35 panáků rumu
-
35 rhums
-
35 panákov rumu
-
35 Shots of Rum
Drama
Francie / Německo, 2008, 100 min
Režie:
Claire DenisObsah
-
35 panáků rumu je vyhrazeno výjimečným, jedinečným okamžikům v životě a k jednomu takovému pomalu, láskyplně i trochu melancholicky směřují hrdinové filmu Claire Denisové. Stárnoucí průvodčí vlaků RER Lionel věnoval celý svůj život péči o jedinou dceru Joséphine a ta mu oplácí stejně. Jejich harmonický vztah je založen na vzájemné důvěře a úctě, a přestože se zdá, že vlastně nikoho dalšího nepotřebují, součástí jejich malého soukromého světa jsou i další dva obyvatelé předměstského pařížského činžáku – Lionelova bývalá přítelkyně, taxikářka Gabrielle, a osamělý tulácký Noé, žijící jen s tím, co mu zanechali rodiče – se starým nábytkem a starou kočkou. Nevyslovený pocit pospolitosti, vzájemné péče a jistoty ale dostává první trhliny ve chvíli, kdy jeden z Lionelových kolegů odchází do penze a Lionel je konfrontován s uplývajícím časem a nutností změn, již si dosud odmítal připustit. Nastal čas, aby Jo začala žít svůj život – a Lionel také... Režisérka svou studii o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách vypráví především prostřednictvím pocitů, pohledů a gest, které vypovídají o jejích postavách, jejich vztazích a malých velkých věcech života. (Fresh Film Fest)
35 panáků rumu je vyhrazeno výjimečným, jedinečným okamžikům v životě a k jednomu takovému pomalu, láskyplně i trochu melancholicky směřují hrdinové filmu Claire Denisové. Stárnoucí průvodčí vlaků RER Lionel věnoval celý svůj život péči o jedinou dceru Joséphine a ta mu oplácí stejně. Jejich harmonický vztah je založen na vzájemné důvěře a úctě, a přestože se zdá, že vlastně nikoho dalšího nepotřebují, součástí jejich malého soukromého světa jsou i další dva obyvatelé předměstského pařížského činžáku – Lionelova bývalá přítelkyně, taxikářka Gabrielle, a osamělý tulácký Noé, žijící jen s tím, co mu zanechali rodiče – se starým nábytkem a starou kočkou. Nevyslovený pocit pospolitosti, vzájemné péče a jistoty ale dostává první trhliny ve chvíli, kdy jeden z Lionelových kolegů odchází do penze a Lionel je konfrontován s uplývajícím časem a nutností změn, již si dosud odmítal připustit. Nastal čas, aby Jo začala žít svůj život – a Lionel také... Režisérka svou studii o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách vypráví především prostřednictvím pocitů, pohledů a gest, které vypovídají o jejích postavách, jejich vztazích a malých velkých věcech života. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $177,511║Tržby Celosvetovo $964,000║(8.7.2010)
-
JFL
Ačkoli to není nikde oficiálně konstatováno, jedná se o variaci na snímek "Pozdní jaro" Jasudžiróa Ozua. "35 panáků rumu" má totožný základní příběh, obsahuje určité stejné scény a místy se shoduje i koncept skladby sekvencí, kdy nadcházející záběry zpětně dodávají význam předchozím scénám. To ovšem filmu nikterak neubírá na kvalitách. Narozdíl od Ozua, který většinu významů předával dialogy, Denisová vypráví obrazy, které zachycují dotyky a pohledy postav. Odtažité a útržkovité sekvence zprvu vytváří dojem, že se jedná o záblesky banální existence několika obyčejných lidí. Až posléze se jakoby mimoděk odhalují vazby mezi postavami. Právě pouta, tíže jejich přetrhávání a z ní plynoucí rezignovaný smutek představují centrální téma filmu.(6.7.2009)
-
Gimp
Film, na který podruhé ve Varech nepůjdu.(17.4.2009)
-
FlyBoy
Rovnako ako pomaly prichádzajúci vlak do stanice, vlak ktorý sa smie pohybovať len po napevno vybudovaných koľajách, vlak čo by emblém jak ubíjajúcej monotónnosti, tak nezadržateľnej postupnosti, aj C. D. zdieľa pozvoľne plynúce zamyslenie sa nad zložitým (niekedy až takmer nemožným) vymanením sa z predestinácie svojho živorenia, nad potrebou rodinného zázemia/citových väzieb, nad neľahkou nutnosťou zmeny ale taktiež nad tým, že práve v podceňovaných maličkostiach drieme ona prelesť dotvárajúca zmysel nášho bytia. "35 panákov rumu" spočiatku "klame telom", zámerne sleduje ťažké nažívanie rôznych ľudí z pochmúrneho predmestia a zbrkle ich nespája do predpísaných spojitostí. Z kroka na krok taktne odkrýva jednotlivé väzby medzi účinkujúcimi, študuje ich a spätne ozrejmuje ich konanie. Tiché prekvapenie, ktoré sa dorozumieva pomocou neverbálnych nástrojov komunikácie a to pohľadom, dotykom, posunkom. Umocňuje ho splínový repertoár od Tindersticks, "nehrané" herecké prejavy a nevídaná úcta k spolupatričnosti ako takej. Beau Claire, beau…(24.10.2011)
