• Matty
    ****

    Radost z nemnoha minut byla větší než znuděnost z mnoha jiných minut. 75%(5.9.2010)

  • charge
    *

    Jako dokumentární pořad by to celkem šlo, ale na komedii to byla prostě nuda.(30.11.2008)

  • troufalka
    ****

    Pestrý slepenec černobílých dokumentů, který zvolna přichází do vlastního děje.(18.12.2014)

  • Subjektiv
    ***

    Asi nebude můj pohled na první scénu filmu, ve které v mamutím letadle své doby přilétá stařičký automobil, po chuti každému, ale což. Proti onomu aeroplánu je člověk nepatrný. Zhmotnělá technologie působí mocně, majestátně, odlidštěně a soběstačně (a je to tak dobře:) ). Přilétají i dva lidé, muž a žena, pár. Internacionalismus, kosmopolitnost a jistý druh socialistické (zde vcelku sympatické) unifikovanosti zaznívá v setkání dvou lidí ze dvou letadel a zřejmě i států, jejichž příběh se, jak plyne ze zbytku filmu, obdobně odehrál již před padesáti lety. V kontrastu k technice moderní dědeček automobil, v kterém usednou a prohlížejí prastaré fotoalbum, vyzařuje dobráckost, náladovost a dojímá. Ohromení dob minulých je to tam. Kdyby podobně nápaditě pokračoval celý film, asi bych byl dosti spokojený. Žel záhy se z něj stává "filmový týdeník", což je ještě poměrně sympatické, až nakonec přejde do přespříliš lehounké lovestory, která je zvláštní jen kombinací provinčnosti a internacionalismu, tím, že vyzařuje víru v budoucí porozumění mezi národy a zůstává přitom vlastenecká. Obojí, jak technika, tak mezinárodní porozumění ve svazku hlavních hrdinů přebírá vlastnosti druhého - porozumění je pokrokem a technika služebníkem míru. Slabé ***.(25.2.2009)

  • Marthos
    ****

    Přesný popis motocyklových závodů ve francouzském Dourdanu v letech 1904 a 1905 a automobilových závodů v Gaillonu o něco později neposkytuje zdánlivě příliš mnoho příležitostí k rozehrání veseloherního a romantického snímku. A přece se to režiséru Alfredu Radokovi podařilo. Jakoby všichni ti nadšenci, kteří se tehdy motali kolem podivuhodných strojů, dali jim život nejen tím, že je uváděli do tehdy závratných rychlostí, ale i tím, že existenci ovladatelů spojili s existencí jejich, jakoby tu stroje a lidé a nadšení tvořilo dynamickou symbiózu, jež sama o sobě musí diváka zaujmout. Radok propojil svědectví o počátcích automobilismu i jemnou epickou nití, na kterou zdařile navlékl romantický příběh českého mechanika a půvabné francouzské dívky. Připojil k nim i významnou postavu závodníka hraběte Alexandra Kolowrata, který patřil k prvním průkopníkům automobilismu v Čechách. Velmi přesný je pak výběr hlavních hereckých interpretů. Zejména tehdy téměř neznámý třiadvacetiletý Luděk Munzar zde získal výjimečnou příležitost ztvárnit jednu ze svých nejvýraznějších a rozhodujících rolí. Na lyrické milovníky pak navazoval v několika dalších filmech, zejména ve Vávrově adaptaci Hrubínovy Srpnové neděle. Vedle plejády domácích legend divadla a filmu Lukavského, Hlinomaze, Kopeckého a Beneše zaujme ve větší míře francouzský komik Raymond Bussières, známý kromě jiného i ze dvou filmů René Claira a z populární funèsovské veselohry Křidýlko nebo stehýnko. DĚDEČEK je film o strojích a lidech, o počátcích našeho automobilismu, jak je ve své stejnojmenné knižní předloze zachytil Adolf Branald. Je to dokumentární svědectví o úspěších i prohrách několika českých nadšenců, z jejichž píle a vytrvalosti se později zrodily světově proslulé automobilové a motocyklové značky. Je to film, který nás podvědomě vrací do rozpustilých klukovských let. Ani se nechce věřit, že již více jak půl století.(6.1.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace