Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerHrají:
Jiřina Bohdalová, Ondřej Vetchý, Petr Haničinec, Lukáš Hlavica, Petr Pelzer, Jiří Hálek, Dalimil Klapka, Jiřina JiráskováObsahy(1)
Tento díl nás zavede do zámku nedaleko Berlína. Sjednotitel Německa císař Vilém I. žil velmi dlouho. Tak se stalo, že korunní princ Fridrich se dostal na německý trůn ve chvíli, kdy umíral. To se psal rok 1888. Hrdinkou příběhu je Fridrichova manželka, "císařovna Fridrich" jak jí tenkrát v Německu říkali. Ve skutečnosti se jmenovala Viktorie (J. Bohdalová). Byla příliš dlouho korunní princeznou a teď usiluje o to, aby byl její manžel před smrtí korunován a ona sama aby se tak stala korunovanou (právě na tom jí nejvíc záleží) německou císařovnou. Ale její nemilovaný syn Vilém II. (O. Vetchý) má na situaci jiný názor a nemoc císaře Fridricha je nemilosrdná... (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Být třicet let korunní princeznou znudí, kníže. A navíc následník se narodí jako kripl. To se vám nezdá být neúspěch? Ve srovnání se svými předchůdkyněmi z volného cyklu o královnách měla Jiřina Bohdalová v pruském útržku snad nejtěžší úlohu. Její hrdinka, císařovna Viktorie, patří k postavám téměř neznámým – roli věčné korunní princezny hrála dlouhá desetiletí a vlastně nestačila ani vstoupit do dějin. Mimo to ji Daňkův útržek zastihl ve věku, kdy – hnána mocenskou posedlostí stihnout alespoň vlastní korunovaci, třeba u manželova smrtelného lože – musí spíše než na své ženství sázet na intelekt. Náhlé emoce jsou této královně odepřeny, je rodem i výchovou nositelkou britské zdrženlivosti. Nadto se tentokrát výrazně projevil autorův sklon poskytnout více prostoru i politickým disputacím, než původně zamýšlené kresbě ženské individuality. Největším nebezpečím mohla být pro Jiřinu Bohdalovou ona sama, respektive její pověst lidové komediantky a miláčka estrádního publika. Tuto bitvu o rozsah vlastních uměleckých schopností však Bohdalová s přehledem vyhrála; její královský majestát nedovolil vzpomenout na žádnou z jejích předchozích komediálních rolí a bolest i hořkost navenek urputně vyrovnané ženy se povznesly nad kabinetní dialogy z vysoké politiky. Vítězství Jiřiny Bohdalové nad postavou zdánlivě nevděčně sucharského typu by nemělo překvapovat: vždyť i její komediální dar je sdělný a odzbrojující právě proto, že se rodí ze zralosti osobního poznání a že dvojlomnost smíchu a slz pro ni představuje víc než rutinní spojení techniky a talentu. Značný prostor připadl ovšem i mužským spoluhráčům a především vynikající Haničincův portrét zvolna bilancujícího kancléře Bismarcka nese všechny znaky vysokého hereckého umění, jichž bohužel nedosahuje Ondřej Vetchý v násilně afektované poloze mladého následníka trůnu. Přesto zastává pruský útržek v daňkovském komplexu královských hříček jedno z nejvyšších míst a v podstatě naznačuje, že není nutné disponovat okázalými exteriéry a přemírou kostýmů, ale precizně napsaným scénářem a kvalitními hereckými představiteli. ()
Císařovna Friedrich byla dárkem Bohdalové v jejím posledním hvězdném roce, kdy na plátnech zářila jako Fany. Shodou okolností ji oběma dárky počastoval Oldřich Daněk, jemuž za to patří dík. Nicméně nevidím důvod k další roli pro Ondřeje Vetchého v rámci Útržků, nač ty duplicity při tak výjimečném projektu? Jeho nápěv při Deutschland, Deutschland über alles by ovšem mohl zaznít naplno, leč byl příliš brzo umlčen. O spoluhráčích Haničinci a dalších netřeba hovořit, jejich standard vždy převyšoval mladší. Celkový dojem jest i tak kladný. Téměř nemohu dospat útržku ruského a norského... ()
Opravdu s respektem jsem si užívala dialog mezi paní Jiřinou Bohdalovou a panem Haničincem, generace těchto herců je skutečně nenahraditelná. Pan Vetchý mi tolik neseděl, možná je to subjektivní postoj, ale v porovnání s paní Bohdalovou, která svou šlechtickou mluvu pronášela noblesně,ale přirozeně, u pana Vetchého mi ta přirozenost v projevu zadrhávala. ()
Jen těžko se mi hodnotí jednotlivé díly této minisérie geniálního Dańka, protože kvalita jednotlivých dílů nijak nekolísá a je vynikající. Přesto si myslím, že Jiřina Bohdalová v tomto dílu je úžasná a předvádí suverénně jak velký je její herecký rejstřík. U všech dílů platí to, že je-li skvělá předloha a režisér, který si umí dosadit pro svoji předlohu herce, je možné docílit úžasné drama i jen pouze mezi kulisami TV studia. ()
zajímavé, že u obou útržků vidíme královny, které pod tíhou moci vypadají zcela prosty jakýchkoli emocí - a to císařovně Viktorii zrovna umírá manžel a na převzetí moci se již třese její nejstarší syn a následník, pozdější Vilém II. Jak moc nemusím JB, tady hrála výborně. Nicméně myslím, že se tady Daněk charakterem korunní princezny moc netrefil. Naopak Viléma podává Vetchý dosti věrohodně. Mimochodem palác svých rodičů v té době Vilém skutečně obklíčil gardou a hned po smrti svého otce jej nechal důkladně prohledat, neboť očekával, že najde důkazy o liberálním spiknutí. Nenašel ovšem nic. ()
Reklama