poster

Věrná kopie

  • Francie

    Copie conforme

  • Itálie

    Copia conforme

    (Itálie)
  • slovenský

    Overená kópia

    (festivalový název)
  • anglický

    Certified Copy

  • slovenský

    Verná kópia

    (festivalový název)

Drama

Francie / Itálie / Belgie / Írán, 2010, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pm
    *****

    První evropský film iránského režiséra Abbase Kiarostamiho. První filmová role britského operního pěvce Williama Shimella. Sdílení italské kultury a přítomnosti jako součást děje. Bylo? Nebo nebylo? Klíčem jsou dva rozhovory: mezi matkou a synem v restauraci a ženou a mužem u kávy. Nejde o variaci Falešného autostopu nebo Rozhovoru s jinou ženou, přestože se podobné interpretace nabízejí. Jednoduše snaha o „Věrnou kopii“ mnoha jiných situací. Líbí se mi nad tím filmem přemýšlet. 14.2.2014: Děkuji Jaromíru Blažejovskému za informaci o záměrně chybějícím mezititulku. Celý příběh tak dostává nový smysl, přestože nezestárli a vůbec se nezměnili. Takže bylo a já se jednoduše mýlila... Nakonec i kdyby nebylo, je to jen hra. S divákem samozřejmě. Dnes, přestože už nad filmem přemýšlet nemusím, líbí se mi ještě víc. Vynikající záležitost.(22.4.2012)

  • Snorlax
    ****

    Milý a svěží film, po jehož zhlédnutí nehodlám několik nocí nespat s ničivou otázkou "jaký byl opravdu jejich vztah?" bzučící v mé hlavě. Užila jsem si proměny a vývoj zúčastněných postav a nechci film zařadit do kategorie mystery, byť se o to někteří kolegové svými komentáři na téma "jak to, sakra, vlastně bylo" snaží. Jak vidno, Binoche a Shimell si hráli nejen spolu, ale i s mnohým divákem. A tak to má být.(30.6.2012)

  • troufalka
    ***

    Neurazí, nepobaví, nepoučí, nenadchne. Pro mě totálně mimo. Ale Toskánsko bylo pěkné.(8.10.2014)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(11.7.2010)

  • kareen
    ***

    Co nadělám, asi ze mě nikdy nebude ta pravá vyznavačka francouzských artových filmů. Přitom je spousta věcí, které jsem na filmu i oceňovala - magické prostředí toskánských uliček, náměstí i zelené krajiny, cítila jsem vůni tamějšího zemitého vína, nasávala atmosféru nedělního odpoledne, obdivovala Shimellův odměřený šarm i unavenou krásu Juliette Binoche ( to jak plynule přecházela z francoužštiny do italštiny a hned nato zas do angličtiny, nemělo chybu) , která svou nervní, životem zklamanou hrdinku zahrála tak dobře, že mě chvílemi možná až iritovala, aby mi jí následně bylo zas nesmírně líto. Vlastně se mi líbilo všechno kolem, jen ne ústřední kostra příběhu. V první polovině mi ti dva se svými vyprázdněnými dialogy o umění připomněli Woodyho Allena, bez jeho vtipu a satirického nadhledu a když se to ve druhé polovině přelomilo ve vztahové konverzační drama, s nostalgií jsem zavzpomínala na takové filmy jako Před půlnocí nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové, které mě chytly přeci jenom o trochu víc. Ale jak už jsem podotkla, asi nejsem ten pravý divák.(21.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace