Obsahy(1)
Děj se odehrává v Anglii. Detektivové vyšetřují záhadné samovolné noční přesuny mrtvol z márnic na volné prostranství. Tyto věci se dějí v určité lokalitě a při určitých atmosférických podmínkách. Nezbývá než v noci hlídat v márnici. (augmentin)
Recenze (3)
Mé první setkání s tvorbou Stanislawa Lema se nekonalo v oblasti literární, nýbrž filmové, a nedopadlo vůbec špatně. Dlouho mi to náladou a stylem připomínalo Raye Bradburyho, kdy jsem si vyloženě říkal, že by to krásně zapadlo do jeho The Ray Bradbury Theater, ovšem v závěru se to celé překlopilo do zvláštní filosofické nálady, u které se stále nejsem schopen rozhodnout, zda se pod tou fasádou opravdu skrývá nějaká hluboká myšlenka, u níž mi chybí jen kousíček, malinký krok k jejímu definování a převedení z pouhého dojmu do slov, nebo se pod tím nachází prázdno a ten můj pocit je jen pozérstvím člověka, co chce machrovat s tím, že viděl něco, co jiní ne, a teď může dělat chytrýho. Vem to však čert, minimálně za tu podmanivou atmosféru a skvělou jazzovou hudbu si to vysoké hodnocení zaslouží, ať už to myšlenku má či ne. ()
Škoda, že to celé vypadá spíš, jako by si kluci z Polska udělali výlet do Londýna, a tak nějak náhodou mezi procházkami po ulicích města a návštěvami hospůdek natočili film. Protože samotná myšlenka obsažená v Lemově předloze se nachází i zde - neschopnost přijmout svými naučenými myšleními a postupy něco, co se vymyká daným stereotypům a zkušenostem, eschnopnost přijmout zázrak řekněme, ať tím myslíme cokoliv. Pro někoho může být zázrakem i šíření angíny, pro jiného fungování těla, pro dalšího probuzení se do nového dne - každodenní zmrtvýchvstání. Natočené je to poměrně slušně, navzdory výletním vycpávkávkám, slušně zahrané, a sktečně to spíše připomíná nějaký díl Krajních mezí, Zóny soumraku, Hitchcock uvádí nebo Divadla Raye Bradburyho. Jen se mi sem osobně nehodila ta jazzová hudba. Chápu, že v době vzniku ji tvůrci měli spojenou se Západem, ale jazz je o improvizaci a náladě, něco jako surrealismus ve výtvarném umění, jenže tady to chtělo něco jako chorály a hymny. ()
Podle scénáře Stanislawa Lema ()