Obsahy(1)
Jaký osud měla poslední slova obětí justičních vražd z padesátých let? Ti, kterým byla určena, na ně často čekali více než půl století... Dokument přiblíží poslední okamžiky těch, kteří byli (ač nevinní) odsouzeni za komunistické éry k smrti a byla na nich tedy spáchána justiční vražda. Je ale také snahou tvůrců reflektovat, jak se s jejich příběhy a křivdami na nich spáchanými vyrovnala česká společnost téměř dvacet let po pádu komunistického režimu. V dokumentu přiblížíme osudy vybraných osob, které jsou reprezentativním vzorkem tehdejší společnosti: ukazují, že totalitní moc zabíjela bezohledně lidi všech profesí i různých společenských vrstev. Osamocený statečný člověk neměl šanci říct nikomu pravdu o svém příběhu. Svěřil vše do dopisů, které však většinou k adresátům vůbec nedorazily. Zůstaly v archivech. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Za sebe mohu pouze dodat, že tento vynikající a sugestivní dokument je důstojným připomenutím statečných lidí, kteří byli sprostě zavražděni, a rozproudí snad další debatu nad uznáním komunistické strany jako zločinecké organizace. Jsem velice rád, že jsem se mohl osobně účastnit na výrobě dokumentu, promluvit v něm a tvůrcům mohl osobně poděkovat za mě, mou rodinu i Rudolfa Fuksu. Dramaturg Josef Albrecht: "Filmem jsme chtěli sdělit především to, že komunisté byli vrazi, a kdo říká, že ne, lže. Pokud z filmu budete na konci smutní, bude to přesně to, co jsme chtěli." ()
Přesně tenhle dokument by si měli pustit lidé, kteří stále podporují komunisty. Ukazuje zvěrstva, kterých se tento režim dopouštěl na nevinných lidech, způsob, jakým se komunisté zbavovali jim nepohodlných občanů. Bolest, kterou způsobili rodinám odsouzeného. Jak nechali ty nebohé lidi těsně před smrtí psát dopisy na rozloučenou svým nejbližším, kde se pisatelé snažili s příbuznými rozloučit a dát jim aspon špetku naděje. Ale i toto byla jen hnusná hra tohoto lživého režimu... Škoda, že se na takové dokumenty nedívají ti, kteří v komunismu vidí dobro. ()
Velmi smutný dokument o zrůdné době, ve které měli moc ještě zrůdnější podlidé. Nedoručit dopisy na rozloučenou nejbližším odsouzených na smrt, když ještě navíc moc dobře věděli, že vše je vykonstruované divadlo okolo nevinných lidí, to už chce notnou dávku nehumánnosti. To snad ani spojenci neudělali nacistickým zrůdám z koncentráků při norimberských procesech, kteří by si to mnohem víc zasloužili. Ale co chcete po bolševickém póvlu. ()
Velice působivý dokument, který je účinný tím, že nic nekombinuje, nemlží sebepředváděním se, ale nechává působit holá fakta podávaná tím nejprostším způsobem, což zasahuje přesně a razantně, protože jsou strašlivá. Lidé spolupodílející se na tehdejších politických procesech byli zrůdy. To nebylo o ideologii, které by někdo uvěřil a někdo ne, ale o defektních sadistech, kteří si pro své úchylky našli výmluvy. ()
Představte si: sedíte takhle ve vězeňské cele a při svitu slabé žárovky píšete poslední slova rozloučení pro vaše nejbližší. Ráno před pátou vás potom vyvedou na dvorek, kde se zhoupnete na provaze a budete se dusit tak dlouho, dokud přítomný lékař oficiálně neoznámí vaši smrt. Víte, že jste nevinný a přesto ráno zemřete. V hlavě víří tisíce myšlenek, které se pokoušíte dát na papír, to vše v naději, že dopis pozůstalí potom obdrží. No a ty kurvy rudé ho potom někam založí (nejlépe do spisu), takže si jej většinou mohou přečíst až vnuci popravených. Nějak se mi nedostává slov... ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama