Galimatyáš

Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky. Pro ty, kteří potřebují silný příběh naplněný přímočarým dějem, představuje Galimatyáš obtížně stravitelné sousto. Ve svém novém snímku Jeunet představuje partu outsiderů, kteří se rozhodnou postavit mašinérii dvou průmyslových komplexů na výrobu zbraní. Mocní zbrojní magnáti obklopení početnou ochrankou se silným finančním zázemím a ochrannou rukou mocných politiků nemají šanci proti nadšení, důvtipu a přátelství svých protivníků. Jde vlastně o moderní stylizovanou pohádku, kde není až tak důležité co, ale spíš jak. Je to jeden z těch filmů, kde stojí za to se kochat prací kamery, vnímat dekorace, kostýmy a herecké kreace a ke kterému je potřeba se vracet, aby divák zachytil všechno, co mu při prvním zhlédnutí uniklo. Pro mě jde o potvrzení Jeunetových kvalit. Celkový dojem: 85 %. (24.11.2009)

Některé postavy a nápady nádherné, a líbí se mi, že to ideově navazuje na svět Amelie, a tak nějak ho dál rozvíjí. Ale téma kritiky zbraní ve válečných konfliktech je na jeunetovsky poetickou imaginaci naroubováno až příliš doslovně. Postavy obou obchodníků se zbraněmi, jakoby postrádali fantaskní vlastnosti, které by z nich udělali přirozenou součást světa tohoto filmu. (17.09.2016)

Galimatiášový mišmaš je vlastne celý príbeh, len sa naň netreba pozerať ako na zjavenie z iného sveta, ale treba si ho nechať vojsť pod kožu. Mne sa to podarilo už počas pár minút, takže celý film, i keď je teda poriadne strelený, som si naozaj užil. Ono podobné filmy naozaj treba brať s obrovskou dávkou nadsázky. Veď ak si divák odmyslí ten šialený námet, tak stabilná réžia, ktorá celé toto šialenstvo dokáže ustáť je ulážkou kvality, ale aj sympatickí herci, nápaditá kamera a vizuálna stránka, a celkové množstvo nápadov si naozaj zaslúžia uznanie. 80%. (09.05.2010)

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)