Galimatyáš

Amélie na dostaveníčku s Dannyho parťáky bez domova v groteskovém hávu. Aneb Jeunet opět jinak a tradičně po svém. Tentokrát sice místy už trochu přeplácaně, ale zlobte se na něj, když i ty "zbytečné a navíc" nápady jsou originalita sama. Byť pravda, že do výsledku to třeba ne vždy zcela pasuje (ideální příklad je zaminovaný fotbal). Ve výsledku se však žádný galimatyáš nekoná, naopak jde o galapředstavení originality naroubované na klasické schéma přechcávacích oddechovek. (20.11.2009)

Bizarní svět. Svérázné postavičky bezdomovců, budující si jakési sídlo z železného šrotu. Ten svě je ale takový krásně optimisticky barevný. A tahle parta ví, co je to přátelství a když se do toho pustí a všichni dohromady táhnou za jeden provaz, dokáží pěkně zatočit i s nepřáteli v podobě mocných majitelů zbrojařských firem. Celý film je plný dobře vymyšlených gagů a zajímavých vychytávek. (07.01.2015)

už dlouho jsem takhle netrpěl, infantilnost tohoto snímku - počínaje zápletkou, pokračuje charaktery a konče stylem - je přímo odporná. Vskutku muka pozorovat jak se na sebe všichni ti bezdomovci smějí a pohlížejí na svět optikou pětiletého dítěte. Infantilní stylizaci přitom mám mnohdy rád, například ve snímcích Wese Andersona, tady je však k zblití samoúčelná, hloupá a otravná. (15.11.2009)

Galimatyáš je pěkný mišmaš. Spousta nápadů, ale nulová efektivita. Navíc si k tomu připočtěte spoustu nevysvětlených podivností (žvatlání a složité luskání prsty) a strašně složitou zápletku, jejíž děj nemá mnohdy opodstatnění a nedokáže se před divákem obhájit. Tlupa podivných bezdomovců kuje pikle proti zbrojařských firmám. Zní to absudrně, ale film paradoxně je zcela přízemní, a tím pádem i celkem nudný. Místní nekritické hodnocení mě zas jednou uvádí v mdloby. (26.11.2009)

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)