Režie:
Čeněk DubaKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Bek, Svatava Hubeňáková, Jiří Vala, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý (více)Obsahy(1)
Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)
(více)Recenze (87)
Vždy v zimě nás nějaká televize oblaží příběhem dvou nejslavnějších umrzlých v českých dějinách. Pánové Hanč a Vrbata se zachovali jako mnoho jiných před nimi i po nich a hrdinně zahynuli v krkonošském bílém pekle. Právě scény ve sněhové vánici mě nepřestávají bavit. Ostatek je jen ilustrace krkonošské idyly s nádechem sociální kritiky. ()
V dětství jeden z mála hororů, které byly k vidění. Umrzlý umrlec s bílým (ojíněným) obočím mne strašil ve snech. K tomu ta dramatická hudba. Brrrrrrrrr! Ta jména (Hanč a Vrbata) jsem doposud nezapomněl. Ale i po letech působivý film, byť ta sportovní motivace, která vedla k tragédii, je pro mne vlastně dost nepochopitelná ()
Škoda té ideologie, i když jí tam nebylo tak moc vezmeme-li v úvahu rok vzniku filmu. Smrt obou závodníků je vlastně nejtragičtější údalostí z prostředí lyžařských závodů u nás. Příběh bere za srdce hlavně proto, že se jeden z hrdinů vrátil pro kamaráda. Dokonce dal Vrbata svému druhovi i svůj kabát, jak se později zjistilo. I naše hory umí být kruté a umí brát životy a nelze je podceňovat. Synové hor jsou smutným příběhem o lyžařském závodě a hrdinství. Bohužel příběhem se špatným koncem. Také se přikláním k většině - ta závěrečná sněhová bouře brala dech i doma v teple na gauči. Tenhle příběh by si rozhodně zasloužil modernější verzi oproštěnou od té ideologické omáčky. * * * ()
Závěrečná pasáž se samotným závodem je uhrančivá a patřičně drsná, ale příliš krátká a uspěchaná. Důvodem je rok vzniku, protože v padesátých letech nešel natočit ani sportovní film, aby na něj nebylo naroubováno sociální drama. Tvdrý život v Krkonoších pozdního Habsburského mocnářství si o to v očích soudruhů z Barrandova přímo říkal, takže většinu stopáže zabralo tkalcovské tření bídy s nouzí. Josef Bek se svým živelným herectvím utáhl i tohle, ovšem šance na působivý surival byla promrhána. ()
Na svou dobu poctivě natočený >osudový< film o sportovním srdci a nerozlučném přátelství. Přes jistou zidealizovanost postav i filmařského pohledu na život v krkonošských chaloupkách před první světovou válkou lze říct, že tenhle více jak půlstoletí starý film neztratil - právě v oné poslední čtvrtině, popisující skutečný příběh dramatického velikonočního závodu l.p. 1913 - nic ze své poutavosti a napětí, ba řekl bych, že ona cca čtvrthodinová scéna sněhové bouře patří svým ztvárněním ku zlatým hřebům české filmařiny... Tři hvězdičky za film a jedna navíc právě za to fatální ledové drama nakonec. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (10)
- Natáčelo se v Horní Rokytnici, kde stála Hančova (Josef Bek) chalupa. Dále se filmovalo ve Skiareálu Bosíno, ve škole v Rokytnici nad Jizerou, na Labské boudě ve Špindlerůvě Mlýně, na Vosecké boudě v Harrachově a v Polsku v městečku Piechowice. V závěru filmu pak můžeme vidět Hančův pomník, který se nachází v Krkonoších. (Cucina_Rc)
- Josef Bek byl nelyžař a musel být dublován. Po uvedení filmu dostával pozvání k lyžařským závodům. (ČSFD)
- Film se točil i při teplotách dosahujících -22 stupňů Celsia. (M.B)
Reklama