Na východě ďábel, na západě jed

Přistoupíte-li k filmu jako k básni, ušetříte si řadu nepříjemností. ____ Několik slov úvodem: První, základní narativní formou je odpradávna příběh směřující k určitému cíli; akce a dobrodružství, kde máte osvobodit princeznu a zabít nepřítele. Celá akce směřuje k tomuto cíli. Druhý typ nesměřuje k cíli, postavy se zde snaží vyhnout určitému osudu, který je ohrožuje. To platí pro melodramata a horory. Mezi těmito dvěma modely lze identifikovat další, „drama“, kde nejsou ani silné cíle, ani vnější nutnosti, lidé zde například odhalují nějaké problémy ve svém životě, mění se jejich morální priority. Drama je tedy zaměřeno na proměnu myšlení, priorit, mého já, zatímco akční příběhy, ale i melodramata jsou o proměně světa. Výjimečnost Ashes of Time Redux spočívá v důkladný syntéze všech tří forem: postavy směřují k určitému cíli (film jim i přes rozvolněnost staví v cestě za dramatickou potřebou četné překážky), stejně tak se osudu vyhýbají (potulný wuxia šermíř je z podstaty člověk svobodný a nezávislý – stejně jako je autonomní Hong Kong –, nadto touží někteří bojovníci ztratit paměť přes zázračné víno – a zapomenout tak na britskou koloniální vládu, aby se lépe adaptovali na vzrůstající vliv Číny – a vůbec tuze dlouze rozjímají) a vposledku drama zahrnuje silné charaktery – nikoliv však hrdiny, spíše obyčejné lidi, jež do hrdinů teprve dorůstají – a jim odpovídající adekvátní pohnutky („The flag is still. The wind is calm. It’s the heart of man that is in turmoil“). ____ Kdybychom se pokusili shrnout vypravěčské kontury zprostředkovávající děj a naraci filmu, mohli bychom říci, že je omezená (jelikož se postavy v průběhu děje sjednocují a rozdvojí, není možné líčit události vševědoucně), vyprázdněná (film využívá četné elipsy a neposkytuje divákům dostatek vodítek, aby si sestavili příběh – osobně jsem sáhl po presskitu, abych si vše ujasnil) a parametrická (styl si vytváří svoji vlastní temporální logiku a dominuje nad vyprávěním; žánrově to zakategorizujme jako starověký hrdinský veršovaný epos). (09.03.2009)

Bohužel zhruba v polovině filmu jsem zaregistrovala nepříjemnou skutečnost, že postava, kterou jsem považovala za jednu, byly vlastně dvě (je pravda, že mi děj nedával smysl, ale přikládala jsem to ospalosti a uměleckému záměru, takže jsem se ani nedivila), čímž pádem jsem nic ve filmu nepochopila, ale stejně mi to neva a myslím, že kdybych film neviděla, o nic bych nepřišla, zase na druhou stranu to, že jsem jej viděla mi nijak nepřitížilo, takže co? Nic. (18.12.2010)

Wong Kar-Wai je zde opět svůj svým pomalým tempem vyprávění a náročnější dějovou strukturou. Buď se dá na film dívat jen jako na nádherně barevně zpracovanou fresku - barevným zpracováním mi to dost evokovalo styl Yimou Zhanga - a pak to stačí vidět jednou, nebo se do něj hlouběji ponořit. Pak to ale není jen na jedno zhlédnutí, jelikož ve filmu je spouta detailů spjata s čínským lunárním kalendářem, k němuž se váže i specifická filosofie. Ten, kdo není ve věci zběhlý, nemůže napoprvé pospojovat tyto jednotlivé detaily v uspokojivý celek. Osobně se na film po čase podívám ještě jednou. Přece jen, když ho chce člověk slyšet v originále, nestíhá číst pobrobně titulky, a tím mu unikají podrobnosti. (Nehledě na to, že jsou si hrdinové vizuálně dost podobní:-) Na druhou stranu dívat se na Kar-Waiovy filmy v dabovaném provedení je skoro hřích:-) Film je rozhodně pro náročnější publikum. (05.07.2009)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)

Úžasná, neotřelá variace na motivy z "Condor Trilogy", kterou si ovšem člověk může užít i bez znalosti zdrojového materiálu. Film, který není a ani se nepokouší být pro každého - ale svoje diváky si vždycky najde - a taky je nejspíš chytí za srdce s o to větší silou. Film, který musíte prožít, než o něm začnete přemýšlet. (22.02.2009)