Jezero

Tenhle film je hodně o pocitech, takže ho ne každý skousne. Meditativní potemnělý ambientní proud emocí a pocitů v nitru zimní horské krajiny s několika nejasnými postavami. Málo slov, o to více úžasných záběrů, jevů, zvuků a ticha. Těžko se popisuje slovy. Kdo má pro tyto snímky slabost a rozpoložení, ten toto dílo zajisté ocení. Pro mne osobně jeden z nejlepších ambientních snímků poslední doby. (30.08.2010)

Philippe Grandrieux je pre mňa najprogresívnejší režisér súčasnosti. Je umelcom a vizionárom v jednej osobe, podobne ako Aphex Twin pred desiatimi rokmi určoval trendy na hudobnom fronte, na poli filmovom momentálne vyniká režisér s absolútne nezávislým vnímaním tvorcovskej práce v oblasti filmu. Zaužívané postupy tu nemajú miesto. Zo dňa na deň zmení dohodnutú lokáciu nakrúcania, z minúty na minútu vymení vybratých hercov, na place sa nedrží scenára. Zdá sa vám to nemožné? Šialené? Nie, takto koná pravý umelec. Vyznávač stoicizmu Marca Aurelia či filozofie Friedricha Nietzscheho sa totiž necháva unášať svojimi fantazmagóriami založenými na chaose, na niečom, čo zvonku nejaví žiadnu formu. Lenže ono to formu má. Ale nezvyčajnú. Film je tmavý. Filmové laboratória kontaktujú režiséra, že to má podexponované. Neostré. Producent zúri. Ale vážení, ono to tak má byť. Sneh, mráz, šero, temnota lesa i postáv. Z tohoto filmu budete cítiť chlad. Na tele i na duši. (16.08.2017)

Un Lac (Jezero) je velmi nekonvencnim filmem natocenym velice netradicni ale zdarilou kamerou. Ve filmu je minimum dialogu. O to vic si vsimame prave kamery, detailu a prostredi , ktere nam jakoby nahrazuji rozhovory a pomoci jichz nahlizime a vnimame prozitky a emoce herců. Dilo je zasazeno do prostredi, nevime kam. Vystupuji zde lide, nevime kdo. To vsechno jen podtrhuje fakt, ze je cely ve francouzstine, kdyz nahle zaslechnem vlamstinu a pak i cestinu. Divak nevi a ani nema smysl se po tom pidit. Bavilo me se stylizovat do prozivanych pocitu, at slo uz o incestni lasku, nebo proste jen zabery spiciho chlapka. (05.12.2008)

Když ne tma - tak šero. Když ne šero - tak mlha .Když ne mlha - tak zdlouhavé scény (ale sakra zdlouhavé). Když ne zdlouhavé scény - tak mořská nemoc z kamery nejen roztřesené, ale doslova skákajícího obrazu. Omluvou pro "expresivního kameramana" by bylo naprosté promrznutí rukou při natáčení filmu kamerou na kliku ..... a nebo sdělením, že se jedná o amatérský film. (26.11.2013)

Sobotní podvečer, venku prší a v televizi je klasicky hovno. To jsem měl zas takhle jednou nápad, pustit si něco „z jiného soudku“. Ani nevím, jak se ke mně tahle francouzská podivnost dostala, nicméně jsem si u toho alespoň stihnul přečíst „Novinky na Seznamu“ a povečeřet. Jediné dvě věci, které se mi tu líbily, byly nádherná leč mrazivá příroda a pak fakt, že tam hrála Češka. Já moc tomuhle filmovému umění nehovím – páč zdlouhavé záběry na sekání do stromu, tekoucí vodu přes prsty, hladící tvář, další sekání do stromu, zahřívání promrzlého ogara, hlazení vlasů – to není zrovna moje parketa. Navíc tam hladí každý každého, segra -bráchu, brácha - bráchu, cizinec bráchu, cizinec ségru (tu pak i ojede), pak se tam objeví slepá matka s fotříkem – no prostě nic, co bych musel vidět znovu. Nicméně to vážně mělo jakousi zajímavou atmosféru i „srdceryvný závěr“ – u kterého si jistě nejeden „slabko“ pobečí…Ta příroda byla ale nádherná – tudíž jedna hvězda nahoru!!! 50% (21.12.2019)