poster

Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem

  • Francie

    Hadewijch

  • Slovensko

    Hadewijch - medzi Kristom a Alahom

Drama

Francie, 2009, 105 min

Režie:

Bruno Dumont

Scénář:

Bruno Dumont

Kamera:

Yves Cape
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • DwayneJohson
    ***

    Mezi Kristem a Alláhem, mezi dvěma náboženstvími, mezi dvěma odlišnými světy. Dvacetiletá Céline neví, zkouší, přemýšlí. Podobně, jako ve snímku Horse Satan hodně nejednoznačný, pomalu plynoucí film, který se mně opět líbil. Dumont u mě opět zabodoval a určitě se podívám na další jeho filmy, pokud možno, co nejdříve.(7.1.2015)

  • Mulosz
    odpad!

    S prehledem nejvetsi letosni ostuda ceske distribuce, ktera prekonava i nakup hollywoodskych slatanin. Film, ve kterem krome hysterie nefunguje vubec nic a ktery si neuzije ani zadumcivy filozof, ani bigotni katolik, ani muslimsky radikal, ani narocny, ani radovy divak. V teto souvislosti se musim pichlave dotazat, zda se distributori vubec na nakoupena dila predem podivaji anebo se drzi mimozniho nazoru, ze cim vice na zapad, tim kvalitnejsi film, Francie jest zemi osvicenou a kdyz se autorovi povedl jeden film, zakonite musi i dalsi. Mozna jsem slepy, ale zastupce distribucnich spolecnosti na festivalech, jakozto ojedinelych prilezitostech seznamit se s tvorbou u nas dosud nedostupnou, nevidim. Muze se tak dit ze tri duvodu - nemaji zajem ani prehled, tudiz jsou pro svou praci nekompetentni, anebo se fascinovani vlastni funkci ve stejnych dnech zajimaji mene podstatnymi aktivitami anebo, coz je nejpravdepodobnejsi, misto sledovani filmu ze soucasnych progresivnich kinematografii si oziraji huby na sponzorskych vecircich.(6.4.2010)

  • Rosomak
    *****

    Zjistil jsem, že jsem po první projekci film vůbec nepochopil. Vzbuzoval ve mě velmi ambivalentní pocity, ale až na podruhé mi došlo, že je to součást promyšleného Dumontova konceptu. Podobně si pohrává s divákem i ve svých předchozích filmech, ale až nyní jsem se nechal chytit na vějičku. - - - Téma soužití křesťanství a islámu je zde spíše podružné a na případech obou duchovních cest se vykresluje spíše to, co mají obě tyto náboženství historicky společné: radikalitu a určitou dávku fanatičnosti, která je (a byla) vlastní řadě jejich stoupenců. Bruno Dumont nemá očividně zájem jakoukoli ze stran démonizovat, ale spíše se snaží poukázat na obecné rysy náboženství, které se mohou stát velmi nebezpečnými. Obzvláště v kontextu současné islamizace Evropy jde o zásadní příspěvek do kulturní diskuze, kde islám není zobrazován jako něco apriori špatného. Pozici režiséra můžeme vylíčit jako varování před čímkoli extrémním, přesně v duchu Aristotelovy etiky, která říká, že všechno by mělo být „tak akorát“. Varuje především před „náboženstvím pro náboženství“ – sebezahleděným principem, který je přítomný u obou duchovních cest.(8.1.2011)

  • Radko
    ***

    Ak niekto žije výlučne k Bohu vierou, stretne sa s praktického, každodenného života dierou. Pudovú potrebu sexu tu Kristovo telo dievčine skýta, musulmanom zase laškovanie s pannami mnohými v Alahovom raji sa tu ako odmena za úspešne odpálenú bombu pýta. Zmätenosť desiatok žitých aj debatovaných dogmatických fráz dodáva filmu osobitný, útrpne neradostný (a trochu zdĺhavý) ráz. Takto si žijú fanatici viery duchovne, no ako vidieť, ich život je často iba o hovne. Snáď reakcie hrdinky na muziku by mohli byť pre ňu istým východiskom ako z objatia absurdného smutného odriekania vyjsť do života s istým ziskom. Veď len pri zvukoch hudby sa ona trošku ponatriasa ba i trochu zasmeje, inak sa na jej monotónne presmutne sa tváriacej tvári nič výnimočné nedeje. Ako však byť k takémuto dielu empatický, ak okrem psíka bieleho tu vôbec nikto nie je z postáv sympatický? Kompozícia záberov je jedna vec, no predlhé to je -pst - intelektuálom to nepovedz! Pointa je fasa, no povedzme si - zasa - pár minút konca nezmierni zdĺhavosť deja pred zvukom konečného zvonca. Myšlienok dosť všakovakých dielo ponúka a predsa nepatrí do špičky euroartového oblúka. P. S. Hudobná skupina Nomeansno má takú pieseň, že Oh No, Bruno! a tento názov ladí i s mojou názorovou voči režisérovmu výkonu strunou.(8.8.2016)

  • Ony
    *

    Ach ten francouzský art... Nemyslete si, mně nevadí, že se v těchhle filmech nic neděje. Mně vadí, že to nic dělají postavy s naprosto nepochopitelnými charaktery i problémy, a to v nekonečně dlouhých statických záběrech. Dobrala jsem se několika zajímavých momentů (motiv těla a fyzické blízkosti), ale ta zacházka kolem náboženství mě dost unavila. (Je docela možné, že se mi to rozleží a ještě někdy pohnu hodnocením, ale těžko říct kterým směrem.)(15.10.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace