Mléko strachu (festivalový název)
-
Teta asustada, La
-
Milk of Sorrow, The
Drama
Peru / Španělsko, 2009, 94 min
Režie:
Claudia LlosaHrají:
Magaly SolierObsah
-
Fausta trpí syndromem, který nasála s mateřským mlékem. Jde o psychické onemocnění dětí narozených ženám, jež byly v Peru znásilněny v dobách hrůzné války 70. let. Válka je dávno pryč, ale Faustě ukradla duši i dětství. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím: za neustálého strachu ze znásilnění si chrání svou nedotknutelnost tím, že si zasunula do lůna bramboru... „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu, kdy rolí Fausty potvrzuje, že spolu s režisérkou za ty čtyři roky, které uběhly od jejich společné prvotiny Madeinusa, prošla dalším intenzivním uměleckým zráním. (Cinema Mundi)
Fausta trpí syndromem, který nasála s mateřským mlékem. Jde o psychické onemocnění dětí narozených ženám, jež byly v Peru znásilněny v dobách hrůzné války 70. let. Válka je dávno pryč, ale Faustě ukradla duši i dětství. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím: za neustálého strachu ze znásilnění si chrání svou nedotknutelnost tím, že si zasunula do lůna bramboru... „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu, kdy rolí Fausty potvrzuje, že spolu s režisérkou za ty čtyři roky, které uběhly od jejich společné prvotiny Madeinusa, prošla dalším intenzivním uměleckým zráním. Komentáře uživatelů k filmu (20)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Nejlepší cizojazyčný film .. ... .. ... ... Zlatý Medvěd(7.6.2009)
-
Renton
44. MFF KV .. Scénář: Claudia Llosa .. Ucpaná vagína, klíčící brambor, ustrašený prs, mléko, svatby a květiny. Peruánský venkov. Pohřeb, střelená sestra. Proto.(7.7.2009)
-
Marigold
Chvílemi jsem se bál, aby se mi tahle křehká vizuální báseň o nevinnosti a čisté duši nerozplynula před očima jako chmýří pampelišky. Zážitek na pomezí slz a gurmánského opojení brilantní formou!(20.2.2010)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,543,515║(21.8.2010)
-
CheGuevara
Mléko strachu, to je především sebevědomý peruánský art. Tvůrci ví, co chtějí sdělit, a jdou si za tím stůj co stůj. To je na jednu stranu obdivuhodné, na tu druhou však o něco méně. Pasivní a odevzdaná Fausta je ztělesněním mého diváckého utrpení. Chápu, že hlavní hrdinka reprezentuje traumata peruánské společnosti, ale to celé je podáno bez jakéhokoliv uměleckého pnutí a rizika. To zůstalo za zavřenými dveřmi Faustiny kamenné tváře. Avšak na filmu oceňuji, že svoji domovinu tvůrci neprezentují jako turistické lákadlo, ba snaží se jakékoliv zákoutí peruánského života zaobalit do těch nejbanálnějších lokací. A tak nebýt té Fausty...(26.2.2010)
-
molotov
Těžko se to popisuje. Místy tak divné a artistní, až mi to lezlo na nervy, jindy moc krásné a poetické. Každopádně nelituju.(18.2.2010)
-
Botič
Pravý a nefalšovaný karlovarský porod ( vážně jsem myslel, že v sále umřu ) o jednom bramborovém pilopantovi.(6.7.2009)
-
bassator
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - 30%(6.7.2009)
-
asLoeReed
Mléko strachu je v kostce lyricko-realistický a tyrkysový film. Jeho peruánská chuť vyniká neuvěřitelně rozvrženou barevností v mizanscéně, matné odstíny pastelových žlutí, růží, purpurových a sivě bronzových, mořsky zelených a květových tónů kouzlí a na film se dá dívat třeba jen s ohledem na to. Dlouho jsem neviděl tak barevný film - je v tomto způsobu výrazný stejně jako třeba Zvětšenina.(24.2.2010)
-
Chrysopras
Na vítěze Zlatýho medvěda jsem byl opravdu zvědavej. Je to zvláštní film, který řeší pro Středoevropana dost neuchopitelný téma - a proto na mě film působí divně. Už ten úvod... Ale je to zajímavá sonda do života v Peru a hlavní představitelka je zvláštním způsobem charizmatická. Vlastně se to těžko hodnotí, z čehož mi vyšlo 60 %. A vůbec nejzvláštnější jsou asi ty zpěvy - uvědomuju si, že režisérka při přebírání ceny taktéž zpívala - neuvěřitelná směs krásy, smutku a dost šílenejch "textů"! ( 44. KVIFF )(16.7.2009)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 2010 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)
-
Toto
Keď som sa po piatich minútach dozvedel, že Fausta má v kunde zemiak, tak zbytok filmu som myslel iba nato. Nedalo sa tomu vôbec ubrániť.(5.4.2010)
-
DavidS.
Vyplašená nebohá dívka s bramborou ve vagíně má být svéráznou artovou výpovědí o následcích peruánské pohnuté historie...Možná...Pro mě osobně utrpení sledovat tuhle zpomalenou hrdinku, která se filmem plouží jako němá výčitka, zosobněné memento a teskný indiánský zpěvník...Bez emocí, bez děje, bez tempa...A lítost, že Oskara nedostala Bílá stuha...(18.3.2010)
-
jamalka
Snímek, který ukazuje, jak těžký je život indiánů v dnešním Peru. Hlavní hrdinka musí těžce bojovat se svým strachem a poznává zradu bohatých bělochů, která poukazuje na historické souvislosti.(13.7.2009)
-
Kali4
Velmi pomalý film, což potvrzuje velice jednoduchý, lineární příběh, natažený do poměrně dlouhých devadesáti minut, o tom, že psychické problémy hrdinky zemřely s její matkou a ona si to dlouho odmítá připustit, protože znásilněná a v důsledku toho asi i dost netečná a otupělá (což vyplývá z úvodního monologu) matka ji celé dětství dusila svým traumatem (matka je obětí i „viníkem“ – zní to hnusně?). Právě dceřina zděděná otupělost, neschopnost vymanit se z mrtvých vazeb a možná i trochu lenost začít nový, skutečný život, jsou alarmujícími tématy, jimiž film bije na poplach a která pravděpodobně zasáhla válečnou i poválečnou generaci lidí z Peru. Celková pomalost je ještě markantnější s tím, jak opožděně hrdinka reaguje, jak jakoby se strachem z něčeho neznámého váhá s každým krokem vpřed a jak se scény opakují (opětovné otevírání vrat, další a další cesty domů z práce). Navíc chybí finální zvrat, jenž je nahrazen pouze konečným důsledkem chování a jednání ústřední postavy. Toto všechno určitě spoustu diváků odradí minimálně od opakovaného zhlédnutí snímku, což bylo patrné i na usínajícím publiku v sále. Pokud ale zůstanete pozorní a čerství, tak si například všimnete místy nápadité a životné kamery (závěrečný vítr ve vlasech a pohled na moře) a vcelku jednoduché a širšímu publiku přístupné symboliky (shýbnutí se k umírající matce v prologu vs. přivonění si k rozkvetlé květině v epilogu). Ačkoli mi pomalejší způsob vyprávění nevadí, nemám rád samoúčelně rozvleklé filmy, které zbytečně protahují myšlenku a příliš okatě hrají na divákovy emoce (viz taktéž karlovarské Camino). Samoúčelnosti ani okatosti jsem si ale ZDE nevšiml. Měl jsem sice sem tam tendenci zařvat na dívku: „Tak už tam běž, když na tebe volají!“, ale vždy jsem se udržel. Nenudil jsem se a z finále jsem měl navíc příjemný pocit. Nejlepší film (nepočítám dokumentární kousky), jaký jsem loni ve Varech viděl.(5.6.2010)
-
Kaluž
Porota na Berlinale zase neměla do čeho píchnout. Naprostá nuda, bod je za ty originální písně.(15.7.2010)
-
Hank
Těžko se hodnotí něco, co si nechtěně ještě před filmem vyspoiluju ve stylu komentáře (Toto): "Fausta má v kunde zemiak ", což ve své podstatě ovlivní vše a stejně tak jako je dost těžké sledovat něco tak bytostně jemného, křehkého a jihoamericky artistního jinde než v kině.(12.4.2010)
-
xargos
V úvodu filmu rozhovor mezi lékařem a strýcem Fausty - ani jeden nechápe toho druhého. Jeden říká, co by se mělo udělat, druhý vysvětluje, proč jsou věci, jak jsou. Žádné řešení... Mléko strachu je zvláštním příběhem. I když jde o věci vážné, má velmi tichou až klidnou atmosféru. Napětí je pod povrchem všeho dění, nefunguje tu žádná optika naší civilizace, zapomeňte na slovo "akce". Jedinou stopou po ní je klavír prohozený oknem - divák přichází po akci, opět do ticha, klavír leží mezi střepy a zahradník říká: "je rozbité, ale stále zpívá..." Jako by to řekl o samotné Faustě, která má ve svém srdci strach a zatím se ho neumí zbavit. Možná, až pohřbí matku v jejich vesnici, rozpustí se mlha v jejím vědomí, roztáhne poraněná křídla... přinejmenším má k tomu nakročeno... Druhý celovečerní film režisérky, po debudu Madeinusa (2006) příběh posunutý doslova v časoprostoru - z téměř izolované vesnice, kde sní hlavní hrdinka o cestě do Limy a životu tam - do Limy, jejího předměstí. Obě hlavní postavy ztvárnila s odstupem tří let Magaly Solier.(4.3.2011)
-
Chapocka
Na film jsem šla víceméně "náhodou" v rámci loňského ročníku MFF KV. Dobře jsem udělala. Na to, jaké téma zpracovává je velmi jemný, nenápadný, a přitom emocionálně silný. Výtvarně překrásný snímek (barevnost, široké záběry na krajinu, detaily obličeje...) Pro mě zajímávý "výlet" do úplně cizího světa, kde duchové, pohanské mýty a lidové pověry mají stále své místo. Vedle Panny Marie, květin, svatebních šatů a telenovel. Krásná hudba, hlavní představitelka (Magaly Solier) je na své mládí výjimečně citlivá, talentovaná a charismatická herečka. Jedním slovem SÍLA.(24.8.2010)
-
Gurru
Jedno z největších zklamání. Přišlo mi, že snaha o autenticitu je tu až příliš přehnaná, přičemž film sám o sobě ve mně nevzbuzoval absolutně žádné emoce. Což je u takovéhoto sociálního dramatu rozhodně špatně. Přestože téma bylo rozhodně zajímavé a snímek se za každou cenu snažil být co nejvíce zasahující, veškerá empatie s hlavní hrdinkou nebo kýmkoli jiným mě naprosto míjela. Dokonce ani netečná protagonistka, přestože její postava byla založená na skrývání emocí, mě nijak nezasáhla. Nejlepší scény byly paradoxně ty vyplňující, to znamená venkovské neutuchající svatby a veselice, povinně radostné za každých okolností, v kontrastu s pohnutým osudem hlavní hrdinky. Celkově ale šedý podprůměr a jedna velká, nevyužitá šance. Nic moc na to haló, co se z toho dělalo.(12.3.2010)
