Muž, který lže
-
Homme qui ment, L'
-
Muž, ktorý luže
-
Man Who Lies, The
Drama / Válečný
Francie / Československo, 1968, 93 min
Obsah
-
Krátce po válce se vrací do horské vesničky muž jménem Boris. V místní hospodě se dozví o jistém Jánovi, který se ztratil. Přijde do jeho domu a představí se rodině jako jeho přítel. Domácím - sestře, manželce, otcovi vypráví příběh, který vypointuje až do Jánovy smrti. Sylvia se do Borise zamiluje, stane se jeho milenkou bez toho, že by chtěla vědět, zda k ní něco cítí. Otec rodiny umírá a Laura je dalším objektem Borisovy touhy. Nikdy se nesmířila s myšlenkou, že její manžel je mrtvý, ale neodolá kouzlu neznámého. Jednoho dne se však Ján vrátí... (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
bery71
Klasický příklad filmu ze ,,zlatých šedesátých,, , film, na který myslíte ještě hodinu po jeho skončení a vymýšlíte co se vlastně stalo, co byla pravda a co lež. Přemýšlíte, kdo byl vlastně zlý, kdo hodný, kdo naivní a kdo chytrý. Skvělý snímek, který jako by provokoval, každého se jen na chvíli nad ním zamyslet. Krásná drama. A je třeba také vyzdvihnout krásu hereček.(13.6.2009)
-
Ronee
Film je fotografia. Experimenty ma bavia.(9.1.2011)
-
namathur
Tak z tohoto filmu mi bylo fyzicky zle, toho se jen tak nejakemu nepodari dosahnout...(30.8.2008)
-
Fosgo
Z lesa vyháněný vojáky a střelbou se náhle vynoří Boris (Jean-Louis Trintignant) v módním obleční(?) a vypravuje svůj příběh ... jenže , je-li přistižen při nepravdách, vyprávění pokaždé pozmění. Zda se , že si není sám sebou jist a různými verzemi příběhu si ujasňuje , kdo vlastně je? Několik rovin filmu (z mnoha dalších) je určujících - tou jednou jsou nové a nové verze Borisových sdělení, další rovinou pak ty části, kde vystupují ženy – úseky jsou to poetické , jemně erotické a ženy jsou mlčenlivější než slovy i vnitřními dialogy plýtvající Boris, film je zde více sledem obrazů než dějů. Neposlední rovinou jsou pak vztahy mezi ústřední postavou a ženami, vlastně jeho svádění všech žen, kterým se snaží různým způsobem dominovat. Časové skoky, různá prostředí i odlišná místa setkávání i konfliktů.... a především, neuchopitelnost děje – diváka mate. Film je natočen v duchu „nového románu“, podle literárního směru, který formálně rezignoval na příběh, ale popisuje sled myšlenek, hnutí mysli, drobné děje v tříšti různých časových rovin. Hra na slepou bábu je symbolicky naše nevědomost a nejistota. Občas jen zpoza rohů, ze dveří někdo vykoukne a pozoruje, ve stejném postavení jsme i my, jen se díváme a …občas nechápeme.(25.6.2009)
-
reiser
Rozprávanie v prvej osobe vo filme, kedy nám hlavná postava vysvetľuje svoj príbeh, veľmi rád nemám. Väčšinou ma to oberie o to potešenie, keď musím nad filmom uvažovať, doslova ho riešiť. TOTO však bolo totálne ANTIrozprávanie v prvej osobe!!! Pretože všetko čo sa dozvieme z Borisovho rozprávania nám nie je absolútne nič platné, príbeh sa dozvedáme len a len z jeho vizuálnej stránky. Také originálne podanie príbehu som v žiadnom filme ešte nikdy nevidel!!! Ak k tomu pridám, že som videl spolu hrať takých dvoch velikánov akými boli Ivan Mistrík a Jean - Louis Trintignant, aj keď len v pár scénach, niet pre mňa ďalej čo riešiť. Perfektné.(23.11.2009)
-
JoudaCZ
Nevim. Fakt nevim...(16.6.2009)
-
Fifer
Je to ta stejná hra, kterou jsme viděli už v Loni v Marienbadu. Problém je v tom ,že tam bylo lepší prostředí a zajímavější příběh. Byla to fascinace láskou, neuchopitelným časem , bylo to znepokojující a magické. Tady je krásná kamera, krásné ženy, ale co naplat, když člověk jen znuděně poslouchá, kdo byl partizán a kdo udavač a již podle názvu filmu tuší, že nemá věřit ničemu. Je to dost nudné.(13.2.2011)