poster

Šírin (festivalový název)

  • Írán

    Shirin

Drama

Írán, 2008, 92 min

  • Skleníky
    *****

    V Shakespearovi byli dvojí herci na podiu, zde jsou v kině dvojí diváci - dohromady sledující perský příběh. Příjemný i když ne zas tak originální koncept. Trochu podobné zdvojování v chuti třešní - fil x nefilm/natáčení.(15.4.2015)

  • Caym
    **

    Sledovat tváře tolika hereček na tolika minutách člověku přichystá hned několik překvapení: a) během filmu si nemůžete odpustit fyziognomický rozbor tváří hereček - aneb najdi deset rozdílů (všechny mají rovný nos ?) b) během filmu často zapomenete film sledovat, a to z jednoduchého důvodu: není co sledovat c) všechny herečky si koušou nehty, upravují šátek a nechávají jednu až tři slzy skanout po svých dokonalých tvářích d) princezna přehnaně intonuje, princ pro změnu neintonuje vůbec e) mnohem zajímavější by bylo natáčet reakce lidí v obecenstvu na reakce hereček na plátně f) některé herečky vypadají znuděně (mají tak vypadat?) g) v obecenstvu jsou i chlapi, hustý! h) pointa celé ubrečené princeznovské a hlubokomyslné ságy je ukryta v posledních minutách filmu, takže vyděržaj pijaněr(2.8.2011)

  • Ony
    *

    Tenhle způsob zobrazování, kdy nevidíme to, co nás zajímá, ale toho, kdo se na to dívá, je přece známý už dávno a ve filmu se používá celkem běžně. Takže experimentálnost tohoto filmu spočívá jen v tom, že tento trik sledujeme v celé celovečerní stopáži, a to mě teda nenadchlo.(27.7.2011)

  • Rosana
    ***

    Jak hodnotit tento film? Fakt nevím, protože něco takového nedokážu porovnat vůbec s ničím. Oceňuji originalitu nápadu. Film připomíná rozhlasovou hru, protože nevidíme, co vidí divačky. A my vidíme ty divačky. Jsou to pěkné divačky, takže je na co koukat a zároveň si můžete dovolit být nepozorní a uniknout do vlastního světa myšlenek a nápadů. Neříkám, že z nudy, ale během filmu jsem vymyslela spousty geniálních nápadů...(1.8.2011)

  • liborek_
    ***

    Navzdory několika působivým momentům, které se mě od mého dojmu pokoušely zviklat, jsem nebyl s to uvěřit, že ty divačky se skutečně dívají na ten film, který my slyšíme. Nebyl jsem schopen spojit si příběh vyprávěný na pozadí se zaujatými pohledy snímaných tváří; vnímal jsem dva rozdílné filmy, přičemž jeden z nich byl, z mého rýpavého pohledu, vykonstruovaný naprosto nezávisle na tom druhém. Také proto pro mě nebylo žádné překvapení, když jsem se později dozvěděl, jak tento film vznikal. Nicméně zcela bez účinku Šírin není a podnětů k přemýšlení o tom, co je to vlastně film, jak film vnímáme a jak tvůrci filmů vnímají nás - diváky, lze v těchto devadesáti minutách nalézt poměrně dost. (Ovšem z tohoto pohledu je vlastní příběh Šírin nepodstatný a film by se mohl stejně dobře jmenovat Alí Baba, Sněhurka nebo třeba Chomejní...)(8.8.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace