Na východě ďábel, na západě jed

Vizuální orgasmus předvádějící tak nádherné obrazy, že vzbuzují chuť je vystřihnout z plátna a pověsit na zeď. Co se skrývá za nimi? Docela pěkná poeticko-melancholická atmosféra protkaná velmi nesmělými pokusy o filosofii, ale bohužel taky (hlavně zezačátku) až příliš nepřehledný, a tudíž odtažitý děj... a víc už nic. Stylu a snové náladě je podřízeno vše, od artově pojatých soubojů až po zadumané dialogy (nebo spíš monology) a tak kdo neusne/nezemře/neuteče v první třetině, dočká se vcelku dosti zajímavého zážitku. 7/10 (04.12.2008)

Tento film vyselektuje své diváky nejspíše hned na začátku úvodním citátem. Pokud jej „rozluštíte“, máte už napůl vyhráno, že si tento film užijete, protože to nejcennější je skryté v hereckém umění a vizuální pozlátko působí spíše jen k dotvoření existenciální nálady. Ne, skutečně člověk nemusí být intelektuál, stačí jen jistá otevřenost případně znalost asijské kultury, aby došel vnímavý divák k odměně. Stejně jako předchozí verze 100 % (16.02.2009)

Wong Kar-Wai je zde opět svůj svým pomalým tempem vyprávění a náročnější dějovou strukturou. Buď se dá na film dívat jen jako na nádherně barevně zpracovanou fresku - barevným zpracováním mi to dost evokovalo styl Yimou Zhanga - a pak to stačí vidět jednou, nebo se do něj hlouběji ponořit. Pak to ale není jen na jedno zhlédnutí, jelikož ve filmu je spouta detailů spjata s čínským lunárním kalendářem, k němuž se váže i specifická filosofie. Ten, kdo není ve věci zběhlý, nemůže napoprvé pospojovat tyto jednotlivé detaily v uspokojivý celek. Osobně se na film po čase podívám ještě jednou. Přece jen, když ho chce člověk slyšet v originále, nestíhá číst pobrobně titulky, a tím mu unikají podrobnosti. (Nehledě na to, že jsou si hrdinové vizuálně dost podobní:-) Na druhou stranu dívat se na Kar-Waiovy filmy v dabovaném provedení je skoro hřích:-) Film je rozhodně pro náročnější publikum. (05.07.2009)

Ashes of time s několika drobnými kosmetickými úpravami, kterých si většina ani nevšimne. Stále stejná poezie o lásce, vztazích a tragédii vlastních rozhodnutí. Vše krásně zabalené v režii Kar-wai Wonga, který však drží diváka daleko od postava. Sledování se tak mění v chladné až nudné doufání v příběh a akci, která nepřichází (dvě akční scény dokazují, že Wongovo vnímání akce není identické s mým:)). Akce je popravdě to poslední, co od tohohle filmu máte čekat. O kvalitách není pochyb, ale někdy nestačí krásné monology promlouvající do duše diváka svou hloubkou a moc pěkné záběry na poušť a vodu. Kdyby to aspoň mělo takovou emoční sílu jako samotná tragédie všech těch vztahů... (17.01.2010)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)