Sůl nad zlato

Mám rád baladický tón pohádkových příběhů a moc nemusím nějaké rozjásané řachandy. Platí to i o této koprodukční pohádce Martina Hollého. Sledování jsem si proto moc užíval. I díky fantastické hudbě Karla Svobody, originálním kostýmům Theodora Pištěka a nádherné kameře Doda Šimončiče. Herecké obsazení je luxusní. Vévodí mu skvělá Libuše Šafránková a na svou jinak běžnou hereckou polohu věčně zlý Ladislav Chudík. Ani další herci se tu neztratí. Jak bylo řečeno, pohádka má baladický ráz, dominuje jí - i díky zmíněné Svobodově hudbě - temná atmosféra a na konci jsem se až dojal. Ještě zbývá hodnocení dabingu. ČT odvysílala pohádku s původním českým kinodabingem (1983) v režii Víta Olmera (ten v té době nemohl točit vlastní filmy). Některé Olmerovy volby mohou znít zvláštně, ale hlas Dalimila Klapky na Jozefa Krónera a hlas Borise Rösnera na Juraje Kukuru (už se kvůli odchodu do Německa nestihl namluvit) znějí na první poslech zvláštně, ale ve výsledku je to vlastně dost v pohodě. Velkým štěstím je, že se Libuše Šafránková a Ladislav Chudík namluvili sami a tímto této pohádce oba hodně pomohli. Kdo má rád temnější pohádky, tato verze Soli nad zlato mu bude určitě konvenovat. (01.07.2023)

Spousta lidi tuhle pohadku nema rado, me presto zaujala, protoze neni tak "sladka", jako vetsina ostatnich. Ma spravnej happy end, ale presto vyzniva trosku moc stroze... ale stejne me k tomu bude jakysi citovy vztah pritahovat a kdykoli pohadku objevim v TV programu, taxi ji zase znova rada pustim =) BTW ted tak premyslim nad tim, jestli se mi vic libi solne kralovstvi a nebo ze je princ vetsinu doby "mimo zaber" =))) (28.02.2006)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Horší než Byl jednou jeden král..., ale i tak jde o slušnou pohádku. Celkové zpracování bylo sice poněkud zvláštní, než klasický standart, ale musím souhlasit, že hudba, texty a herecké výkony většiny zúčastněných se vcelku povedli. Na druhou stranu jsem tuto verzi viděl ve svém životě snad jen dvakrát, protože já přeci jenom dávám přednost filmu Byl jednou jeden král... a to i přesto, že mám Šafránkovou coby herečku opravdu rád… (25.12.2018)

Podobně jako jiné Slovenské-koprodukční "pohádky", tak i tento film má takovou pro nás zvláštní atmosféru, že bych si ho třeba na Vánoce ani nechtěl moc pustit, abych nedostal depku...Což o to, tu atmosféru bych překousl jako součást díla nějaký tvůrčí záměr, ale problém tohoto filmu je v ději jako takovém, kdy při délce cca 85 minut trvá cca 30 minut, než se vlastně něco začne dít, a ono ani zbytek filmu se toho vlastně nic moc neděje. Obsazení je pochopitelně fajn, ale kde ostatní věci selhávají, tak ani známá jména nepomohou. (06.02.2023)