mnoha postavami, které nezvládá na ploše devadesáti minut dostatečně ukočírovat. Nepotřebné známé tváře dosazuje do zbytečných rolí (Chiara Mastroianni v roli smějící se ženy v kavárně, Clotilde Hesme v roli knihovnice), snad až příliš okatě vkomponovává linii homosexuálního vztahu a vše nakonec završí zkopírováním sebe samotného - muzikálovým vystoupením Grégoire Leprince-Ringueta přesně ve stylu svého předchozího filmu. Snaha formálně navázat na divácký úspěch Les Chansons d'amour je až příliš znatelná a především nepříjemně vlezlá.(7.2.2010)

  • Tommassi3
    **

    "Dej si na ni pozor !! Ona je trochu divná.. Pořád se kontroluje, ale přitom je hrozně svůdná !! Mě takový ženský trochu děsí.."(22.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace