Irčan

Příběhově klasický, produkčně inovativní, vizuálně lehce kontroverzní. Pořád na první pohled poznáte, že je to starý dobrý Scorsese, ale už to nemá tu šťávu a vitalitu devadesátkových frajerů. Koukat 4 hodiny na digitálního De Nira se pochopitelně bez problémů dá i tak, ale obávám se, že jen jednou. (01.12.2019)

Monumentální filmařina, jejíž ohromnou obšírností posílá Martin Scorsese netflixovským divákům vzkaz, aby na pár hodin odložili z ruky telefon a věnovali plnou pozornost jeho dlouho připravovanému dílu a dobře vnímali a chápali psychologii postav, o níž tu jde především. Z pomyslné trilogie Mafiáni, Casino, Irčan je právě třetí zmíněný nejvíc politický a nejmíň brutální, přesto neméně působivý a osudový. Druhé zhlédnutí je časem povinností. (17.01.2020)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. (30.11.2019)

„Kto chodí na rokovania v šortkách?“ S mafiánskymi filmami to mám podobne, ako s tarantinovkami – skoro všetky sa mi páčia na 4*, ale nie sú to žiadne srdcovky a stačí mi ich vidieť raz v živote. The Irishman je na tom podobne. Vôbec mi nevadilo, že je dlhý; bál som sa, že ma „odborové“ dialógy budú sakramentsky nudiť, ale napokon som si ich prekvapivo užil. De Niro a Pacino sú herci, ktorí ma už prakticky vôbec nemôžu prekvapiť, ale tu sa mi na nich pozeralo nečakane fajn (a dosť ma bavil Ray Romano, ale nemá veľký priestor). Harvey Keitel mal v podstate iba cameo. Naopak, skvelý Joe Pesci mal poriadne veľkú rolu a som strašne rád, že ho Scorsese dokázal prehovoriť na symbolický návrat z dôchodku. Páčil sa mi úvod, ale rozhodne sa mi páčil aj smutný epilóg, ktorý je dlhý, ale presne tak to mám rád. Miestami som sa strácal v niektorých postavách (a desaťročiach), krv bola počítačová a občas postava stojí a tvári sa inak, ako o sekundu neskôr v tej istej scéne. Ale inak hlásim spokojnosť. (13.12.2019)