Stolečku, prostři se!

Televizní pohádka z německé produkce Stolečku, prostři se! z roku 2008 dlouho unikala mým očím a tak jsem ji shlédl až na začátku roku 2020. Pravda je, že jsem nikdy nijak pohádky bratří Grimmů nevyhledával, protože jsem vždy měl raději ty naše české. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce Stolečku, prostři se!, na kterou jsem byl zvědavý hlavně z toho důvodu, jak si povede v konfrontaci z kvalitními starými pohádkami. Hlavním hrdinou byl nejmladší ze tří bratrů Max (Remo Schulze), který nebyl zrovna šikovný a jeho otec mu neustále něco vyčítal. Jednoho dne jeho dva starší bratři Emil (Franz Xaver Brückner) a Jockel (Christian Polito) odešli do světa, aby se naučili nějakému řemeslu a tak se spolu rozloučili, i když jim Max záviděl. Toužil se také prosadit a získat respekt nejen u svého otce (Helmut Zierl), ale rovněž u dívky z vesnice jménem Lotte (Linn Sara Reusse), kterou chtěla matka (Karin Thaler) provdat za syna bohatého statkáře, protože neměla manžela a peníze. Jednou měl napást mluvící kozu a i když to udělal, mlsná potvora si stěžovala u pantáty a i když Max tvrdil, že se nažrala dost, otec věřil spíše koze. Zklamaný Max tedy další den odešel do světa, ale slíbil otci i Lotte, že se někdy vrátí domů a krásnou dívku si vezme za ženu. Na cestě do světa zachránil psa, kterého chtěl jeho pán zbít a tak už kráčeli dva. Zanedlouho byl v lese napaden lupiči (náčelník Ingo Naujoks), kteří mu sebrali jediné jídlo a tak měli oba hlad. Potom narazili na pěkný dům chudého krejčího (Winfried Glatzeder), u něhož díky své poctivosti dostali najíst a dokonce se u něj začal učit řemeslu. Nešikovný Max si dost užil, než se naučil šít, nicméně ho napadlo vyrobit kalhoty s kšandami, které do té doby nikdo nevyráběl. Krejčí novému vynálezu nevěřil, jak se však ukázalo, byl to zlomový moment pro všechny. Jednoho dne si totiž přijel bohatý pán (Dietmar Bär) pro peníze za pronájem domu, ale krejčí ani jeho žena (Ursula Karusseit) neměli peníze. Boháč tedy souhlasil s tím, že si od krejčího koupí nějaké kalhoty místo nájmu, ale žádné mu nebyly dobré, dokud si nevyzkoušel ty od Maxe. Byl s nimi tak spokojený, že zanedlouho přivedl další pány, kteří si je nechali ušít a brzy je nosili lidé po celé zemi. Spokojený krejčí pochopil, že se Max přece jenom dokázal vyučit svému řemeslu a tak se s ním rozloučil a za odměnu mu dal na cestu známý obušek v pytli. Cestou domů zmlátil obuškem lupiče a pak se setkal se svými bratry v lese, kteří se také vyučili řemeslu – nejstarší Emil truhlářem a prostřední Jockel mlynářem. A protože se oba rovněž osvědčili, dostalo se i jim neobvyklé odměny. Zatímco Emil si vysloužil kouzelný stoleček, který na přání prostíral ty nejvybranější pochoutky, Jockel si domů vedl osla, kterému stačilo říci „Oslíčku, otřes se!“, a už se z něj sypaly dukáty. Oba však o kouzelné předměty přišli, když se jimi neprozřetelně pochlubili hamižnému hostinskému, který je vyměnil za obyčejné zvíře a stolek. Max se rozhodl svým bratrům pomoci a šel do hospody, kde s pomocí obušku namlátil hamižnému majiteli (Michael Brandner) i svůdné hostinské (Christine Neubauer). Pak se už všichni tři vrátili domů ke šťastnému otci právě včas, aby se Lotte nemusel vdávat za tlustého syna statkáře. Ženichův otec dostal zaplaceno oslími dukáty a Max si tak mohl vzít Lotte za ženu. A ještě jedna svatba byla, když se otec tří synů vzal maminku Lotte. A byl konec. Pohádka tak skončila jako téměř vždy dobře, nicméně právě u těch z produkce bratří Grimmů bych se nedivil, kdyby tomu tak nebylo. Pohádka se mi docela líbila, tak ta naše česká s názvem Obušku s pytle ven s legendárním muzikantem Ladislavem Peškem, hostinským Josefem Beyvlem a kouzelným stařečkem Františkem Smolíkem, ta byla neskonale lepší. Ačkoliv byla pohádka typicky německá, nebyla zdaleka tak špatná, jak by se mohlo zdát ze zdejšího hodnocení, na druhou stranu mne nijak nenadchla a těch 60 minut docela uteklo. Suma sumárum, televizní pohádka Stolečku, prostři se! ode mne získala dvě prostřené hvězdy **. (28.01.2020) (méně) (více)