-
meave
Môže v osamelosti nahradiť potreba istoty lásku, alebo je láska potrebou istoty? Melancholické pojednanie o rodine na troch poschodiach v rôznych bytoch, spolupatričnosti, prijímaní a zároveň odmietaní... mnoho otázok prepletených výbornou hudbou.(11.3.2010)
-
asLoeReed
Pro určitou vyhraněnou část publika bude toto léto ve znamení střízlivého souboje dvou, v jistém směru blízkých, filmů, na jedné straně novinky Jima Jarmusche Hranice ovládání a 35 panáků rumu režisérky Clair Denis na straně druhé. Půjde také o soupeření mezi dvěmi černošskými herci. Alex Descas, který je k viděni v obou těchto filmech, je hlavní postavou citlivých Rumů, proti němu více prezentovaný (dík karlovarskému festivalu) Isaach De Bankolé se v Jarmuschovi konečně dočkal hlavní role a oba již tolik provázané tvůrce znovu více spojí: právě u francouzské režisérky Clair Denis zahrál v začátcích dvě hlavní postavy (Chocolat, S'en fout la mort)... Při sledování 35 panáků rumu jsem měl spoustu nápadů a pocitů, jeden ale mi přišel nejdřiv a nejjasněji - na filmu Clair Denis (a viděl jsem napřed jen jeden její film) je nejvíce kdykoli znát, že již asistovala v 80. letech u filmů tria režisérů slavných jmen: a dost dobře se z tohoto filmu pozná, co si vzala - klidné tempo a ůvod, ztělesněné jízdou vlaku, jako u ranné Wendersovy tvorby, některé přesné místa a scénické motivy od Jarmusche, pomalost od Rivetta... 35 panáků bílého rumu, které Alex Descas na závěr vypije, jsou velice kompaktním, zcela prostým, poklidným, příkladným, bystrým filmem, který se nikdy nikam nerozjede. Důležitá velice je úvodní jízda po kolejích, kde je naznačeno vše, co hmatatelně zachycenou a s pokorou prezentovanou psychologii postav popisuje. Všichni popojíždí pomalu po kolejích, ale jenom tak na predměstí, po okraji velkoměsta, nikdy nevjedou se soupravou dál, aby načichli a zažili víc ze života, do jakého se nemohou dostat, odjíždějí krokem stále do stejné stanice a jen se vrací nazpátek. Divák by chtěl pokračovat dál, ale nemůže, protože koleje jsou vždycky utnuty, tak jako jim, jednomu černochovi a jeho dceři, sousedce, klukovi z nižšího patra s kocourem, skupině řidičů příměstských vlaků, kteři se potkávají na tratích a v baru, končí kroky jen tady, v místě, kde žijí... A tak dále, et l'autre, et l'autre. Film si zaslouží svou pozornost.(18.7.2009)
-
agathon
síla je i v maličkostech, kdo tomuhle nevěří, pravděpodobně neuvěří ani tomuhle filmu Claire Denis.(15.7.2009)
-
blackJag
Film nepůsobí nijak víc nebo míň než záznam každodennosti života. Herci jsou přirození, prostředí také a vyjma jedné krátké snové ukázky nemá snad ani jiné ambice než oslavit všednost. Pro někoho to může být vytoužený relax a vrcholný zážitek, pro jiného uspávající pilulka s okamžitým efektem. U mě to bylo skoro půl na půl, přičemž převládá pocit nečekaného zážitku u kterého jsem neusnul. Hudba: Tindersticks. 60%(30.10.2009)
-
Joski
Já už videl lecos.... Čistá nuda:-( Dobre som si pospal a prví film v tomto roku, ktorý som nedokázal dopozeral. Absolútne nesadlo! To radeji Šumařovo dítě anebo Jed v kafi!(10.3.2010)
-
Matthew01
Film, který výborně ukazuje na problém u většiny lidí, a to hledání vlastního smyslu života. Akci, komediální hlášky, či sexuální scény zde rozhodně nečekejte, ale myslim, že i přesto, si v tomto snímku najde každý kus toho svého. Ještě bych vyzvedl hudbu: krásně relaxační, nenucená, ale dostane se pod kůži. Na artový film povedené dílo, 75%.(9.8.2009)
-
siloalampa
*za hudbu,*za dúšok melanchólie a *za odvahu to natočiť...myslím, že 58% bude dosť...(2.2.2010)
-
Humprt Pum
Konečně zas jednou 100%. Jak málo slov stačí k tomu, aby film promlouval.(29.11.2010)
-
JohnTheOne
!SPOILER! Film, který se celkem vymyká dnešní francouzské produkci. Po celou dobu si drží celkem slušnou poetickou atmosféru, která je ve skutečnosti dost tíživá a budí napětí, kdy to všechno bouchne. Nemohu se ale zbavit dojmu, že celý film je nakonec čekáním na něco, co nepřijde. Nadruhou stranu konec je celkem nečekaný a dává filmu jiný rozměr.(11.7.2009)
-
Fifk@
Nač mluvit, když mlčení je tak krásné;)(2.9.2009)
-
JoudaCZ
Hektolitry emocí servírované po panácích drobných gest, pohledů, úsměvů, doteků.(17.4.2010)
