Looper: Nájemný zabiják

Vivat té low-cost sci-fi vlně, které nebrání ani omezené rozpočty, aby mohly věci chytit řádně za pačesy. Rian Johnson potvrzuje své režijní devizy a i s dolarovou oprátkou na krku servíruje propečený příběhový steak s extra omáčkou navrch. V prvních minutách fascinuje schopností prodat základní pravidla, v těch příštích elegantně proplouvá audiovizuálními nápady a pak už se vrhá do spárů polemik o tom, co by kdyby, a má k tomu při ruce sakra schopné herce odvádějící mistrné dialogové i akční kejkle (Willis má dlouhé době opravdu dobře napsané scény). Looper je přehledný a prodává se v rovině srozumitelného vyprávění nejen pro nenáročné popcornožrouty, ale i badatele hledající ve filmových rozuzleních velkou lidskou osudovost. A dokážu si představit, jak na fórech opět začnou probíhat velké diskuze na téma časové paradoxy (které Willis ve filmu umně setře jednou větou). Tempo není až tak dravé a ve druhé polovině se nezřídka pohmatává i po zpátečce, ale ten výživný koktejl budoucích motivů, hrátek s časem a vizuálních lahůdek se nestihne jen tak snadno okoukat. Johnson drží v napětí až do samého závěru a svého diváka odměňuje silným chuťovým jazykem, který posiluje touhu po opakovém zhlédnutí. (08.10.2012)

Osobně mi hlava nebere, jak se z filmu Looper mohl stát takový miláček publika, když jen jeho první polovina nabízí poměrně chytrou a příjemnou sci-fi, zatímco ta druhá je novou verzi Kukuřičných dětí okořeněnou o další paranormální rozměr a místy to působí jako nepovedený pokus parodovat reality show Farmářka hledá muže. Žádný přesah, žádná hlubší myšlenka jen zacyklená podívaná, kde se Emily Blunt schovává do trezoru a snaží se rozsekat překážející pařez, když do jejího života vstoupí smažka v podobě, podivně namaskovaného, Josepha Gordona-Levitta. A co děti, mají si kde hrát? (20.10.2012)

Nevím, kdy přišel onen moment, ve kterém většina hollywoodských tvůrců usoudila, že se nic nevyrovná příběhu o cestování časem, zato vím, že já mám po každém podobném filmu chuť poslat scénáristu na kurz elementární logiky. Dobře, vím, že je to ohraná písnička, ale proč, proč, proč jsou z racionálního hlediska všechny tyhle filmy naprosto nesmyslné? Zaprvé, Looper je postaven na premise, že neexistuje žádná možnost svobodné volby. Ptáte se proč? Protože Bruce Willis si před třiceti lety prožil to, co si má dnes prožít Joseph Gordon-Levitt. (Pokud by se totiž Joseph jen jedinkrát zachoval jinak než kdysi Bruce, znamenalo by to, že jejich životy neprobíhají totožně, a Josephovi by tedy mohlo být jedno, zda Bruce zabije. Vlastní popravu by tím nekonal, protože jeho vlastní život by se odvíjel na základě toho, jak se za třicet let rozhodne někdo úplně jiný.) Shrnuto, podrženo: Joseph je jen robotem bez jakékoliv možnosti zachovat se v jakémkoliv okamžiku jinak než tisíce kopií, které přišly před ním. Zadruhé, myslela jsem si, že kartézský kruh (příčina je důsledkem a důsledek příčinou) patřil do doby Descartese, ale je vidět, že někteří ho spokojeně dokáží narvat do příběhu i v jednadvacátém století a lid bude slintat blahem nad tím, jak geniální konec to má. [SPOILER] Takže Bruce Willis zabil chlapcovu matku a tím z něj udělal zločince. A jelikož kluk byl zločincem, tak Bruce Willis zabil jeho matku. Vidíte to kruhové uvažování? Čin Bruce Willise je příčinou chlapcovy kariéry. A chlapcova kariéra je příčinou činu Bruce Willise. Důvodem toho, proč se stalo A, je B. Jenže důvodem toho, proč se stalo B, je A. [KONEC SPOILERU] Možná si teď říkáte, že ve filmu logiku hledat nemám. A možná máte pravdu. Jenže až budete jednou sedět u zdlouhavého filmu, který ztratí nápaditost v prvních deseti minutách, který má jedinou zajímavou scénu (Willisův příchod na první adresu) a jehož pointu odhadnete již v polovině (přičemž si následujících 40 minut přejete, abyste se pletli), může se stát, že přemýšlení nad celým konceptem příběhu bude tou zajímavější součástí vaší návštěvy kina. Závěrečná poznámka: Ano, uvědomuju si, že vyhnout se v příběhu o cestování časem logickým nesrovnalostem je složité až téměř nemožné. Ale proč tedy na podobné téma neustále točit další a další filmy? (11.10.2012)

Sympatické, zábavné, originální, leč povrchní a logicky děravé sci-fi... Co si z toho vybrat? Zápletka působí poměrně komplikovaně, zpočátku se mozkovny zahřejou nejednomu z vás, jenže následně Rian Johnson selhává v dodržování svých vlastních pravidel. Pokud se vám podaří nebýti hnidopichem a užít si slušnou konverzačku s pár chytlavými akčními scénami a slušivými efekty, jste na správném místě! Nesmíte se však v logice cestování časem příliš přehrabovat a doporučuji také nelpět na charakterech, které jsou poměrně jednorozměrné a nevýrazně zahrané... 7/10 (28.01.2013)

Vidím především nevyužitý potenciál. Slabého režiséra, který nemá skutečné nápady a točí delší televizní pilot, takže se "zatím" neobtěžuje s gradací a profilováním postav (a těch pár slow-motion záběrů za nápady opravdu nepovažuju, stejně jako Levittovo brutálně nevhodné napodobování Willisova projevu za budování charakteru). Zdejší logika cestování časem mi navíc uniká. Kombinuje to časové paradoxy a vznik alternativních dimenzí podobně jako, přičemž si ty dvě teorie logicky odporují. Jenže tenhle film očividně míří jinam než k pobavení s vypnutým mozkem. Nakonec jen mírně nadprůměr a film, na který se brzo zapomene. A mě to hodně mrzí. Sci-fi ekvivalent Lawless, jen méně urážející nenápaditostí a schematičností. (08.10.2012)