Jazzový zpěvák

Celkom ma prekvapuje tunajšie pomerne nízke hodnotenie, asi zato môže priamočiarosť deja. Ale tá je práve dôvodom, prečo film The Jazz singer má také rýchle tempo. Zápletka je síce jednoduchá, ale ak sa nad ňou zamyslíme, generačné rozdiely a predstava rodičov o budúcnosti ich detí sú staré, ako ľudstvo samo a budú nás sprevádzať až do súdneho dňa. Takže určite by som nezamieňal jednoduchosť za naivitu. Ku koncu už naberá film dosť na obrátkach a divák nemá po niekoľkých zvratoch poňatia, ako to celé skončí, takže mi nakoniec poriadne odľahlo, keď zvíťazil zdravý rozum a film skončil jediným logickým záverom. Ten je zároveň dôkazom moderného myslenia scenáristov a režiséra filmu. Chudák Jack sa musel pritom cítiť ako medzi mlynskými kolesami, pritom vlastne o nič nešlo. Ale aj o hľadaní kompromisov je tento film. O revolučnej technickej stránke už bolo popísané toho veľa, ja len doplním dojmy z jednej sekvencie, keď Jack spieva svojej matke, náhle prichádza jeho otec, povie "stop" a ja som s otvorenými ústami čakal, či sa začne vo filme rozprávať, alebo sa znova vráti k medzititulkom. Toto sú momenty, ktoré tvoria filmové dejiny. (08.03.2013)

Jazz Singer přinesl filmovému divákovi poprvé synchronizovaný zvuk s obrazem. Jiné výjimečnosti už ale nikoli - sentimentální příběh o střetu generací, o povinnosti vůči své rodině a zároveň kariéře žádným způsobem nevybočuje (spíše se ztrácí) v řadě dalších tuctových dojemných filmových historek. Ani použití několika filmových technik (hlavně dvojexpozice) ho na konci dvacátých let nedělá už ničím novým. Zvuk do filmového světa nevtrhl jako stoprocentní a úplný - v tomto i v dalších snímcích rané zvukové éry se mísí mezititulky s mluveným slovem ("part-talkies") a nesmí chybět zpěv. Tak jako se s prvními pohyblivými obrázky na plátně objevuje často tanec, sport a jakákoli jiná činnost ukazující film "v plné kráse", tak se s prvním filmovým zvukem rozeznívá v potemnělých kinech především zpěv. A kam jinam zasadit tolik hudebních čísel než do prostředí hudební revue? A proto je Jazz Singer předchůdcem pozdějších "backstage" muzikálů. (17.05.2006)

Asi skutečně platí, že si historie nevybírá.... Proto musí dostat takhle nevýrazný snímek status historicky zásadního. Tak trochu zábavný, tak trochu melodramatický příběh o samostatně smýšlejícím synkovi, co nectí kořeny a běhá místo toho prosazovat tu "ďábelskou hudbu". Jmenuje se Al Jolson, což dneska asi opravdu nikomu nic neřekne. Nehledě na to, že býval výsadní hvězdou, na níž chodívali davy. Dávno pryč... Dnes divák nesleduje film díky jeho umu. Doufá, že se budu hovořit a hovořit. Jenže ono se to i s tou revoluční zvukovou stopou má všelijak. Jazzový zpěvák je ve většině němý a mluvené části provádí (až na vzácné výjimky) s hudebního základu. Že to byla bomba věřím (ostatně, své o tom ví i postavy z muzikálu Zpívání v dešti), že to dnes nestačí se obávám. Bez souvislostí film nemá šanci, je zkrátka průměrný. (02.03.2010)

Připadám si jako žena, kterou muž nesmírně dlouho uháněl, slíbil ji lásku až za hrob a o svatební noci si do postele přivedl jinou. Tohle měl být první zvukový film? No, nebyl zvukový, naprostou většinu byl němý. Ale je to jen ku prospěchu, protože mečení hlavního hrdiny mi trhalo uši a píchalo až v patách. Říci o scénáři, že je hloupoučký, by byl extrémní eufemismus, on je příšerně blbý. Herecké výkony jsou z pohledu dnešního diváka nepřijatelné, přehrávání je katastrofální. Takže se vrátíme zpět k tématu zvukového filmu, Dickson Experimental Sound Film z roku 1895 zůstane prvním hudebním filmem, kdyby se Jazzový zpěvák stokrát na svoji natřenou hlavu stavěl. (22.06.2019)

V rokoch 1927-1929 sa pri výrobe filmov v Amerike prechádzalo z nemého filmu k zvukovému. Toto obdobie je nazývané part-talkie, je to istý hybrid nemého filmu s krátkymi zvukovými pasážami, zväčša išlo o prerozprávanie deja, či spievanie. Jazzový spevák bol priekopníkom vo filmovom svete, kde sa striedali klasické medzititulky so spievaním vtedajšej hviezdy Al Jolsona. Samotný film však zostal ďaleko za očakávaním, táto srdcervúca melodráma s teatrálnymi gestami a mimikou tváre, aké poznáme z raných čias kinematografie, ma neuspokojila. (17.01.2012)