Die Rebellion

Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% (12.12.2020)

Objektivně bych dal jen tři hvězdy, ale on tam hraje Pepíček Kemr a dokonce sám, nedabovaný, mluví celý svůj part poměrně čistou němčinou! Jinak Hanekeho podezírám, že sice převedl knihu, která je obžalobou války a její nesmyslnosti tak, aby ve filmovém přepisu toto téma zůstalo zachováno (a ctitelé předlohy tam to své našli), ale že si poněkud škodolibě přisadil a přidal ještě jednu rovinu. Už od první scény v nemocnici docela jasně patrnou. Totiž že za svou smůlu si Andreas mohl sám svým přístupem k životu. Co nechápal a neslučovalo se s jeho myšlením, tím se odmítl zabývat a přemýšlet o tom, a jel si jen to svoje a ty "ostatní" pohrdlivě nazýval pohany. K flašinetu přišel v podstatě podvodem. A jen blbec by netušil, že po něm vdova vyjela jen proto, že měl licenci, tudíž jistou obživu. Svou určitou ani ne tvrdohlavostí, ale spíše tupostí, kdy neustále odmítal přemýšlet alespoň o krok napřed nebo za roh, se dostal do situace, v jaké byl. Ale jedna věc mě potěšila - Haneke sice "svou" postavu rozkrájí div ne na kousky, ale je zřejmé, že s ní soucítí. Hodně mě potěšil konec, že i po tak zvláštním člověku zůstane alespoň písnička, která uvízne někomu v paměti. Líbila se mi kamera a výprava, popravdě mi přišlo, že velkolepější (řekněme celovečerní pro kina) provedení by filmu spíše uškodilo. Úžasné jsou i ty kontrasty obrazu a hudby, jak to vidíme hned na začátku, kde se bojuje v zákopech, s děly, a do toho zní ta kolovrátková melodie flašinetu. Jinak mi přijde, že pár scén je dost vatoidních, někde to chtělo trochu přidat na tempu a jinde trochu ubrat na vypravěči, ale na to, že jsem měl Hanekeho zafixovaného jako inťošského kýčaře, jde o povedený film. (03.06.2022)

"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině  (14.11.2023)

Geneze revoltujícího subjektu. __ Onu emoci, kterou ve mně Die Rebellion (1993) primárně vyvolala, bych pojmenoval rozhořčením. Nedivte se, po dobu hodiny a půl sledujeme mimořádně slušného člověka (jenž na počátku příběhu interpretuje každou vzpouru jako zločin proti Bohu), invalidního veterána z 1. sv. války Andrease Puma (Branko Samarovski), kterak se mu děje jedno bezpráví za druhým! Je v tom poznat Haneke? Řekl bych, že ano, jedním z jeho stěžejních témat je přeci sadismus (společenského) světa. Bylo by to na 5*, nebýt to tak literární (podobně ostatně vnímám i Bílou stuhu, která je však komplexnějším filmem; dát Die Rebellion 5* a Bílé stuze pouze 4* by nebylo adekvátní). Díky za tip Willymu Kufaltovi. 80 % (02.12.2023)

Komorne a civilne  ladené dráma o živote vojaka, ktorý je považovaný za hrdinu a na fronte nechal kus seba, tak v živote to aj tak nič neznamená a musí sa svetom pretĺkať, ako vie. Je to smutný príbeh o ľudskej dôstojnosti a o tom, že ani statne vyznamenanie človeku nezaistí kludné prežitie života. Ja som vobec nevedel, že tento film natočil známy režisér deprimujúcich filmov sám Michael Haneke. On točí ponuré a tažké filmy, ale tento mi do jeho konceptu až tak nepasoval aj keď sa tiež dá charakterizovať ako ťažko stráviteľný film. Aj keď plynie pomaly, je spracovaný pútavo až podmaňujúco a divakovi určite osud hlavnej postavy nie je ľahostajný a o to tu asi aj najviac išlo. Že, keď vo filme s nim nikto nesúcití až na jednu výnimku, tak to dostane aspoň od diváka. Silne 4*. (11.03.2024)