Sůl nad zlato

Dovolte malou úvahu o filmové pohádce... Středoevropské pohádky jsou lidové příběhy, vyprávěné a tradované především ve venkovském prostředí a vzniklé nejčastěji v období baroka. Jako takové zpravidla neodrážejí mnoho historicky podchytitelných jevů, ale naopak přinášejí značně naivní, i když roztomile zkreslenou představu o životě aristokracie. Filmové zpracování musí pohádce nutně vtiskonut nějaký obrazový rámec. Pokud nejde o pohádky severské, asijské či africké, nýbrž středoevropské, činí tak zpravidla podivnou směsí středověkých a barokních reálií v nejrůznějších kombinacích. Pohádka „Soľ nad zlato“ je důsledně středověká, což však je spíše zajímavý experiment, protože stejně v principu nelze barokní báchorku vsadit do středověkých reálií, usilujeme-li o jakousi pravdivost. Z tohoto hlediska je totiž pohádka útvarem vždy historicky nepravdivým, jakkoli obsahuje často hluboce pravdivé ponaučení. Zajímavý je zde také posun pohádky směrem k fantasy filmům. Obsahuje slušné herecké výkony a poměrně silné scény. Příšerný je hudební doprovod v podobě tehdy módních syntetizátorů. (27.12.2006)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Spousta lidi tuhle pohadku nema rado, me presto zaujala, protoze neni tak "sladka", jako vetsina ostatnich. Ma spravnej happy end, ale presto vyzniva trosku moc stroze... ale stejne me k tomu bude jakysi citovy vztah pritahovat a kdykoli pohadku objevim v TV programu, taxi ji zase znova rada pustim =) BTW ted tak premyslim nad tim, jestli se mi vic libi solne kralovstvi a nebo ze je princ vetsinu doby "mimo zaber" =))) (28.02.2006)

Tak tahleta Maruška si musela svého prince tvrdě odpracovat, kdepak nějaké polehávání v rybářské síti. České reálie (Pernštejn, Křivoklát), slovenská příroda, česko-slovensko-němečtí herci. Inspirace středověkem byla přínosná, hůře už ty lehce futuristické kostýmy pro podzemní svět a nejhůře hudba Karla Svobody. (29.09.2011)

Tak nějak nevím. Pohádková klasika trošku okořeněná, pardon, vlastně osolená špetkou podzemní jeskynní nadpřirozené temné atmosféry. Abych to shrnula, čekala jsem větší paskvil. Takže mě tahle pohádka vlastně příjemně překvapila. No a kdo vlastně za co mohl a jestli si kdo zasloužil či nezasloužil... to pořádně nevyřešil ani scénář, já to taky řešit nebudu. Přiznám však, že jsem byla zvědavá, což byl asi hlavní motiv, proč jsem tu pohádku vůbec dokoukala. (02.01.2013)