Pražské jaro 1968

Moc dobrá spolupráce Rakušanů a Čechů. Profesionálně odvedený dokument, se spoustou zajímavých záběrů a informací, pozoruhodný hlavně tím pohledem za strany našeho jižního souseda. Povedly se i hrané pasáže s našimi herci, které přibližují okamžiky jednání československých politiků se Sověty. Jan Hrušínský předváděl dost věrohodně Dubčekovu postupující únavu a bezmocnost, s jakou se potýkal se stále tvrdšími výpady spřáteleného imperátora, tedy soudruha Brežněva. Na archivních záběrech jsem si znovu připomněla Dubčekův naivní a dobrosrdečný úsměv, který jsem od té doby u žádného politika neviděla, a který určitě hodně přispěl k tomu, že ho tehdy většina národa milovala. (14.02.2017)

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po. (08.10.2008)

Dokument, který díky tomu, že jsou události nahlíženy "rakouskou optikou", i informovanému diváku přinese poměrně dost neznámých informací. Hrané pasáže ovšem opravdu nejsou nic moc a mj. opět dokládají, že Jan Hrušínský není zrovna dvakrát dobrý herec... Celkový dojem: 65% PS: Mimochodem existuje TV film (tuším britský či americký), natočený někdy v osmdesátých letech podle knihy Zdenka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu". Bohužel se mi ho zde nepodařilo jakkoli dohledat, ale rozhodně zpracovává téma podstatně lépe, než hrané pasáže tohoto dokumentu... (24.08.2010)

Rozumím tomu, na co poukazuje a co kritizuje igi B.Sračka se z tohoto tématu dá vyrobit snadno.Ono to bylo takové téma.Ale takové i jiné byly i pohledy a jednání.Je-li na počátku dobrý pokud o cosi, co je z gruntu nemožné, tedy reformovat komunismus, muselo nutně dojít k tomu, k čemu došlo.Tahle skutečnost nijak nesnižuje odpornost jednání bratrských států s výjimkou Rumunska.Jak se od 68.roku vzdalujeme, tak se to pomalu rozplývá do obrysů, které dobře ukazuje tenhle film.Nejnebezpečnější pro hodnocení historie je čas.Bizarní, není-liž pravda. (24.08.2010)

Vynikající rakouský pořad má právě to, co postrádá v jubilejním roce většina domácí produkce: šťávu a přesvědčivost. Precizně nastudované, dnes dostupné historické prameny ukazují Dubčeka jako státníka, který se až pronikavě odlišil od svých zbabělých předchůdců ve funkci prvního nomenklaturního komunisty. Fakt, že Dubček perfektně ovládal ruštinu, je znám; prožil v sovětské říši prvních téměř šestnáct let života. Ještě zajímavější jsou ohlasy rakouských osmašedesátníků a pozoruhodné, lidsky strhující stanovisko budoucího rakouského spolkového prezidenta Rudolfa Kirschlägra. Jan Hrušínský přesvědčil o svém hereckém talentu a vytvořil přesvědčivý portrét vynikajícího slovenského politika-Evropana. Mimořádně zajímavý je i vnitrorakouský pohled; zejména to platí o anšlusové reminiscenci na na březen 1938, kdy Rakušané kapitulovali před Hitlerem bez jediného výstřelua deklarované odhodlání bránit se případnému útoku okupačních vojsk Varšavské smlouvy na rakouské území (jinou věcí je, co by Rakušané dělali, pokud by k útoku opravdu došlo). Ještě pozoruhodnější je postoj vůdčích osobností ÖRT Zilka a ostatních; jejich dojetí událostmi Pražského jara (Ledna) naznačuje, že nejsme s to docenit pozitivní přínos těchto dnů asi tak jako tomu kdysi bylo s prvorepublikovou tradicí. Vcelku jsme viděli - o tom není pochyb - mimořádně zdařilý publicistický dokumentární pořad, přibližující události Ledna a Pražského jara z pohledu, v němž vyniká velikost a světovost těchto těchto vrcholných okamžiků našich novodobých dějin. Slova brněnského televizního redaktora "Jsem komunista, ale teď nejde o to, kdo je a kdo není komunista, teď jde o všechno" určená jako prosba o pomoc našim jižním sousedům a v té době blízkým přátelům, vystihují asi nejlépe mravní étos nejen průběhu, ale i dějinného odkazu velkého a ojedinělého pokusu o demokratické překonání komunistického režimu. Přesvědčivá symbolická sonda, vyslaná rakouskými tvůrci v ústrety českému divákovi, víc než splnila své určené poslání. (07.10.2008)