poster

Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem

  • Francie

    Hadewijch

  • Slovensko

    Hadewijch - medzi Kristom a Alahom

Drama

Francie, 2009, 105 min

Režie:

Bruno Dumont

Scénář:

Bruno Dumont

Kamera:

Yves Cape
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tetsuo
    ****

    "Tento film ve mne vskutku vyvolal nelibé pocity. Jen pochybuji, že měly být vyvolány." (Morloth). Nepochybuj. Vo tom to je.(21.3.2010)

  • Radko
    ***

    Ak niekto žije výlučne k Bohu vierou, stretne sa s praktického, každodenného života dierou. Pudovú potrebu sexu tu Kristovo telo dievčine skýta, musulmanom zase laškovanie s pannami mnohými v Alahovom raji sa tu ako odmena za úspešne odpálenú bombu pýta. Zmätenosť desiatok žitých aj debatovaných dogmatických fráz dodáva filmu osobitný, útrpne neradostný (a trochu zdĺhavý) ráz. Takto si žijú fanatici viery duchovne, no ako vidieť, ich život je často iba o hovne. Snáď reakcie hrdinky na muziku by mohli byť pre ňu istým východiskom ako z objatia absurdného smutného odriekania vyjsť do života s istým ziskom. Veď len pri zvukoch hudby sa ona trošku ponatriasa ba i trochu zasmeje, inak sa na jej monotónne presmutne sa tváriacej tvári nič výnimočné nedeje. Ako však byť k takémuto dielu empatický, ak okrem psíka bieleho tu vôbec nikto nie je z postáv sympatický? Kompozícia záberov je jedna vec, no predlhé to je -pst - intelektuálom to nepovedz! Pointa je fasa, no povedzme si - zasa - pár minút konca nezmierni zdĺhavosť deja pred zvukom konečného zvonca. Myšlienok dosť všakovakých dielo ponúka a predsa nepatrí do špičky euroartového oblúka. P. S. Hudobná skupina Nomeansno má takú pieseň, že Oh No, Bruno! a tento názov ladí i s mojou názorovou voči režisérovmu výkonu strunou.(8.8.2016)

  • Flakotaso
    ****

    Škoda že tam Dumont začal ve druhé půlce motat ty obligátní otázky o náboženství a terorizmu. Já osobně na to nejsem v čistě artovém filmu vůbec zvědavý. Do té doby to bylo čiré vizuální obžerství bez obsahu a to přesně od Dumonta chci a očekávám. Na to ostatní se můžu dívat ve zprávách každý den.(22.1.2012)

  • Jellini
    ***

    Měl jsem problém s druhou polovinou snímku, která mi připadala pramálo provázána s tou první. Jakoby v prostřed filmu chyběla nějaká zasadní scéna + to bylo i tím, že jsme přestali vnímat film skrze hlavní hrdinku, film chtěl být najednou "objektivní" (a na konci se zase vrátil do původní subjektivní roviny). Chvílema je dost čitelné Dumontovo manipulování a v některých pasážích filmu i jisté zjednodušování (si) situace (scénáristicky). Formálně je ale film zajímavý a dostatečně jiný než většina současných filmů. Nejzajímavější zůstává, jaké otázky tento film vyvolává a jaká témata film otvírá. ... Měl jsem možnost ze záznamu a s překladem slyšet několik interview s Dumontem, která mi ale odkryla, že on sám svůj film vnímá a většinu věcí ve filmu čte naprosto jiným způsobem, než jak tomu bylo u mě a u několika málo lidí, se kterými jsem o filmu mluvil. + v jednom z interview "dovysvětloval" myšlenku z filmu o zodpovědnosti člověka, který žije v demokracii, který chodí k volbám. Ve filmu je myšlenka velmi lehce nadhozena a těžko bez dalších indícií samostatně domyslytelná. To mě trochu mrzí, klidně mohl jít v "řečnění" dále.(25.10.2011)

  • Eodeon
    *****

    nejvíce mě zaujala mistrovská práce s rytmem a uplýváním času uvnitř pečlivě odměřených a vnitřně krásně napjatých záběrů. pro nudu nezbyl prostor a naopak ani přehlednost se neztratila. uvítal jsem, jak se Dumont důsledně vyhýbal všem momentům akce, napětí, dramatu a podobným, ačkoliv jich byla plná fabule, v syžetu jsou víceméně opsány elipsami. odečítat film po stránce rozumové i citové nebyl velký problém, v tomto ohledu není Hadewijch náročné dílo. ale jaké to byly city, které snímek vyvolal! velké znepokojení, rozrušení, trýznění odmítáním poskytnout nám úplné vysvětlení každé příčiny každého pocitu, každé motivace každého jednání, ač polopatické motivování suplovala delikátní práce s filmovou formou, jež ve výsledku sugerovala nádech obsaženého citu daleko subtilněji. s nevědomostí a vlastní neschopností doslovně proniknout (přenádherně) víceznačné obrazy je někdy těžké se smiřovat. avšak, Bruno Dumont supluje konvenční narativní postupy hollywoodského stylu vlastními, kupodivu daleko efektivnějšími metodami. aktivně pracuje s výrazovými prostředky jiných uměleckých druhů (se symbolikou barvy jako ze středověkého výtvarnictví, světlem jako v umělecké fotografii, proporcionalitou jako v architektuře, fyziognomií divadelního hereckého zjevu, s napětím mezi pohybem a statikou jako v sochařství atd.) a to ještě více prohlubuje rozměr významů, které nese filmový obraz a bojím se, že žádná z interpretací je nedovede všechny vytěžit. Bruna Dumonta považuji po zhlédnutí všech jeho filmů za předního tvůrce duchovních filmů současnosti, ač mají jeho snímky daleko k účinkům povznášející zbožnosti skrze vjemy obrazu a času. Dumontovy filmy se odvažují ze spektra duchovní skutečnosti zpřítomňovat i to nejtemnější. z některých sálá zlovůle a čirá hrůza intenzívněji, než z nejodpudivějších monster filmového hororu a naturalistické filmové exploatace. a přesto. jeho přísná, inteligentní a nebojácná revize, takřka scholasticky houževnatá, má jen pramálo obdob a přitom nabízí nebývale potřebné vzruchy, záchvěvy nepoznaných možností, jak interpretovat ta takřka nepostižitelná, niterná hnutí lidských životů.(27.6.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace