Reklama

Reklama

VOD (1)

Eli putuje postapokalyptickým světem a neustále bojuje s nejrůznějšími gangy, některé z nich jsou i kanibalové. Celou dobu mu dělá společnost jedna kniha, ale on ji nikomu neukazuje. Eli jednoho dne dorazí do města, kde si chce nechat nabít jeden přístroj, ale to bude trvat hodiny. Jde tedy do baru, kde chce vodu, ale než mu ji krásná Solara donese, začnou se tam s ním prát místní. Eli všechny zabije, což udělá dojem na místního „starostu“. Carnegie mu nabízí práci, ale Eli ji odmítá s tím, že musí jít dál na západ. Carnegie ho přesvědčí, aby zůstal alespoň jednu noc. Eli dostane najíst a napít a Carnegie mu dokonce pošle Solaru, aby se s ním vyspala. Eli ale Solaru odmítne, jenže ona zase odmítne odejít, protože její matka žije s Carnegiem a on by jí ublížil, pokud by úkol nesplnila. Solara bude klidně spát na zemi, jak sama nabízí. Eli se s ní podělí o jídlo, ale před jídlem se společně pomodlí. Solara si všimne i toho, že má Eli u sebe knihu. Následujícího dne se Solara vrací k matce a před snídaní se s ní pomodlí. V tu chvíli Carnegiemu dojde, že Eli má u sebe Bibli, což je kniha, po které už velmi dlouho pátrá a za kterou mnoho lidí zaplatilo svým životem. Carnegie okamžitě běží k Elimu, ale ten je už pryč. Carnegieho muži zastihnou Eliho ještě ve městě, ale on je skoro všechny zabije a Carnegie je navíc postřelen. Eli míří z města a přidá se k němu Solara, ale on ji odstrčí. Solara ale pokračuje sama a málem ji zabijí kanibalové. Eli ji zachrání a přibere ji k sobě. Dvojice se na noc utáboří v bývalé chladicí věži jedné elektrárny a Solara konečně vidí Bibli. Chce ji vzít do ruky, ale Eli jí to nedovolí. Dalšího dne pokračují v cestě, ale Carnegie a jeho lidé jsou jim v patách... (TV Prima)

(více)

Videa (7)

Trailer 2

Recenze (1 124)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je zajímavej asi jako zpráva, že v jihovýchodním Vietnamu zlevnili jabka. Na začátku je chlap v lese, ve kterým velmi teatrálním způsobem zabije jakéhosi křížence kočky a velké konzervy. Pak je střih a chlap - turista si to štráduje silnicí, cestou potká nějakou bandu imbecilů, tak je sejme a jde dál. Pak je střih a turista je ve městě, kde si dojednává nabití mobilu. Pak je střih a turista je u baru kde si dojednává láhev vody, je mu řečeno že láhev vody je drahá záležitost, tak hodí na na bar upocenej šátek ze svý hlavy, barman koukne a drsně zasyčí, ještě přitlač a turista skutečně přitlačí a přihazuje prošoupané špinavé rukavice, pak následujou významný pohledy, který mají zřejmě nazančit, že turista za vodu opravdu velmi draze zaplatil. Pak se ukazuje, že jsou v hospodě samý imbecilové a tak je turista všechny sejme. Pak se na scéně objevuje druhý hovado, který pro změnu sbírá knížky, zřejmě vášnivej čtenář. Vášnivej čtenář zjistí, že turista má taky nějakou knížku, tak jí chce. Turista jí odmítne vášnivýmu čtenáři dát a radši zmasakruje větší část čtenářovi bandy. Turistu to už nebaví a chce jít na další procházku. To se ale nelíbí vášnivýmu čtenáři a zaúkoluje svýho pohunka ať turistu zastřelí. Pohunek vystřelí a turistu trefuje do zátylku. Čekalo by se, že se turista skácí k zemi, ale kdepak, turista se v klidu otočí, kulka nekulka, zamíří přímo na pohunka, který je od něj tak na 50cm a vystřelí. Čekalo by se, že pohunek tu kulku musí jasně slíznout ,ale kdepak pohunek stojí jak kdyby se nechumelilo dál, za to vášnivý čtenář se zničeho nic začne svíjet v bolestech. On je sice několik desítek metrů od pohunka, ale koho to sere, prostě kulku slíznul vášnivej čtenář a hotovo, kdyby se v tu chvíli ve filmu objevil Vlasta Burian, nedivil bych se. Po téhle střelecké vychytávce se turista otáčí a definitivně odchází na další procházku. Zbytek filmu nemá ani cenu popisovat, protože se nese ve stejným duchu, jak ze strany turisty, tak ze strany vášnivýho čtenáře. Ovšem pozor !!!! Jako zlatý hřeb večera přijde finální rozuzlení a to je v kontextu s přechozím dějem tak blbý, že kdyby žirafa porodila jahodovou zmrzlinu bude to mít větší logiku. ()

Reklama

viperblade 

všechny recenze uživatele

Ou, to zase byl jednou film… Takhle, s většinou (vyřčených či nevyřčených) myšlenek souhlasím (např. že náboženství samo o sobě není špatné, ale lidi jej zneužili). To bez debat. Některé scény byly efektivní, to taky přiznávám. A byl jsem rád, když se na plátně objevil Ray Stevenson (alias Pullo z Římu). Do této chvíle je vše fajn. Jenže, v tomhle filmu je několik vyložených WTF momentů, kvůli kterým prostě nemůžu jít výš, než na tři hvězdy. Náznaky SPOILERŮ! Denzelova neprůstřelnost nebo ta šokující pointa na konci, kdy jsem fakt přemýšlel, jestli si ze mě někdo nedělá prdel… Konec SPOILERŮ! The Book of Eli není zas tak špatný film, jenže vedle tematicky podobného snímku The Road vypadá stejně věrohodně, jako Slovensko ve finále Mistrovství světa 2010 v JAR. Kdyby si odpustili ten závěr, šel bych možná o něco výš. Je to škoda… ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Původně mě ta křesťanská propaganda hrozně srala. Denzel s ní chodil od ruiny k ruině a každýmu cpal knihu, která dokáže odpovědět na všecky otázky. Jenže celá tahle reklama na církev, Ježíše a jeho spasení se odehrávala v tak luxusním prostředí, že špatně hodnotit prostě nemůžu. Akce byla totiž špičková. Denzel ze sebe vysoukal to nejlepší, co dokázal a mělo to energii, jako dlouho žádný takový film. Nedávno jsem například viděl Cestu, a ta, i když se odehrávala v podobném světě, nudila jako blázen. Nevím proč, nedokážu to pochopit. Sám rád čtu knihy z takového světa a vidět filmy také není na škodu. Pár takových už je. Ten pocit, že jste na světě sám nebo že je pár lidí a zbytek jsou mutanti, nebo sráči je zajímavý. Dá se z toho hodně vytěžit. Už jenom proto bych tu křesťanskou myšlenku v tomhle filmu nezahazoval. Ono to vlastně mělo důvod. Kniha přežití je tak hodně zajímavý film, který dokázal to, že se o něm mluví. A to je dobře. Když se o filmu mluví je lepší, než aby zapadl do šedivého průměru. Což zdejší uživatelé s přehledem dokázali. Většinou v tom ale hledali něco více, protože ten film k tomu nabízí. Ona myšlenka celého příběhu totiž nutí zdejší všeznalce nad filmem přemýšlet a stejně nakonec vysledují, že to je velká zhovadilost. To já nad filmem nepřemýšlel, prostě jsem si užíval vizuální orgasmus, a taky to nakonec tak vypadá. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

May there be a light... Za sebe bych řekl, že je hodnocení Knihy přežití zde na ČSFD jedním z nejnevěrohodnějších, a zasloužilo by si zvednout minimálně o patnáct procent. Je mi jasné, že většinu českých ateistů dokáže naštvat posledních dvacet minut filmu, ale jinak házení do odpadu nechápu. Ještěže naši slovenští bratři (kde je mimochodem na školách povinná náboženská nauka) alespoň trochu tahají rank směrem nahoru, a snímek tu nekončí v černých barvách. Ale k věci: na promakaném dílu bratrů Hughesových mi vlastně nejvíce vadily jen asi tři scény, při kterých jsem si plácal rukou na čelo. Jenže který akční trhák se dnes dokáže vyhnout úsměvně trapným okamžikům, kde si inteligence vzala dovolenou? Je tu sice pár dementních scének, ale ty na atmosféře neubírají. Jinak je totiž Kniha přežití velmi příjemnou post-apo oddychovkou s osvědčenými herci (Titus Pulo, motherfuckers!), až nečekaně výbornou hudbou, a hlavně je putování po boku Washingtona zatraceně candy. Šedo-hnědo-bílo-žluté scenérie - ač tvořené na PC - vypadají na plátně úchvatně. A prý žádné akční scény, ano? Asi jsem byl na jiném filmu, bylo jich zde tak akorát! Ostřelování domečku pak řadím mezi nejvíce sexy kamerové průlety historie. Ke konci stopáže jsem se dále rád nechal unést "vysvětlujícím a rádobyšokujícím koncem" - jen bych to celé utnul cca o pět minut dříve... Ale jak říkám: celkově je The Book of Eli zatím největším překvapením roku 2010. A na ústřední hudební motiv nezapomenu. ()

Galerie (90)

Zajímavosti (20)

  • Sluchátka, která se objevila v několika scénách, jsou jedny z nejkvalitnějších, které byly v době vzniku snímku na trhu. Jedná se o Beats By Dr. Dre od Monster Cable. (Killaz)

Související novinky

Oldman opět zlý až do morku kostí

Oldman opět zlý až do morku kostí

06.02.2012

Za hlavní roli v špionážním dramatu Jeden musí z kola ven si právem vysloužil nominaci na Oscara. Teď se ale vrací k poloze, která je mu nejbližší. Pamatujete na časy, kdy byl králem hollywoodských… (více)

Jaden Smith zachraňuje taťku... a Shyamalana

Jaden Smith zachraňuje taťku... a Shyamalana

12.11.2011

Znělo to zpočátku hodně nepravděpodobně, ale zdá se, že k tomu opravdu dojde: Will Smith a jeho potomek č. 1 si spolu zahrají v postapokalyptické sci-fi M. Night Shyamalana One Thousand A. E. Stopne… (více)

Shyamalan, Smith, Smith a výpravná sci-fi?

Shyamalan, Smith, Smith a výpravná sci-fi?

06.04.2011

Manojovu kariéru může spasit jedině zázrak. Na jeho poslední filmy už se téměř nedá koukat, a když to náhodou někdo udělá, tak spíš pro tu srandu, jak moc špatné jsou. Poslední vládce větru na sebe… (více)

Futuristická Bible?

Futuristická Bible?

28.01.2009

Někdy z těch hollywoodských námětů zůstává rozum stát. Ale staré pravidlo pro tvorbu dobrých příběhů praví: „Vymysli co největší šílenost a pak ji publiku naservíruj nejlíp, jak umíš.“ Někdy to vyjde… (více)

Reklama

Reklama