Početí mého mladšího bratra

Příjemný retrofilm s nijak vysokými ambicemi. Interiéry dokonale dokreslují atmosféru doby. Sympatické seskupení herců, zvláště je pěkné vidět Janu Brejchovou, kterou je v posledních letech vidět málo. Těžko ale lze uvěřit tomu, že by se v jednom domě sešla natolik panoptikální grupa lidí tak podivných charakterů. Na druhou stranu to umožňuje rozehrát drobné úsměvné epizodky, na kterých film stojí. Jsou to ale základy vratké, protože základní příběh nic moc. Stejně jako Dana Vávrová. Ta mi přišla úplně mimo. Humoru spíše pomálu. Pak člověk ocení alespoň jednu hlášku, byť nijak světovou: "Indická tanečnice? To bude nejspíš ňáká kurva z Karlína... vod viaduktu." (17.12.2011)

Hrát v tomhle filmu a potom o něm říkat, že se nepovedl, to není v naší zemi příliš časté. A právě řada herců, co zde hraje, tak natáčela i další film od V. Drhy, prý v naději, že se jim podaří dosáhnout zlepšení. Tenhle film byl natočený zhruba za 15 milionů a to v roce 2.000. tehdy se mohly tyhle peníze použít raději na postavení 15 pěkných bytů, ve kterých mohlo bydlet zhruba 25 - 35 lidí! Takže "Umění je pro lidi, ale taky proti nim". Nic proti tomu, kdyby ty peníze nedávala CT, tedy veřejná instituce. (16.09.2010)

Tohle nostalgické vzpomínání beze hran bývá vošajstlich, ale evidentně se mu těžko odolává. Drhův film mi z neznámého důvodu připadal snesitelnější než třeba stejně starý Podzimní návrat. Asi že tu vypravěčovo dětské já nemá zas tolik prostoru a důležitý je tam hlavně ten barák. Možná Početí úplně nepotřebovalo velké plátno, ale krátkometrážní dokument O malém světě z roku 1967, který je vkomponován na začátek jako ustálený předfilm, si ho zaslouží. (21.05.2018)

O tento film bych nejspíše ani okem nezavadil, pokud by v něm nehrál můj bývalý spolužák. Smůla jen, že se nepovedl tak, jak tvůrci chtěli, přesto se však jedná o zajímavý snímek odehrávající se celý na jednom malém místě. Všechny dramatické události se, stejně tak jako v běžném životě, stanou mimo obraz. (17.02.2006)

To je ale pěkný film - pěkný jako pěkně o ničem. Prostě natočeny vzpomínky jednoho dědka na jeden den z dětství. Byla tam svatba, plno různejch postav, ty furt něco melou nebo dělaj, ale nic, co by rozvíjelo příběh. Jediny, co tam je zajimavy, ale zároveň taky docela hnus, je to, že ta jeho "maminka", jak o ní mluvil, byla spíš pěkná děvka, že nejdřív ojela ženicha (kterej byl asi taky pěkně blbej, že místo nevěsty ojížděl jinou) a pak si to rozdala s tatínkem. Ale nemyslim si, že by to stálo za zfilmování. Jo a celou dobu do toho hrála monofonní hudba jak ze staryho tranďáka, no strašny. (05.06.2014)